O zpustlém kostele sv. Jana Stětí na Královském Vyšehradě

Další ukázka z nedávno vydané knihy Vyšehradské fejetony Popelky Biliánové vám představí opravdovou kuriozitu – kostel zazděný v hradbách. Originál textu vyšel 15. listopadu 1903 v deníku Národní politika. Na pravou míru je třeba uvést drobnou nepřesnost v prvním odstavci, kde Popelka Biliánová hovoří o chrámu sv. Klimenta. Pozdější historická bádání nepotvrdila, že by bylo možné kostely sv. Vavřince a sv. Klimenta ztotožňovat. 

 

Nenadálý objev neznámého kostela ve vykopávce při starém děkanství na Královském Vyšehradě ukázal, jak veliké úctě a lásce těší se posvátný Vyšehrad náš nejen u širokých vrstev lidu, ale i u inteligence. Sta a sta lidí putovalo na Vyšehrad, aby vykopávku zhlédli, a když to již nemožno bylo, aspoň z hradních valů dívali se na místo, kde kaplička sv. Vavřince označuje místo vykopaného kostela. (Jak známo, vykopávka jest již opět přikryta, jinak by byla vzala zcela za své v nepříznivé povětrnosti zimní). I z venkova z rozličných míst přijeli nadšení ctitelé schválně do Prahy, aby zhlédli vzácnou vykopávku, a badatelé pilně zaměstnáni jsou shledáváním dokladů, aby nade vši pochybu stanoveno býti mohlo, který vlastně chrám to jest. A že to chrám sv. Klimenta jest, nabývá stále víc a více půdy.

Sadelerův prospekt - kostel Stětí sv. Jana na Vyšehradě
Kostel Stětí sv. Jana na Sadelerově prospektu Prahy ze začátku 17. století.

V nejnovější době dlužno bylo učiniti ještě některá menší pátrání – kupříkladu na zdivu zachované kaple –, která asi povedou k novým závěrům vzhledem ke starému děkanství samému a snad i k dalším vykopávkám. Ze souvislosti starého děkanství s bývalým dvorcem bonifantů lze totiž s dobrou věrou za to míti, že v těchto místech stávala prastará škola slovanská již v prvních dobách křesťanství.

 

Leč přes všechnu prázdnotu svou má Vyšehrad ještě tak mnohou památku ze starých dob, kteráž ani není v zemi pohrobena, a přec neznáma jest i v nejbližším okolí svém. Tak hned chrám Stětí sv. Jana Křtitele. Tisíce lidí projde silnicí vyšehradskou mimo kapli Panny Marie na hradbách a tisíce očí obrátí se večer po osvětlených okénkách v pozadí kaple a tisíce rukou pozvedne se, aby křížem čelo poznamenalo, a snad nikdo z nich ani netuší, že s kaplí uctívá zároveň i zpustlou svatyni v pozadí jejím.

 

Vedle kaple Panny Marie stojí domek, v němž bydlí vyšehradský kaplan, a za oběma těmito budovami jeví se ve vysokých hradebních valech zeď budovy utopené v náspu. Zevně jeví se ve zdi nějaké okénko a dva vchody.

Kostel Stětí sv. Jana na Vyšehradě
„Zevně jeví se ve zdi nějaké okénko a dva vchody.“

A tato budova ve hradním valu zapuštěná jest chrám sv. Jana Stětí, o němž míněno, že dávno jest již rozmetán. O kostele sv. Jana Stětí známo jest pouze, že vystavěn byl někdy ve 14. století, kdy též v sousedství jeho povstávaly budovy měšťanské. Za husitských válek byl chrám úplně zpustošen a vydrancován, ale později opět jakž takž upraven, aby služby boží v něm konány býti mohly, což však dlouho nepotrvalo a chrám zas byl opuštěn. Až teprve roku 1612 byly zde znova služby boží konány i procesí sem pořádána, ale brzo poté byl chrám opět zrušen: roku 1624, kdy Vyšehrad byl opevňován, dostal se kostel zrovna do hradební čáry a byl zrušen a posléze roku 1635 „zcela rozmetán“ – což však myslně pojato jest: rozmetán byl pouze portál chrámový, kterýž patrně přečníval hradební čáru, a pevná stavba kostela zůstala ušetřena ve hradebním valu.

 

Za starých dob bývalo před tímto chrámem náměstí vyšehradské, podál odtud brána Jeruzalémská (jak dosud patrna jest zevně hradeb v koutě nad silnicí hned za prvními domy nynějšího Vyšehradu), k níž přicházelo se jakousi roklí. Hned vedle kostela sv. Jana Stětí byla vodní nádrž (směrem ke kapli sv. Martina), do níž vedena byla voda z Jezerky nad Michlí. Tato vodní nádrž mnoho starostí natropila kapitulní vrchnosti vyšehradské: jednou potrubí přehnilo a voda netekla, podruhé s vodou tekly žáby a mloci, a jednou počestné ženy vyšehradské našly v nádržce při praní prádla džbán a v něm nacpanou mrtvolku dítka. – Jindy jako dnes.

Kostel Stětí sv. Jana na Vyšehradě
Předpokládaná podoba kostela Stětí sv. Jana podle rekonstrukce Františka Kašičky.

V polovině 18. století nábožný děkan a horlivý starožitník Berghauer postavil kapličku Panny Marie, jak dosud stojí, a to zrovna před vchodem zrušeného chrámu sv. Jana Stětí, a ve zpustlé jeho svatyni usadil se poustevník, čemuž svědčí též nápis nad vchodem bývalé poustevny: A. D. MDCCL

 

Za císaře Josefa byla však zrušena i kaplička Panny Marie i poustevna a v obou bývalých svatyních byly občas i – stáje. Roku 1882 koupila kapitula vyšehradská majetek svůj – kapličku i s poustkou – od vojenského eráru a nynější probošt Karlach kapličku svým nákladem znova opravil.

 

Vstane někdy dobrodinec i zpustlému chrámu, aby jej pozvedl k zasloužené důstojnosti? – Vojenský erár sotva by dovolil v poměrech dnešních, aby z hradních valů vztyčil znova témě své chrám odsvěcený. Za dnešních dob ve vlastním chrámu sv. Jana Stětí i přiléhající k němu poustevně upraveny jsou byty.

Poustevna v kostele Stětí sv. Jana na Vyšehradě
Bývalá poustevna není narozdíl od zbytku kostela přístupná ani na zvláštní objednávku. Můžete do ní však nahlédnout přes mříž během regulérní prohlídky.

 

Kostel sv. Jana Stětí byl stavby románské, a to v osmistěnu. Portál je nezvěstný, i vnitřek rozličnými přestavbami valně pozměněn. Prostřed chrámu stály čtyři sloupy, apsida jest buď zazděna v zevní straně hradeb, nebo ubourána, po stranách však dobře znatelny jsou vysoké výklenky po sochách. V klenbě znamenati jest zazděný otvor věžičky.

 

Vedlejší poustka jest stavbou rovněž o silném zdivu a klenbě a přiléhá ke kostelu, jehož průčelí přezděno jest na šíři hradeb. V okolí kostela nalezeno všude po zahrádkách plno kostí, což ukazuje na hřbitov. Kostel sv. Jana Stětí jest jedním ze tří kostelů (sv. Klimenta a sv. Petra a Pavla) vyšehradských – jiné svatyně uváděny jsou jen jakožto kaple. Na rytině Sadelerově z roku 1606 viděti jest dobře kostel sv. Jana Stětí s věžičkou a vysokou gotickou střechou, kteráž na románské stavbě kostela ukazuje ovšem na přestavbu. Ke kostelu přiléhají některé budovy, z nichž jedna jest stará rychta s krčmou svobodnou – leč nesnadno určiti, která z nich by to býti mohla. Kostel sv. Jana Stětí stával při samé zdi hradní a odtud (k severu) ostře se již hradby dolů svažovaly. Dnes v těch místech je široká výspa bašty sv. Leopolda.

 

Divně kolotají myšlenky na hradišti vyšehradském a přes tu chvíli na prázdném hradišti mysl, upoutána jsouc chudým zbytkem zašlých dob, rozteskní se smutkem palčivým: jak bude dále se starým Vyšehradem naším, až vojenská moc jej pustí z ruky své? Povstanou aspoň ty chudé zbytky ze sutin svých, či zaniknou zcela v nových převratech?

 

Tento a řada dalších příběhů od téže autorky vyšly nedávno knižně pod názvem Vyšehradské fejetony Popelky Biliánové. Kniha je k dostání za příznivých 200 Kč buď v knihkupectví Take Take Take ve Vratislavově 7, anebo v e-shopu vydavatelství.