Vyšehrad ve stroji času – rok 1975 (1. díl)

Taky občas zatoužíte po tom, udělat si řidičák na stroj času a zaletět se podívat o pár desítek let zpátky? Pokud je vaší vysněnou destinací Vyšehrad, máte příležitost. Do rukou se mi dostal početný soubor fotografií, dokumentujících stav vyšehradské pevnosti a blízkého okolí v roce 1975. Za poskytnutí snímků děkuji NKP Vyšehrad.

 

1. K vyšehradské pevnosti přicházíme z jihu ulicí Na Pankráci. V průzoru mezi hradební zdí a bytovým domem penzijního ústavu od Bohumila Kříže prozatím schází Palác kultury vulgo Kongresové centrum.

 

Vyšehrad, 1975 - Na Pankráci

 

2. Do areálu Vyšehradu vstupujeme Táborskou bránou, v jejímž sousedství tou dobou ještě stojí domek č. p. 89. Soukromý majitel bohužel tuto rázovitou stavbičku na začátku nového tisíciletí strhnul. Od té doby je parcela prázdná a osud domku připomíná jen hrušeň z bývalé zahrady, viditelná na předchozím snímku.

 

Vyšehrad, 1975 - Táborská brána

 

3. Jen co jsme prošli jednou bránou, míjíme druhou. Respektive dochovaný pozůstatek bývalé brány Špičky z období Karla IV. Dnes je fasáda směrem do ulice omítnutá a uvnitř funguje infocentrum. Z pravé strany se pak k bráně přimyká malý domek bývalé kontumační stanice.

 

Vyšehrad, 1975 - Ruiny brány Špička

 

4. Další kroky nás vedou okolo staré budovy Jedličkova ústavu, přezdívané též Polsko. Podle obsazenosti přilehlého parkoviště lze soudit, že v době pořízení snímku na Vyšehradě nevládnul příliš čilý turistický ruch.

 

Vyšehrad, 1975 - Jedličkův ústav, tzv. Polsko

 

5. Jedličkův ústav nás zve i na prohlídku své zahrady s udržovanou skalkou. Přímo pod našima nohama vede skrz hradební val výpadní branka směrem do Podolí. V tomto krátkém tunýlku kdysi bydlela vyšehradská chudina.

 

Vyšehrad, 1975 - zahrada Jedličkova ústavu

 

6. Opouštíme Jedličkův ústav a míříme k Leopoldově bráně, zvané též Francouzská. Za povšimnutí stojí rozvětvený akát v pravé části snímku. Jde o nejstarší dosud rostoucí vyšehradský strom. Malý domek v jeho bezprostřední blízkosti stojí také dodnes, ovšem nikoliv v původní podobě. Na přelomu tisíciletí byl nahrazen takřka totožnou kopií.

 

Vyšehrad, 1975 - Leopoldova brána

 

7. Před Leopoldovou bránou se po obou stranách hradebního příkopu rozkládají tenisové kurty TJ Slavoj. Dnes už je v provozu pouze jeden z nich. Na volné parcele v pravé zadní části snímku vyrostlo v devadesátých letech nové sídlo NKP Vyšehrad.

 

Vyšehrad, 1975 - tenisové kurty

 

8. Ihned za Leopoldovou bránou spočine návštěvníkův zrak na rotundě sv. Martina. Autor snímku zachytil nejstarší vyšehradskou stavbu z netypického pohledu, totiž přes skleníky bývalého zahradnictví. Ty se rozprostíraly v místech dnešního dětského hřiště na motivy českých bájí a pověstí.

 

Vyšehrad, 1975 - bývalé zelinářství

 

9. V některých svých zákoutích měl Vyšehrad roku 1975 doslova venkovský ráz. Takto například vypadal bývalý kapitulní dvůr na okraji Karlachových sadů. Budova vlevo se v pozdější době proměnila na restauraci, z domku vpravo se stala služebna Městské policie.

 

Vyšehrad, 1975 - kapitulní dvůr

 

10. Tentýž dvůr si můžeme prohlédnout i z opačného směru. V podlouhlém domku dnes bydlí rodina Pincových, která v přilehlé voliéře chová krkavce Borise zvaného Boura.

 

Vyšehrad, 1975 - kapitulní dvůr

 

11. Pokračujeme ulicí K Rotundě, kterou lemuje trojice kanovnických domů z poloviny 19. století. Dlouhá léta zde sídlila Správa NKP Vyšehrad, ovšem v devadesátých letech byly domy zrekonstruovány a navráceny Vyšehradské kapitule. Dnes tak opět slouží původnímu účelu, tedy jako sídlo kanovníků a kapitulní zázemí.

 

Vyšehrad, 1975 - kanovnické domy

 

12. Při pohledu z okna Nového děkanství se před námi rozprostírají Karlachovy sady. Ovšem jak vidno, část parku okupují provozní objekty vyšehradského zahradnictví, které zde působilo do roku 1977. Dnes tatáž místa vypadají mnohem reprezentativněji a vévodí jim novodobá socha probošta Mikuláše Karlacha.

 

Vyšehrad, 1975 - provozní objekty zelinářství

 

13. Ještě než se vydáme blíž ke kapitulní bazilice sv. Petra a Pavla, věnujme pozornost Čertovu sloupu. Kamenná trojnožka nedaleko vstupní branky na hřbitov je opředená mnoha legendami. Dodnes nikdo jednoznačně nedokázal určit, odkud fragmenty sloupů pocházejí nebo jaký byl jejich účel.

 

Vyšehrad, 1975 - chrám sv. Petra a Pavla

 

14. Okolo nárožního výklenku se sochou sv. Vojtěcha přicházíme na východní okraj hlavního vyšehradského parku. V areálu za oprýskanou zdí byste našli skromné zázemí vyšehradských archeologů. V dálce se pak rýsuje budova Starého děkanství.

 

Vyšehrad, 1975 - Staré děkanství

 

15. Staré děkanství vypadá na snímku velice sešle. Nicméně o pár let později se nenápadný dům nadvakrát výrazně zapíše do historie. Jednak se zde otevře okénko s občerstvením a jednak zde vyšehradští archeologové učiní jeden ze svých nejvýznamnějších objevů.

 

Vyšehrad, 1975 - Staré děkanství

 

Zde končí první část výletu do roku 1975. Druhý díl vás zavede z vyšehradské akropole po hradební promenádě až do podhradí. Případně se můžete vydat na některou z předešlých historických toulek: