Když se na Vyšehradě bydlívalo pod mostem

Než v Praze naplno propukne bytová krize, přináším pár historicky oveřených tipů na volné vyšehradské kvartýry, kde lze případně složit hlavu.

Za starých dob existovalo v místech dnešní vyšehradské pevnosti rušné městečko s mnoha desítkami domů a několika kostely. Po husitském drancování už ale nikdy zcela nepovstalo z rozvalin. Vyšehradskou skálu si naopak přisvojili vojáci, kteří ji opevnili a civilní život vyhnali za hradby.

Přesto se tu a tam našel způsob, jak si na Vyšehradě zařídit příbytek. Tak například chudina jeden čas obývala rotundu sv. Martina a nedaleký kostelík Stětí sv. Jana, ukrytý v hradebních kasematech. V sousedním domku měl pro změnu poustevnu vyšehradský poustevník.

Obydlí ve hradbách

Hojněji se ale bydlívalo v úseku mezi Francouzskou a Táborskou branou. Nejživější býval činžák zvaný Polsko, který koncem devatenáctého století dokonale naplňoval význam slova ghetto. Hned naproti se bydlelo v budově akcízu, domku kontumační stanice, ruinách brány Špička, Táborské bráně a bývalé kovárně. Až na poslední jmenovanou se všechy stavby dochovaly dodnes.

Co už ale nenávratně odnesl čas, jsou nouzová obydlí ve výpadních brankách. To jsou ony dva tunýlky pro pěší, které fungují jako zkratka skrz pevnost z Nuslí do Podolí. Tyto podzemní chodby, někdy mylně zaměňované za kasematy, byly až do třicátých let minulého století zazděné a uzpůsobené k bydlení.

Zkratka skrz obývák

Popelka Biliánová ve svém novinovém fejetonu z roku 1903 píše: „Ve výpadní brance k Podolí má od dávných let své obydlí jeden ze starousedlíků vyšehradských. Branka k Nuslím zdí jest přepažena a v přední části její jest chlév. Obě branky zvenčí hradeb jsou zazděny, ale kamenné ostění jejich dobře jest patrno. V kamenných obloucích mostu, jenž překlenuje hradní příkop, má dílnu zdejší bednář.“

O tři roky později vyšla zmínka o výpadních brankách i v časopise Český svět: „Jako ptactvo i člověk leckde založí si hnízdo. V kasematách vyšehradské pevnosti bydlí snad jen chudina, ale stařena – vdova, jež uhnízdila se ve výpadní brance směrem k Podolí, je pyšná na tento svůj majetek, jejž si zakoupila. Je to podivný val, v němž dříve než všude jinde zelená se křoví. Nad ním mračí se stará brána vyšehradská, taktéž obydlená, jak svědčí květiny v oknech.“

Výpadní branky jsou dnes průchozí, takže až tudy příště půjdete, můžete si představovat, že kráčíte něčím obývákem. Cestou mezi oběma tunýlky pak budete podcházet kamenný můstek. Jeden z jeho oblouků je dosud zazděný a pod jeho klenbou je k dispozici velkorysá místnost. Bohužel nevyužitá.

LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?

Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!