Jak se Nepomucký maskoval za Husa

Ve stínu pankráckého kostelíčka se skrývá stará barokní socha, která kdysi bývala terčem vášnivých sporů a fanatického uctívání.

 

Druhá půlka 19. století přinesla spolu s národním obrozením také postupnou rehabilitaci odkazu Jana Husa. Čeští vlastenci vykonali slavnou pouť do Kostnice a v různých koutech země se začaly pořádat všemožné Husovy slavnosti. Jedním z takových míst byla také pražská Pankrác.

 

Světec bez krucifixu

Už roku 1850 se v tisku objevila zpráva, že před vyšehradskou bránou stojí socha sv. Jana Nepomuckého, která původně představovala Jana Husa. Prý teprve jezuité přidali Husovi nad hlavu svatozář, aby v pobělohorské době vymazali vzpomínku na českého velikána.

Autor nuselské mapy z konce 19. století se s nejasnostmi ohledně identity sochy vypořádal šalamounsky – označil ji prostě jako sochu Jana.

Pověsti nahrávalo umístění sochy na předpolí Vyšehradu, kde husité slavně zvítězili nad králem Zikmundem. A také kalich vymalovaný na podstavci sochy. Netrvalo dlouho a na místo začaly putovat zástupy, aby se Husovi poklonily a položily k jeho nohám květy. Obzvlášť na výročí Husova upálení se u sochy konávaly početné národní manifestace, rozháněné četnictvem.

 

Teprve padesát let po rozšíření husovské legendy vnesl do věci jasno znalec Prahy Jan Herain. V sérii polemických statí, zveřejněných roku 1900 v Národních listech, pověru hodnověrně vyvrátil. Vznik sochy klade do období let 1690 až 1730, kdy: “…Husité ani protestanté nebyli v Čechách trpěni, proto ji nemohli postavit.” Svou argumentaci následně opírá o další dílčí důkazy a nenechává se zmást tím, že autor sochy vyvedl sv. Jana Nepomuckého v netypické podobě.

 

Světec třímá v levé ruce Bibli namísto svých obvyklých atributů – krucifixu s palmou. Také výraz ve tváři se liší od často kopírované Brokoffovy předlohy z Karlova mostu. Není divu, že laická veřejnost uvěřila trestuhodné záměně.

 

Kdo to bude platiti?

Zároveň Herain naznačuje, jaké mohly být okolnosti vzniku sochy. Její předpokládaná datace se totiž shoduje s obdobím, kdy byl Jan Nepomucký prohlášen za svatého. K tomu výrazně přispěl pozdější vyšehradský děkan Jan Berghauer. Jelikož do tehdejší vojenské pevnosti se sochy příliš nehodily, je dobře možné, že Berghauer nechal Nepomuckého zvěčnit kousek za hradbami.

Reprodukce snímku Jana Mulače zachycuje stav sochy v roce 1876. Na podstavci se zřetelně rýsuje kalich, který ale podle Heraina vznikl až dodatečně.

Socha stávala v místech bývalé usedlosti Vokáčka na rohu dnešních ulic Na Pankráci a Mikuláše z Husi. Koncem 19. století byla obehnána nízkou cihlovou zdí se zapuštěnými mřížemi.

 

Handrkování o to, koho socha zpodobňuje, mělo i své zištné důvody. Památník totiž časem zchátral a byla potřeba ho opravit. Pokud by se jednalo o Nepomuckého, náklady by hradila církev v zastoupení vyšehradské kapituly. V opačném případě, pokud by šlo o Husa, opravu by platila nuselská obec.

 

Nakonec zavládla společná shoda na tom, že jde nepochybně o Jana Nepomuckého, tudíž oprava půjde na vrub vyšehradské kapituly. Zároveň s tím také ustaly protestantské poutě a manifestace. Ostatně Pražané se zanedlouho dočkali většího a reprezentativnějšího Husa na Staroměstském náměstí.

 

Socha vydržela na svém původním místě až do stavby nových nájemních domů ve 30. letech. Poté byla odsunuta ke kostelíčku sv. Pankráce, kde stojí dodnes pod ochranou památkové péče.