13 nejlepších Nuselských mostů

V letošním roce slaví Nuselský most pětačtyřicáté narozeniny. Ovšem myšlenka na překlenutí údolí mezi Vinohrady a Pankrácí je ještě o semdesát let starší. Před stavbou mostu proběhly čtyři architektonické soutěže, ve kterých se utkali špičkoví architekti své doby, a dohromady vzniklo víc než sto různých návrhů a důmyslných řešení. Proto se odvažuji tvrdit, že se jedná o jednu z nejpromyšlenějších staveb na českém území. Podívejte se na stručný přehled nejzajímavějších návrhů mostu seřazených chronologicky tak, jak se rodily v myslích architektů.

 

1. Jaroslav Marjanko (1903)

Nuselský most - Jaroslava Marjanko (1903)

 

Za duchovního praotce Nuselského mostu se dá považovat slovenský inženýr Jaroslav Marjanko. Začátkem minulého století přišel jako první s návrhem na přemostění Nuselského údolí ocelovou mostní konstrukcí o délce půl kilometru. Tehdy by šlo o nejdelší most svého druhu na světě, ovšem pražský magistrát o rekord nestál. Plány skončily v šuplíku a Marjanko vzal místo toho zavděk zakázkou na konstrukci dvorany pražského Hlavního nádraží. (Obrázek pochází z archivu IPR Praha.)

 

2. Neznámý autor (1912)

Nuselský most - anonym, 1912

 

Při pátrání po historii Nuselského mostu jsem v archivu Národního technického muzea narazil za záhadný návrh, u kterého je uvedena datace 1912. O jeho autorství a okolnostech vzniku historické prameny mlčí. Nákres zařazuji do svého výběru v naději, že by někdo ze čtenářů mohl znát podrobnosti. (Obrázek pochází z archivu NTM.)

 

3. Bohumír Kozák a Stanislav Bechyně (1919)

Nuselský most - Bohumír Kozák a Stanislav Bechyně (1919)

 

Před sto lety vypracoval svůj první návrh Nuselského mostu tvůrčí tandem Bohumír Kozák a Stanislav Bechyně. Stejně jako v případě Marjanka se jednalo o soukromou iniciativu autorů, která o mnoho let předčila vypsání první veřejné soutěže. Vzhledem k tomu, že Stanislav Bechyně patřil k českým průkopníkům betonových staveb, nepřekvapí, že i most byl navržen jako železobetonový. Z perspektivního pohledu je zřejmé, že plánovaný most byl umístěn o něco východněji, než kde stojí dnes. Na vinohradské straně měl ústit pouze do ulice Legerovy, neboť dopravní zátěž byla tou dobou nepoměrně menší než v následujících desetiletích.

 

4. Vlastislav Hofman (1927)

Nuselský most - Vlastislav Hofman (1927)

 

První veřejná architektonická soutěž proběhla v letech 1926-1927. Z 28 zaslaných návrhů přiřkla porota první cenu projektu Škodových závodů, pod kterým byl podepsán architekt Vlastislav Hofman. Jeho ocelová konstrukce byla sice na pohled ladná, ale kvůli tehdejší vysoké ceně oceli příliš nákladná na realizaci. Není bez zajímavosti, že pro Škodovy závody vypracoval velmi podobný projekt také Hofmanův souputník Josef Chochol.

 

5. Josef Záruba-Pfefferman (1927)

Nuselský most - Josef Záruba-Pfefferman (1927)

 

Jeden z návrhů přihlášených do první soutěže nebyl porotou hodnocen, protože nerespektoval zadávací požadavky na umístění mostu. Architekt Záruba-Pfefferman doporučoval ve své studii odklonit budoucí komunikaci blíže Vyšehradu, aby překonávala údolí v jeho nejužším místě. Tím se mělo dosáhnout zásadního snížení stavebního rozpočtu, protože přemostění mohlo být skoro o polovinu kratší. Na pankrácké straně by výjezd z mostu vedl podél vyšehradských hradeb a navazoval na dnešní ulici Na Pankráci. (Obrázek pochází z knihy Nuselský most autorky Šárky Hubičkové.)

 

6. Jaroslav Polívka a Josef Havlíček (1927)

Nuselský most - Jaroslav Polívka a Josef Havlíček (1927)

 

Jiný smělý plán na snížení pořizovacích nákladů předložila v téže soutěži dvojice Polívka a Havlíček. Pod heslem „Náklad hražen výnosem“ navrhli, aby byly pilíře mostu obestavěny dvanáctipatrovými věžáky. Následný prodej devíti set bytů a dalších prodejních či skladovacích prostor měl zcela umořit stavební rozpočet, který se odhadoval na 110 milionů korun. Utopický projekt byl jednoznačně smeten ze stolu, protože opticky působil velmi mohutně a tvořil uprostřed Nuselského údolí jakousi přehradní hráz.

 

7. Bohumír Kozák a Stanislav Bechyně (1938)

Nuselský most - Bohumír Kozák a Stanislav Bechyně (1938)

 

Dvacet let od představení své první studie se Kozák s Bechyněm zúčastnili i třetí oficiální soutěže na přemostění Nuselského údolí. V jednom z několika vypracovaných návrhů zvolili železobetonový most trámového typu, který se na vinohradské straně větvil jako hadí jazyk. Požadavky doby totiž velely napojit most jak na Legerovu, tak na Sokolskou třídu z důvodu masivního rozvoje autodopravy. Dovnitř mostního tubusu už se tehdy počítalo s podzemní elektrickou dráhou, která měla v budoucnu obsloužit jižní předměstí.

 

8. Vlastislav Hofman (1938)

Nuselský most - Vlastislav Hofman (1938)

 

Také Vlastislav Hofman pokusil štěstí i v další veřejné soutěži. Narozdíl od návrhu, kterým zvítězil o dvanáct let předtím, zvolil trámový typ, který na pohled působil střízlivějším dojmem než obloukové řešení. Dvojúrovňovou ocelovou mostovku měly podpírat betonové pilíře a stejně jako u Bechyněho s Kozákem se most na vinohradské straně rozdvojoval do podoby písmene ypsilon. Tím se mělo zamezit zbourání Dětské nemocnice na Karlově, která stála nové komunikaci v cestě. O třicet let později byl ale nemocniční komplex beztak odsouzen k demolici. (Obrázky pocházejí z pozůstalosti Vlastislava Hofmana.)

 

9. Erich Langhammer (začátek 40. let)

Nuselský most - Erich Langhammer

 

Rovněž v protektorátním období se objevilo několik projektů na Nuselský most, vesměs od německých architektů. Jedním z nich byl Erich Langhammer, který zvolil netradiční provedení. Most navrhnul jako dvoupatrový kamenný viadukt, což nejspíš vyvěralo z nacistické inspirace starým Římem, ale zcela pomíjelo praktickou stránku věci. Pohledově se takový návrh jevil jako nevhodný, a tak naštěstí zůstalo jen u skic. (Obrázek pochází z archivu IPR Praha.)

 

10. Josef Fritsche (začátek 40. let)

Nuselský most - Josef Fritsche

 

Dalším německým architektem, který ve svých myšlenkách zkoušel překlenout Nusle, byl Josef Fritsche. Vypracoval hned dvě varianty ocelového mostu, které byly výrazově mnohem uměřenější než v případě Langhammera. Mimochodem, oba architekti ve stejné době poměřili síly také v zakázce na nerealizovaný dálniční most v oblasti Zlíchova. (Obrázky pocházejí z archivu IPR Praha.)

 

11. Vilém Možíš a Lubomír Marek (1960)

Nuselský most - Vilém Možíš a Lubomír Marek (1960)

 

Poslední snaha vybrat podobu „Nuseláku“ ve veřejné soutěži proběhla na přelomu padesátých a šedesátých let. Mezi osmi návrhy se objevilo hned několik, které přišly s využitím nové technologie předpjatého betonu a letmé betonáže. To byl mimo jiné i případ projektu Viléma Možíše a Lubomíra Marka, kteří díky tomu eliminovali počet podpor na nezbytné minimum. Celé údolí se jim podařilo překlenout jen trojicí mostních polí, z nichž to nejdelší měřilo 217 metrů. Hodnotící komise však návrh odmítla kvůli nepříliš pohlednému zpracování pilířů. (Obrázek pochází z archivu IPR Praha.)

 

12. Kožmín, Kolář, Chalupský, Michálek, Kobr a Hejnic (1960)

Nuselský most - Chalupský, Michálek, Hejnic, Kobr, Kožmín a Kolář

 

Kolektiv šesti autorů přispěl do poslední soutěže návrhem ocelového mostu, který se ukázal jako nejdražší ze všech přihlášených prací. Přesto v jednom ohledu inspiroval finální podobu mostu, a totiž provedením tubusu. Zatímco konkurenční projekty počítaly se dvěma oddělenými tunely metra, v tomto případě tvůrci zvolili jednokomorový tubus. Ten byl pak použit i v realizovaném návrhu, díky čemuž se lze při jízdě metrem kochat pohledem na míjející soupravu. (Obrázek pochází z archivu IPR Praha.)

 

13. Hubička, Sůra, Vítek, Michálek, Kobr a Hejnic (1964)

Nuselský most - Stanislav Hubička

 

Definitivní podobu dodal mostu architekt Stanislav Hubička, který letos bohužel zemřel. Projekt dostal na starosti v roce 1960 coby zaměstnanec Pražského projektového ústavu. Vycházel přitom z ideového řešení Jana Vítka a Miroslava Sůry, které ale v některých ohledech dopracoval. Hlavní Hubičkův vklad spočívá v elegantním řešení pilířů, které minimalizují rušivý vliv při pohledu z okolí. A také ve volbě truhlářského bednění při letmé betonáži, které zvýraznilo efekt pohledového betonu. Za pozornost stojí i to, že na mostě nebyly v prvních letech provozu žádné pouliční lampy. Využívalo se liniového osvětlení zabudovaného v zábradlí, které se ale příliš neosvědčilo. Lampy přibyly až roku 1981. O postupném zvyšování zábradlí jsem se pak podrobněji rozepsal v samostatném článku.