Průvodce starým Podskalím
Začátkem 20. století vyšla tiskem série pohlednic starého Podskalí s fotografiemi Jindřicha Eckerta. Mezi nimi také trojice navazujících snímků, které zobrazují pobřežní panorama mezi Emauzským klášterem a vyšehradským železničním mostem.
Dnes tyto snímky působí takřka neuvěřitelně, neboť jen pár let po jejich vzniku proběhla podskalská asanace. Ta smetla až na výjimky kompletní starou zástavbu, kterou nahradily moderní činžáky a úřady. Rozhodl jsem se proto popsat alespoň nejvýznamnější objekty, o které tehdy Praha přišla. Pro lepší prostorovou orientaci jsem označil také některé dosud existující stavby. Jeden z očíslovaných domů se na panoramatu objevuje dvakrát, pokaždé z mírně odlišného úhlu.
1. Emauzský klášter – Podskalská dominanta je na pohlednici zachycena v regotizované podobě, kterou ji dodali beuronští mniši během osmdesátých let 19. století. Dvojice jehlanových věží padla k zemi v roce 1945 při únorovém bombardování Prahy. V šedesátých letech je nahradila železobetonová skořepina Františka Marii Černého.
2. Podskalská radnice (Poříční právo) – Dům na této parcele býval centrem plaveckého cechu, a to už od konce 16. století. V roce 1727 byl však pro celkovou zchátralost nahrazen novostavbou. Ta poutala pozornost dřevěnou vežičkou a sochou sv. Mikuláše ve štítu. Plavci zde zasedali až do zrušení „práva poříčního“ v roce 1783. Poté byla radnice prodána do soukromých rukou a jeden čas ji vlastnil primátor František Dittrich.
3. U Brožků (Flekovských) – Existence plaveckého domu v těchto místech je doložena už začátkem 17. století. Na sklonku století následujícího byl dům pravděpodobně zbourán a vystavěn znovu ve střídmějším stylu. Definitivně se osud domu U Brožků uzavřel v roce 1907.
4. Zemská porodnice U Apolináře – Výhodou původní podskalské zástavby byl vcelku nerušený výhled na Větrov. Konkrétně pak na charakteristickou střechu Apolinářské porodnice od Josefa Hlávky.
5. Závětovský (U Komínků) – Prvním majitelem tohoto pozemku býval v 16. století šlechtic Jiří Závěta ze Závětic. Proto se domu říkalo Závětovský, byť v následujících letech často měnil majitele. Druhý dům téže šlechtické rodiny, zvaný U Závětů, stával opodál v Závětově uličce mezi Vltavou a Emauzským klášterem.
6. U Kněžourků (U Petříků, U Martinovských) – Jeden z nejhonosnějších barokních domů na podskalském břehu vznikl začátkem 17. století. Podle toho, jak se postupem doby střídali jeho majitelé, zvyklo se mu říkat třemi různými přízvisky. Dům měl silné zdivo, aby odolal častým povodním a požárům. Jeho interiéru pak vévodila prostorná ratejna – dílna, kde se v zimním období stavěly lodě, tesaly šindele nebo vyřezávalo dřevěné nádobí. Klub Za starou Prahu dům během asanace hájil, aby zůstal zachován jako pamětihodnost. Leč nestalo se a nad „Kněžourky“ se stáhla mračna.
7. U Moklíčků (U Věšovských) – Domy U Moklíčků bývaly v Podskalí dva. Jeden ve Václavské ulici pod Emauzským klášterem, druhý pak na nábřeží. První z nich dostal jméno po svém majiteli malíři Františku Šimonovi Moklíčkovi. Dá se tedy předpokládat, že i plavecký dům patřil téže rodině. Po asanaci vyrostl na parcele moderní činžák od Kamila Hilberta, ve kterém později bydlela Milada Horáková.
8. U Žebráků – František Ruth ve své Kronice královské Prahy klade první zmínku o tomto domě do roku 1628. Z architektonické podoby však vyplývá, že dům musel být zásadně přestavěn v druhé polovině následujícího století. Zbořen byl v roce 1908.
9. U Kubiců (U Somrů) – Na nároží Podskalské a Plavecké ulice se vyjímal barokní dům U Kubiců, k němuž patřily ještě další domky v zadním traktu. Ze zpráv o povodni v roce 1890 vyplývá, že tou dobou v domě fungoval hostinec. Z povrchu zemského zmizel roku 1908.
10. Alžbětinský klášter – V dalším průhledu mezi domy lze spatřit věž klášterního kostela Panny Marie Bolestné od Kiliána Ignáce Dientzenhofera. V dáli se za ni schovává kupole Zemského nalezince na Karlově.
11. U Hejduků (U Svátků) – Hostinci U Hejduků patří v podskalské historii čestné místo, protože ve zdejším lokále vznikl v roce 1871 podpůrný spolek Vltavan. Jak vidno z fotografie, dům měl modernější ráz nežli plavecké barokní paláce. Ostatně, postaven byl až v roce 1790. Po jistý čas zde sídlila též okresní povodní komise. Na pozemku před hostincem stál zdobený stožár, na který se při významných příležitostech vytahoval podskalský prapor.
12. U Vostrovských – Také sousední dům je stejného empírového střihu, neboť po jistou dobu náležel totožným majitelům, totiž Svátkovým. Obě stavby byly strženy v roce 1912.
13. Černý orel (U Brabců) – Poetické pojmenování pochází nejspíš z faktu, že prvním majitelem byla rodina Vorlova. A ptačí symbolika zůstala zachována i poté, co se sem později nastěhovali Brabcovi.
14. Malírna Národního divadla – Ve svahu nad slupskou botanickou zahradou si povšimněte rozlehlé stavby s rohovou věžičkou. Jedná se o jeden z největších pražských ateliérů, kde se malovaly kulisy pro představení Národního divadla. Dnes budova slouží jako skladiště kulis a rekvizit.
15. Zlatá loď – Tento dům vyrostl na podskalském břehu v první polovině 18. století. Ve století následujícím pracoval ve zdejší dřevařské ohradě František Dittrich a o pár desítek let později se ve Zlaté lodi narodila maminka spisovatele Adolfa Branalda. Díky této šťastné souhře osudu se dochovala hrst vzpomínek na život ve starém Podskalí, které jsou roztroušeny v některých Branaldových knihách.
16. Kostel sv. Apolináře – Středobod pověstného kostelního kříže, který na Novém Městě vytyčil sám Karel IV. Do čtyř světových stran odtud vybíhaly pomyslné spojnice k někdejší kapli Božího Těla na Karlově náměstí, Emauzskému klášteru, chrámu na Karlově a kostelu Zvěstování Panny Marie na Trávníčku.
17. Královská solnice (U Zufníčků) – Hlavní městské skladiště soli mělo podobu dlouhatánské budovy v místech dnešní ulice Na Hrobci. Sůl sem připlouvala na lodích z Českých Budějovic, potažmo z Rakouska. Když se solnice během asanace bourala, byl velký zájem o zdejší dřevěné trámy, dokonale impregnované nasáklou solí proti požárům.
18. U Májů (U Poltů) – Drobné stavení s renesančním jádrem bývalo přilepeno k budově Podskalské celnice. Původně se poříční clo vybíralo právě U Poltů, k přesunu úřadu došlo až roku 1561. Popelka Biliánová ve svých textech zmiňuje, že na dvoře domu stával chlév z předělané staré kaple se zabíleným obrazem Panny Marie. Dům šel k zemi v roce 1919.
19. Podskalská celnice (U Koppů) – Poslední mohykán z někdejší pobřežní řady podskalských domů. Také v jeho případě se uvažovalo o demolici, ke které však nikdy nedošlo. Dodnes tak celnice slouží jako připomínka zlatých časů říčního obchodu. Málo se ví, že stavba má pozdně gotický základ. Památkáři nalezli ve 30. letech minulého století pod vrstvou omítky roubenou konstrukci, která byla obezděna až dodatečně.
20. Česká dětská nemocnice – Tento hrot, vystupující z obzoru vzhůru k nebi, už byste dnes hledali marně. Patřil hlavní budově České dětské nemocnice na Karlově, jejíž areál musel koncem šedesátých let ustoupit stavbě Nuselského mostu.
21. Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého – Důvěrně známá silueta značí přítomnost chrámu na Karlově. Počátkem 20. století se vážně uvažovalo o regotizaci chrámu, který by tak přišel o svou barokní kupoli. Třebaže proběhla na toto téma architektonická soutěž, k uskutečnění záměru nedošlo.
22. Kostel Zvěstování Panny Marie na Trávníčku – Dalším orientačním bodem, podle něhož lze porovnat minulost se současností, je slupský kostel. V době pořízení snímku se zde sloužily katolické bohoslužby, zatímco od roku 1995 kostel patří pravoslavným věřícím.
23. Železniční most – Z fotografie bohužel není zcela patrné, zda Vltavu tou dobou překlenoval původní jednokolejný most z roku 1872. Anebo zda snímek vznikl až po výměně mostní kostrukce za dvoukolejnou v roce 1904. Podle tvaru pilířů bych se přikláněl spíš k první variantě.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
