Rozhovor s novým šéfem Vyšehradu Petrem Kučerou

V průběhu roku 2019 se uskutečnilo výběrové řízení na nového ředitele Národní kulturní památky Vyšehrad. Mezi pěticí uchazečů zvítězil Ing. arch. Petr Kučera, který od 1. ledna 2020 vystřídal ve funkci dosavadního ředitele Františka Stádníka. Zajímalo mě, s jakou vizí Petr Kučera na Vyšehrad přichází a co považuje za svoje priority.

 

Co vás přimělo k tomu, ucházet se o funkci ředitele NKP Vyšehrad?

Těch důvodů bylo více. Obecně mám rád Prahu a mnoho let se věnuji popularizaci její historie a památek. Během posledních pěti let jsem začal blíže poznávat Vyšehrad a propadl jsem jeho kouzlu. Napsal jsem průvodce, pomáhal s novou expozicí v Cihelné bráně a pořádal zde vycházky a přednášky. Zároveň jsem si uvědomil, že ačkoliv je Vyšehrad dobře spravován, je na čase generační obměna. Je potřeba posunout Vyšehrad zase o kus dál z hlediska dnešního vnímání veřejných prostranství nebo veřejných institucí. A vyhodnotil jsem, že právě tuhle změnu mohu Vyšehradu nabídnout.

 

Čím jste se až doposud zabýval? Jaké máte předpoklady pro tuto funkci?

Vystudoval jsem architekturu a urbanismus na Stavební fakultě ČVUT. Pak jsem pracoval v ateliéru Jakuba Cíglera, mimo jiné na projektech revitalizace Václavského náměstí a Moskevské ulice ve Vršovicích. Tam jsem získal profesní zázemí, znalosti z hlediska stavařiny, vedení a koordinace projekčních týmů nebo jednání s úřady.

 

Kromě toho jsem se od doby svého vysokoškolského studia věnoval organizaci populárně naučných vycházek po Praze. Měl jsem s tím úspěch, a tak se mé aktivity rozšiřovaly. Na vycházky navázaly přednášky, výstavy a různé mediální výstupy. Spolupracoval jsem s různými veřejnými institucemi a občanskými iniciativami. Tím jsem získal další zázemí a fanouškovskou základnu.

 

Všechny tyhle prameny se postupně splétaly, až z nich vznikl provaz, který mě dotáhnul na Vyšehrad. Vnímám to jako logické pokračování mé cesty, ačkoliv by mě nikdy nenapadlo, že jednou budu mít šanci šéfovat Vyšehradu.

Vyšehrad z Císařské louky
Vyšehradská skála při pohledu z Císařské louky.

Zmiňujete své vybudované vztahy s různými institucemi. Chcete je nějak zúročit i na Vyšehradě?

Samozřejmě, bez toho bych do toho nešel. Vyšehrad v sobě skrývá obrovský potenciál. Je vcelku dobře udržovaný, nejsou zde žádné zásadní problémy, ale chybí mu ambice nastavovat nové laťky. Vyšehrad jako instituce má přitom celopražský a vlastně i celostátní dosah. Jeho „značka“ je nesmírně silná. Právě proto může svým koncepčním rozvojem razit cestu a jít ostatním příkladem. Například pobytovými kvalitami veřejných prostranství, podobou mobiliáře, informačním a orientačním systémem, svými expozicemi, průvodcovskými službami, přístupem k vizuálnímu smogu nebo údržbě parků v souvislosti s adaptací na klimatické změny. To všechno jsou témata, která se zde dají otevírat a následně proměňovat v konkrétní změny. Neříkám, že jednoduše, ale možná jednodušeji než v případě městské samosprávy.

 

Další věcí je, že NKP Vyšehrad coby příspěvková organizace hlavního města Prahy má podle své zřizovací listiny provádět vlastní poznávací a dokumentační činnost. Vyšehrad by měl nejen prezentovat svou pozoruhodnou minulost, ale také mít ambici vykládat svůj význam. V tomto ohledu má celostátní dosah, čehož si byli vědomi jak první český král Vratislav, tak Karel IV. nebo vyšehradští proboštové Václav Štulc a Mikuláš Karlach. Dnes má velké zásluhy v objevování středověké minulosti Vyšehradu hlavně Archeologický ústav Akademie věd ČR, konkrétně pánové Bořivoj Nechvátal a Ladislav Varadzin. Já osobně však vnímám také vrstvu barokní pevnosti, která je zde  nejviditelnější, ale překvapivě málo se toho o ní ví. Přitom se jedná o nejzachovalejší část pražského opevnění a stojí zde tři ze čtyř dochovaných městských bran.

 

Takže abych to shrnul, Vyšehrad by měl razit moderní trendy, ale zároveň více vysvětlovat své dějiny a význam. Měl by být živým pojítkem naší minulosti s budoucností.

 

Sám ve své koncepci zdůrazňujete, že Vyšehrad má mnoho různých tváří a v různých dobách hrál různé úlohy. Myslíte si, že právě vrstva barokní pevnosti je tou nejvíc opomíjenou?

Ještě zajímavější je období Města hory Vyšehradu, které vzniklo po vyplenění královského hradu husity v roce 1420 a zaniklo výstavbou barokního opevnění po roce 1653. O tomto období toho zatím víme úplně nejméně. Jedná se o oblíbené téma paní Pavly Státníkové z Muzea hlavního města Prahy, další z vyšehradských osobností.

 

Co se týká první části vaší otázky, Vyšehrad má mnoho tváří, které se vzájemně prolínají v jasně vymezeném uzavřeném prostoru. A to je na něm fascinující. Ve své minulosti byl hradem, pevností i městem. Dodnes je sídlem jedné z nejstarších českých církevních institucí, národním symbolem a místem posledního odpočinku významných osobností. Vyšehrad však není jen muzejním exponátem, je to živá součást města, jeho klidová zóna a zároveň turisticky atraktivní cíl. A teď objevuji, že je zde ještě jedna podstatná tvář.

Vyšehradská kapitulní bazilika sv. Petra a Pavla
Vyšehradská kapitulní bazilika sv. Petra a Pavla.

Běžný návštěvník to nevnímá, ale přímo na Vyšehradě žije kolem čtyřiceti stálých, velmi zajímavých obyvatel. Jsou tu hospody, různé firmy a instituce, školské ústavy, ubytovací zařízení, místní policie a samozřejmě kapitula s farou, kostelem a hřbitovem. Dospívám tedy k názoru, že Vyšehrad je památka, park a vesnice v jednom. Takže i mentalita Vyšehradu a jeho podhradí je do jisté míry venkovská.

 

Bude pro mě náročným úkolem umět všechny tyhle významy vyvažovat tak, abych neupřednostňoval jen některé na úkor ostatních. Nevybavuji si osobně žádné místo, které by mělo tolik různých významů. V tom je Vyšehrad jedinečný v celoevropském kontextu.

 

Měl jste už šanci promluvit si se všemi vyšehradskými sousedy? Včetně kapituly, archeologů nebo Daniela Landy…

Ačkoliv jsem na Vyšehrad oficiálně nastoupil 1. ledna 2020, věnuji se mu naplno už od konce září. Snažil jsem se seznámit s místními lidmi a institucemi, protože první kontakt je velmi důležitý a v neformální atmosféře jednodušší.

 

Stačil jsem se potkat se starostkou Prahy 2 Janou Černochovou, Vyšehradskou kapitulou, Jedličkovým ústavem, pražskými památkáři, Archeologickým ústavem, Správou pražských hřbitovů a Galerií hlavního města Prahy. Řadu místních jsem poznal na adventní mši – rorátech – v rotundě sv. Martina.

 

Vždy se snažím představit svou vizi a šířit pozitivní energii, protože ta je nejlepším hybatelem věcí. Zapálí jen ten, kdo sám hoří. Věřím, že všichni budeme spolupracovat na tom, aby se Vyšehrad dále rozvíjel a kultivoval jak pro dobro návštěvníků, tak místní komunity. Svou funkci nevnímám tak, že budu ředitelem jen té části Vyšehradu, která patří Praze a kterou mám ve správě, ale budu se snažit být mluvčím i  všech ostatních. Vlastně jediný, s kým jsem ještě nemluvil, je Daniel Landa. Jsem na něj zvědavý.

 

Pojďme se bavit trochu konkrétněji. Máte už vytyčené první úkoly, které je potřeba na Vyšehradě uskutečnit?

Jeden významný úkol už se na Vyšehradě splnil, a to soutěž na zhotovitele koncepční studie rozvoje vyšehradských prostranství. Ta se stane vodítkem pro jejich správu, údržbu a rozvoj v následujících letech. Vítězný návrh ateliéru Rehwaldt Landscape Architects byl koncem ledna prezentován v Centru architektury a městského plánování. Všechny soutěžní návrhy byly vystaveny v Galerii Vyšehrad a zároveň se konaly doprovodné vycházky se mnou a autory vítězného návrhu, na nichž jsme se bavili o silných a slabých stránkách Vyšehradu přímo v terénu.

 

Mým prvním úkolem je posunout proces do další fáze, kdy bude s vítězným týmem navázána spolupráce a začne se pracovat na finální podobě studie. Do této fáze chci zapojit veřejnost, místní komunity a instituce, aby vznesly své připomínky a náměty. Konečná podoba studie by měla mít co nejširší podporu, protože společně sdílená vize má větší šanci na úspěch.

Koncepce rozvoje Vyšehradu od Rehwaldt Landscape Architects
Koncepční návrh rozvoje Vyšehradu od Rehwaldt Landscape Architects počítá i s vodním prvkem v příkopu před Leopoldovou bránou.

Do jaké míry se obsah koncepční studie rozvoje shoduje s vaší ředitelskou koncepcí?

Soutěž na koncepční studii byla vypsána v době, kdy již běželo výběrové řízení na nového ředitele, ve kterém jsem nakonec zvítězil se svou představou rozvoje Vyšehradu v příštích pěti letech. Během listopadu mělo být předloženo pět soutěžních návrhů a reálně hrozilo, že bych po svém nástupu musel celý proces zastavit. Proto jsem se domluvil s odcházejícím ředitelem Františkem Stádníkem, že mě přizve jak ke konzultacím se soutěžícími, tak do poroty, abych měl možnost výsledek ovlivnit. Se všemi architekty jsem mluvil a představil jim svou koncepci, aby věděli, jakým způsobem nastupující ředitel uvažuje.

 

Zvítězil návrh, který je skutečně velmi kvalitní a téměř dokonale kompatibilní s mou koncepcí. Mám z toho radost a těším se na spolupráci. Myslím, že by mohlo jít o silné spojení skvělých architektů s architektem v pozici ředitele.

Koncepce rozvoje Vyšehradu od Rehwaldt Landscape Architects
Zamýšlenou součástí vyšehradských proměn je také návrat vinic na západní svah směrem k Vltavě. (Rehwaldt Landscape Architects)

Mohl byste uvést příklad nějakého místa s podobným geniem loci jako Vyšehrad, které pro vás slouží jako vzor fungování? Nemusí to být nutně v Česku, ale klidně i v zahraničí.

Začínám se koukat po ostatních hradech a pevnostech v Evropě, abych zjistil, jak jsou udržovány a spravovány. Vyšehrad je sice velmi specifický, ale existují srovnatelná místa. Loni v červnu jsem například navštívil pevnost Königstein nedaleko česko-saských hranic. Kromě podobnosti s Vyšehradem mě zaujal promyšlený orientační systém, atraktivní expozice a způsob, jakým zdejší správa pečuje o veřejná prostranství a zeleň.

 

Velmi inspirativní je pro mě také Terezín. Konkrétně Velká pevnost, o jejíž opevnění pečuje zájmové sdružení Terezín – město změny. Jedná se o partu nadšených milovníků historie a fortifikačního stavitelství, kteří popularizují vojenskou minulost Terezína. Jejich expozice, komentované prohlídky a doprovodné programy jsou skutečně úžasné.

 

Rád bych také Vyšehrad zapojil do celoevropské soustavy pevností, které spolu komunikují a spolupracují. V tomto směru mi přijde zvláště zajímavá spolupráce s pevnostmi na Dunaji, protože nás spojuje podobná historie.

Pevnost Königstein
Pevnost Königstein na vyobrazení Matthäuse Meriana z roku 1646.

Máte nějaké konkrétní plány na rok 2020, který je z vyšehradského hlediska velice významný? Bude se připomínat šestisté výročí bitvy pod Vyšehradem.

Obecně bych chtěl více prezentovat historii Vyšehradu a pražského opevnění prostřednictvím odborných i populárně naučných akcí. V roce 2020 máme před sebou několik zajímavých výročí. Vámi zmíněné výročí bitvy pod Vyšehradem, která je mezníkem husitských dějin, bych rád připomněl středověkým stanovým městečkem s ukázkami dobových řemesel, kuchyně a módy. K tomu si představuji doprovodný kulturní program pro rodiny s dětmi a třeba i nějakou malou potyčku mezi husity a vojskem císaře Zikmunda. Velmi se mi líbí akce, které oživují daný prostor v duchu jeho historie. Takové bych chtěl podporovat.

 

Druhým významným výročím bude 950 let od založení Vyšehradské kapituly, která je živoucí pamětí Vyšehradu a působí zde téměř nepřetržitě dodnes. Kapitula bude své výročí připomínat řadou akcí a já bych se k ní rád připojil. Protože cítím jistý dluh, který máme ohledně prezentace duchovního významu Vyšehradu. Ve spolupráci s Archeologickým ústavem AV ČR bych chtěl uspořádat mezinárodní odbornou konferenci na téma vyšehradské knížecí a královské akropole a zdejších archeologických nálezů. Výsledkem by mělo být zasazení Vyšehradu do středoevropského kontextu a nasměrování dalšího bádání.

Freska bitvy pod Vyšehradem na zámku v Horažďovicích
Bitva pod Vyšehradem na monumentální stropní fresce v horažďovickém zámku.

Á propos archeologové. Ve své koncepci píšete, že byste rád na Vyšehradě zřídil stálé pracoviště Archeologického ústavu AV ČR. Už dnes na Vyšehradě jisté zázemí existuje. Co by se mělo v tomto ohledu měnit?

Ano, jisté zázemí zde existuje, ale chtěl bych jej rozšířit. Na Pražském hradě existuje speciální pobočka Archeologického ústavu, která ve spolupráci s ostatními subjekty provádí nepřetržitý monitoring archeologických památek. Provádí základní údržbu a plánuje zásadnější zásahy. Stejný princip by se uplatnil i na Vyšehradě, kde je řada památek objevených a ještě více těch neobjevených. Dosud je prozkoumán pouze malý zlomek plochy Vyšehradu, takže se tu dají očekávat zajímavé nálezy. Je však třeba tlačit na to, aby se průzkumy konaly primárně nedestruktivně a za pomoci současných technologií.

 

Myslím si, že na Vyšehradě by mohla vzniknout podobná pobočka, která by měla na starosti monitoring archeologických památek, jejich údržbu a prezentaci. Ať se jedná o památky ve vlastnictví Prahy, anebo Vyšehradské kapituly – například fragmenty románského mostu nebo bazilika sv. Vavřince, které zůstávají stranou veřejné pozornosti. Vše je ale otázkou financování, na čemž je potřeba domluvit se s ostatními.

 

Na Vyšehradě je stále co objevovat. Například před dvěma lety se podařilo rekonstruovat půdorys nezvykle velké předrománské stavby pod základy baziliky sv. Vavřince. Jedná se o mimořádně významný objev, který vrhá nové světlo na dějiny Vyšehradu a vývoj české architektury. Ještě více staveb na své nalezení čeká. Ať jsou to pozůstatky Města hory Vyšehradu nebo rotunda sv. Jana Evangelisty, o které se ví, že stávala někde na královské akropoli, ale nevíme, kde přesně.

 

Spolupráce NKP Vyšehrad s Archeologickýmo ústavem Akademie věd ČR je proto stěžejní. Mým úkolem bude pomoci shánět pro pokračování archeologických průzkumů podporu a to zejména finanční. Věřím, že se mi to bude dařit a pomohu tak posunout hranice našeho vědění dále.

Archeologický průzkum na Vyšehradě, georadar
V roce 2019 proběhl na Vyšehradě rozsáhlý nedestruktivní výzkum s pomocí georadaru.

Ve vaší koncepci mě zaujalo, že vnímáte Vyšehrad v kontextu širšího okolí. Objevuje se tam například nápad na rekonstrukci portálů Vyšehradského tunelu. Mám kacířskou otázku, zda by se při té příležitosti nedalo uvažovat o jejich odstranění…

Pokud chci prosadit změny s větším dopadem, považuji za klíčové spolupracovat s ostatními aktéry, konkrétně Vyšehradskou kapitulou, Jedličkovým ústavem, Správou pražských hřbitovů, Technickou správou komunikací, Prahou 2 a Prahou 4. Jedná se například o řešení přístupových cest k Vyšehradu, informační a orientační systém nebo vámi zmíněnou rekonstrukci Vyšehradského tunelu.

 

Jeho situace je dnes svízelná, protože skála nad tunelem a část opěrných zdí je ve správě NKP Vyšehrad, ale samotný tunel s vozovkou je ve správě Technické správy komunikací. Kdo má ve správě portály a měl by se starat o jejich údržbu,  není jasné. Napřed je proto potřeba vyřešit majetkoprávní vztahy a následně přistoupit k jejich rekonstrukci, protože ji opravdu potřebují.

 

Vyšehradský tunel byl pojatý jako reprezentativní vstupní brána do Prahy, ale bohužel tak nepůsobí. Dnes je poněkud zanedbaný a špinavý, takže je potřeba jej očistit. Při té příležitosti by se mohla k tunelu z hradeb vrátit pamětní deska geologa Jana Krejčího. Anebo by se mohly obnovit květníky v nábřežních zdech, dnes zanesené odpadky.

 

A teď k vaší kacířské otázce. Jako znalec vyšehradské historie dobře víte, že ohledně tunelu se na počátku 20. století vedla vypjatá diskuze. Mnoha lidem tehdy vadilo, že by posvátná vyšehradská skála měla být proražena. Proto se uvažovalo o řešení, že by tramvaje jezdily přímo přes Vyšehrad, což se ukázalo jako prakticky nereálné. Nakonec tedy zvítězilo kompromisní křešení – prorazit skálu, ale zachovat její působivost tím, že portály tunelu budou ozdobeny v duchu středověkých hradů. Dnes působí poněkud kýčovitě, ale zapadají do kontextu své doby a jejího estetického vnímání. Nepřišlo by mi proto rozumné, jakkoliv je retušovat podle soudobých měřítek vkusu. Navíc si neumím představit, že by takový zásah někdo povolil.

Vyšehradský tunel z podolské strany
Vyšehradský tunel ve své původní podobě versus pozdější varianta s ozdobným cimbuřím.

Zajímavým nápadem z vaší koncepce je myšlenka vrátit na Vyšehrad vodní prvek. Máte nějakou konkrétnější představu?

Voda na Vyšehrad vždy patřila. Od studánky na Jezerce sem vedl jeden z nejstarších pražských vodovodů, bylo zde několik nádrží a dodnes tu najdete řadu studní, většinou nevyužívaných nebo zasypaných. Určitě by stálo za úvahu některé obnovit a využít k zachycování dešťové vody pro závlahy. To bude v době nastávajících klimatických změn čím dál důležitější. Nemusíme zde budovat nové podzemní nádrže, protože už tady dávno jsou. Vyšehrad je už nyní zčásti zavlažovaný vltavskou vodou, ale je potřeba pokročit dále.

 

Kromě toho tu máme také klasické litinové pumpy, jednu u brány Špička a další dvě ve Vratislavově ulici. Velmi mě mrzí, v jak hrozném jsou dnes stavu, a rád bych se zasadil o jejich opravu, i když nejsou ve správě NKP Vyšehrad.

Vyšehradské litinové pumpy
Vyšehradské litinové pumpy. Vlevo pumpa u brány Špička, vpravo a uprostřed dvojice pump ve Vratislavově ulici.

Velice aktuálním tématem je turistický ruch v Praze, který se v poslední době vymyká kontrole. Jak o Vyšehradu přemýšlíte z hlediska přílivu zahraničních turistů? Existuje nějaká mez, za kterou už by Vyšehrad neměl jít?

Správa Vyšehradu by měla udržovat v rovnováze dva jeho stěžejní významy. Na jedné je Vyšehrad národní kulturní památkou a turistickým cílem. Na straně druhé aktivním městským parkem, klidovou oázou a místem, kde žijí lidé. Skloubit tyto protichůdné významy a mít nástroje k jejich vyvažování považuji za nejtěžší úkol a největší výzvu.

 

Jedním nástrojem je zmíněná koncepční studie veřejných prostranství, která nastaví mantinely pro běžnou údržbu, ale i dlouhodobé směřování rozvoje. Na Vyšehradě existují stabilizovaná místa, která nevyžadují žádné investiční náklady, stačí jejich údržba. A pak jsou tu místa transformační nebo funkčně dožilá, která potřebují novou podobu, a tudíž vyžadují velké investice. Jedná se například o příkop před Leopoldovou bránou, kde je dlouhodobě nefunkční tenisový kurt. Nebo bývalé hřiště u Cihelné brány, sloužící dnes jako příležitostné parkoviště. To jsou pro mě lokality, které si zaslouží zcela novou tvář a funkci.

Posmutnělé zbytky tenisového hřiště v příkopu před Leopoldovou bránou.

Dalším nástrojem je management plán. Jde o dohodu napříč všemi zdejšími subjekty na tom, jak by měl Vyšehrad fungovat z hlediska povolování krátkodobých akcí, organizace dopravy, označování provozoven nebo obsahu informačního a orientačního systému. Důležitá je vzájemná spolupráce a koordinace jednotlivých záměrů.

 

Jedním z prvních úkolů, které jsem si stanovil, je začít sbírat data ohledně návštěvníků Vyšehradu. Jde o statistiky počtu lidí, kteří tudy denně procházejí a navštěvují naše expozice, stejně jako o informace, jedná-li se o místní, vnitrostátní, nebo zahraniční turisty. Tato data potřebujeme znát, abychom mohli stanovit nějaké mantinely. Jediná data o návštěvnosti Vyšehradu, které jsou nyní k dispozici, ukazují, že všechny expozice ve správě NKP Vyšehrad (Gotický sklep, Galerie Vyšehrad a kasematy) mají návštěvnost kolem 40 tisíc lidí ročně. Kapitulní bazilika sv. Petra a Pavla má přitom návštěvnost 160 tisíc lidí ročně. Z toho plyne jednoduchá věc. Sto dvacet tisíc lidí, kteří přijdou do baziliky, už nenavštíví naše expozice. A na ty chci mířit především. Nejde o to, zvyšovat návštěvnost Vyšehradu, ale spíše posilovat jeho prostupnost, aby toho příchozí lidé navštívili co nejvíce.

 

Na úplný závěr bych se ještě dotkl badatelské činnosti. Ve vaší koncepci se mimo jiné objevuje příslib zpřístupnění knihovny NKP Vyšehrad. Můžete k tomu říct něco bližšího?

Jak už jsem zmínil, NKP Vyšehrad má v náplni také vlastní poznávací a dokumentační činnost. Považuji tedy za důležité shromažďovat, digitalizovat a zpřístupňovat veřejnosti existující materiály. A tady vnímám velkou rezervu.

 

Mám vizi, že by na Vyšehradě měl vzniknout archiv, který by v první fázi katalogizoval a digitalizoval vše, co sám vlastní. V druhé fázi by zjistil, co má ve správě někdo jiný, a pořídil by alespoň digitální náhledy. Vše by pak mohlo být veřejně přístupné k badatelským účelům.

Popelka Biliánová - busta ve vyšehradském archivu
Součástí vyšehradského archivu je mimo jiné busta spisovatelky Popelky Biliánové.

Na jak dlouho jste vlastně jmenovaný do funkce?

Dokud mě Rada hl. m. Prahy neodvolá (smích). Principiálně se jmenovací dekret udílí na dobu neurčitou, ale počítá se s tím, že po šesti letech se znovu uspořádá výběrové řízení. Takže de facto mám mandát na léta 2020–2025. Pak bude záležet na tom, zda svou pozici na základě výsledků obhájím, anebo nikoliv.

 

Přeju vám hodně štěstí. A až vám za pět let bude končit funkční období, rád s vámi udělám další rozhovor.

 

Chcete-li si přečíst vítěznou koncepci, která Petra Kučeru vynesla do ředitelského křesla NKP Vyšehrad, dávám ji se svolením autora k dispozici zde. Tytéž dokumenty od zbylé čtveřice přihlášených kandidátů naleznete na tomto odkazu.