Skeptický průvodce vyšehradskou mystikou

Vyšehrad coby magické a mysteriózní místo přitahuje spousty ezoteriků, novopohanů nebo lovců energií. Až to v některých ohledech tropí mírnou paseku…

Zatímco hloučky křesťanů pospíchají na mši do vyšehradského kostela sv. Petra a Pavla, jiná skupinka věřících se shromažďuje v sousedních Karlachových sadech. Jejich oltářem jsou Čertovy kameny – trojnožka poskládaná z polámaných středověkých sloupů. Tento vyšehradský Stonehenge jitří lidskou představivost do té míry, že se stal centrem doslova okultních rituálů.

Pokud bych měl být historicky důsledný, mohl bych za počátek tohoto fenoménu označit rok 1887. Právě tehdy byly sloupy instalovány na své současné místo. Stalo se tak při přestavbě kapitulního kostela. Do té doby ležely u kostelní zdi na hřbitově. Tam se dostaly v roce 1787, kdy je dvanáct vyšehradských dělostřelců v rámci josefínských reforem vyneslo z chrámu sv. Petra a Pavla. Ani v kostele však neležely od nepaměti. Nejstarší dochované zprávy hovoří o tom, že až do barokní přestavby pevnosti se sloupy nacházely na hřbitůvku u kostela sv. Jana Stětí.

Mystická energie tak „logicky“ musí vycházet ze sloupů samých. Neboť místo, na kterém spočívají, bylo vybráno prakticky náhodně. Hledat jakékoliv časoměrné souvislosti nebo konjunkce kamenů s Jupiterem se ukazuje jako liché. Dokonce ani stín, vržený kameny v den jarní rovnodennosti, vám neukáže cestu k pokladu. Bohužel.

Žádné velké zázraky neočekávejte ani od menhiru v sousedství rotundy sv. Martina. Vztyčen byl teprve roku 2003 „skupinou záhadologů“ za účasti Pavla Béma. Nicméně záhadologové v tomto případě žádnou záhadu nevyřešili, naopak jednu další vytvořili. Podle odborníků se o žádný starobylý menhir nejedná, třebaže báchorka praví, že šlo o součást kamenného kruhu Na Sychrově u Bernova. Zábavné i trapné potom je, když seriózní média nebo turistické průvodce spřádají teorie, k čemu všemu kámen na Vyšehradě v dávných dobách sloužíval. Nuže, k pobavení neználků.

Další novodobý menhir nechal vztyčit na svém pozemku Daniel Landa v rámci svých „kejklů“. Nese jméno Merkuriáš a od roku 2012 doplňuje zátiší se zaparkovaným Porsche. Také v tomto případě je kámen opleten důmyslnou legendou, že se jedná o fragment někdejšího menhiru z Kounovských řad. Pak se ovšem nabízí otázka, proč kámen nezůstal pěkně v řadě a musel se stěhovat ausgerechnet na Vyšehrad. Naštěstí jde mnohem pravděpodobněji o prachobyčejný šutrák, jaký se kdysi používal do kamenných podezdívek.

Poslední z vyšehradských menhirů se krčí v rohu Karlachových sadů poblíž hřbitova. Jeho historie se píše od konce devadesátých let minulého století, kdy sem byl umístěn jako památka na jeden tragicky vyhaslý lidský život. Okolnosti jeho vzniku mi ozřejmil geolog Václav Cílek, kterému jsem však dal své slovo, že s ohledem na pozůstalé nic konkrétnějšího neprozradím.

Nemám žádné námitky proti vztyčování novodobých menhirů. Ale mají své místo na Vyšehradě? Nesvádějí návštěvníky k falešným interpretacím? A neodvádějí jejich pozornost od toho, co je na Vyšehradě opravdového? Navíc, stovky vztyčených menhirů najdete hned vedle kostela. Jmenují se Vyšehradský hřbitov. A věřte, že z Dvořáka, Máchy, Němcové nebo Svojsíka načerpáte energie až až.

LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?

Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!