O zpustlém kostele sv. Jana Stětí na Královském Vyšehradě

Další ukázka z nedávno vydané knihy Vyšehradské fejetony Popelky Biliánové vám představí opravdovou kuriozitu – kostel zazděný v hradbách. Originál textu vyšel 15. listopadu 1903 v deníku Národní politika. Na pravou míru je třeba uvést drobnou nepřesnost v prvním odstavci, kde Popelka Biliánová hovoří o chrámu sv. Klimenta. Pozdější historická bádání nepotvrdila, že by bylo možné kostely sv. Vavřince a sv. Klimenta ztotožňovat. 

 

Nenadálý objev neznámého kostela ve vykopávce při starém děkanství na Královském Vyšehradě ukázal, jak veliké úctě a lásce těší se posvátný Vyšehrad náš nejen u širokých vrstev lidu, ale i u inteligence. Sta a sta lidí putovalo na Vyšehrad, aby vykopávku zhlédli, a když to již nemožno bylo, aspoň z hradních valů dívali se na místo, kde kaplička sv. Vavřince označuje místo vykopaného kostela. (Jak známo, vykopávka jest již opět přikryta, jinak by byla vzala zcela za své v nepříznivé povětrnosti zimní). I z venkova z rozličných míst přijeli nadšení ctitelé schválně do Prahy, aby zhlédli vzácnou vykopávku, a badatelé pilně zaměstnáni jsou shledáváním dokladů, aby nade vši pochybu stanoveno býti mohlo, který vlastně chrám to jest. A že to chrám sv. Klimenta jest, nabývá stále víc a více půdy.

Sadelerův prospekt - kostel Stětí sv. Jana na Vyšehradě
Kostel Stětí sv. Jana na Sadelerově prospektu Prahy ze začátku 17. století.

V nejnovější době dlužno bylo učiniti ještě některá menší pátrání – kupříkladu na zdivu zachované kaple –, která asi povedou k novým závěrům vzhledem ke starému děkanství samému a snad i k dalším vykopávkám. Ze souvislosti starého děkanství s bývalým dvorcem bonifantů lze totiž s dobrou věrou za to míti, že v těchto místech stávala prastará škola slovanská již v prvních dobách křesťanství.

 

Leč přes všechnu prázdnotu svou má Vyšehrad ještě tak mnohou památku ze starých dob, kteráž ani není v zemi pohrobena, a přec neznáma jest i v nejbližším okolí svém. Tak hned chrám Stětí sv. Jana Křtitele. Tisíce lidí projde silnicí vyšehradskou mimo kapli Panny Marie na hradbách a tisíce očí obrátí se večer po osvětlených okénkách v pozadí kaple a tisíce rukou pozvedne se, aby křížem čelo poznamenalo, a snad nikdo z nich ani netuší, že s kaplí uctívá zároveň i zpustlou svatyni v pozadí jejím.

 

Vedle kaple Panny Marie stojí domek, v němž bydlí vyšehradský kaplan, a za oběma těmito budovami jeví se ve vysokých hradebních valech zeď budovy utopené v náspu. Zevně jeví se ve zdi nějaké okénko a dva vchody.

Kostel Stětí sv. Jana na Vyšehradě
„Zevně jeví se ve zdi nějaké okénko a dva vchody.“

A tato budova ve hradním valu zapuštěná jest chrám sv. Jana Stětí, o němž míněno, že dávno jest již rozmetán. O kostele sv. Jana Stětí známo jest pouze, že vystavěn byl někdy ve 14. století, kdy též v sousedství jeho povstávaly budovy měšťanské. Za husitských válek byl chrám úplně zpustošen a vydrancován, ale později opět jakž takž upraven, aby služby boží v něm konány býti mohly, což však dlouho nepotrvalo a chrám zas byl opuštěn. Až teprve roku 1612 byly zde znova služby boží konány i procesí sem pořádána, ale brzo poté byl chrám opět zrušen: roku 1624, kdy Vyšehrad byl opevňován, dostal se kostel zrovna do hradební čáry a byl zrušen a posléze roku 1635 „zcela rozmetán“ – což však myslně pojato jest: rozmetán byl pouze portál chrámový, kterýž patrně přečníval hradební čáru, a pevná stavba kostela zůstala ušetřena ve hradebním valu.

 

Za starých dob bývalo před tímto chrámem náměstí vyšehradské, podál odtud brána Jeruzalémská (jak dosud patrna jest zevně hradeb v koutě nad silnicí hned za prvními domy nynějšího Vyšehradu), k níž přicházelo se jakousi roklí. Hned vedle kostela sv. Jana Stětí byla vodní nádrž (směrem ke kapli sv. Martina), do níž vedena byla voda z Jezerky nad Michlí. Tato vodní nádrž mnoho starostí natropila kapitulní vrchnosti vyšehradské: jednou potrubí přehnilo a voda netekla, podruhé s vodou tekly žáby a mloci, a jednou počestné ženy vyšehradské našly v nádržce při praní prádla džbán a v něm nacpanou mrtvolku dítka. – Jindy jako dnes.

Kostel Stětí sv. Jana na Vyšehradě
Předpokládaná podoba kostela Stětí sv. Jana podle rekonstrukce Františka Kašičky.

V polovině 18. století nábožný děkan a horlivý starožitník Berghauer postavil kapličku Panny Marie, jak dosud stojí, a to zrovna před vchodem zrušeného chrámu sv. Jana Stětí, a ve zpustlé jeho svatyni usadil se poustevník, čemuž svědčí též nápis nad vchodem bývalé poustevny: A. D. MDCCL

 

Za císaře Josefa byla však zrušena i kaplička Panny Marie i poustevna a v obou bývalých svatyních byly občas i – stáje. Roku 1882 koupila kapitula vyšehradská majetek svůj – kapličku i s poustkou – od vojenského eráru a nynější probošt Karlach kapličku svým nákladem znova opravil.

 

Vstane někdy dobrodinec i zpustlému chrámu, aby jej pozvedl k zasloužené důstojnosti? – Vojenský erár sotva by dovolil v poměrech dnešních, aby z hradních valů vztyčil znova témě své chrám odsvěcený. Za dnešních dob ve vlastním chrámu sv. Jana Stětí i přiléhající k němu poustevně upraveny jsou byty.

Poustevna v kostele Stětí sv. Jana na Vyšehradě
Menší ze dvou klenutých místností není v současnosti přístupná ani na zvláštní objednávku. Můžete však do ní nahlédnout přes mříž během regulérní prohlídky. Zatímco Popelka Biliánová sem situovala vyšehradskou poustevnu, pravděpodobněji šlo o přistavěnou sakristii z dob, kdy byl zbořený kostel proměněn na Mariánskou kapli. 

Kostel sv. Jana Stětí byl stavby románské, a to v osmistěnu. Portál je nezvěstný, i vnitřek rozličnými přestavbami valně pozměněn. Prostřed chrámu stály čtyři sloupy, apsida jest buď zazděna v zevní straně hradeb, nebo ubourána, po stranách však dobře znatelny jsou vysoké výklenky po sochách. V klenbě znamenati jest zazděný otvor věžičky.

 

Vedlejší poustka jest stavbou rovněž o silném zdivu a klenbě a přiléhá ke kostelu, jehož průčelí přezděno jest na šíři hradeb. V okolí kostela nalezeno všude po zahrádkách plno kostí, což ukazuje na hřbitov. Kostel sv. Jana Stětí jest jedním ze tří kostelů (sv. Klimenta a sv. Petra a Pavla) vyšehradských – jiné svatyně uváděny jsou jen jakožto kaple. Na rytině Sadelerově z roku 1606 viděti jest dobře kostel sv. Jana Stětí s věžičkou a vysokou gotickou střechou, kteráž na románské stavbě kostela ukazuje ovšem na přestavbu. Ke kostelu přiléhají některé budovy, z nichž jedna jest stará rychta s krčmou svobodnou – leč nesnadno určiti, která z nich by to býti mohla. Kostel sv. Jana Stětí stával při samé zdi hradní a odtud (k severu) ostře se již hradby dolů svažovaly. Dnes v těch místech je široká výspa bašty sv. Leopolda.

 

Divně kolotají myšlenky na hradišti vyšehradském a přes tu chvíli na prázdném hradišti mysl, upoutána jsouc chudým zbytkem zašlých dob, rozteskní se smutkem palčivým: jak bude dále se starým Vyšehradem naším, až vojenská moc jej pustí z ruky své? Povstanou aspoň ty chudé zbytky ze sutin svých, či zaniknou zcela v nových převratech?

 

Tento a řada dalších příběhů od téže autorky vyšly nedávno knižně pod názvem Vyšehradské fejetony Popelky Biliánové. Kniha je k dostání za příznivých 200 Kč buď v knihkupectví Take Take Take ve Vratislavově 7, anebo v e-shopu vydavatelství.