Chodba ve studni „v kapličce“

Následující historickou zajímavost zaznamenala Popelka Biliánová roku 1905 na stránkách svých Pověstí vyšehradských.

 

V Karlachových sadech v rozkošném tlumu zeleného strmoví stojí „kaplička“ se starodávnou studní, na které teď jest upravena pumpa. Kaplička není však místem posvátným; budovička nad studní vystavěna po způsobě kapličky a v lidu obecně kapličkou jest jmenována a v pověsti se praví, že tu kaplička někdy bývala.

 

O studni této se povídá, že v ostění jejím blízko nad vodou jsou pohyblivé kameny, jež lze vyndati. Za těmito kameny jest prý skalní chodba, kteráž vede do nitra skály vyšehradské do podzemních síní, kde uloženy jsou vyšehradské poklady. Od studně v kapličce vychází prý také bílá paní a chodí po hradišti. Jinak stará tato studeň, jistě památník staršího Vyšehradu osídlení, chová vodu výbornou.

Jan Zrzavý – Studna v Karlachových sadech
Studna v Karlachových sadech na grafice Jana Zrzavého.

Pozoruhodno jesti, že ač prostoupena jest pověstmi skoro každá píď Vyšehradu, o protějších domech kanovnických mlčí pověsti úplně. To nejspíše proto, že domy tyto jsou nové, „kdy se juž strašidla a zjevení nerodila.“ A potom – „páni kanovníci prý pověsti o všelijakých zjeveních nevynesou.“ To asi ne. Vyšehradští však přesto vědí, „ale na krev by to dosvědčiti nemohli,“ že i v těchto kanovnických domech zjevuje se bílá paní. Zejména o novém děkanství tak se praví.

 

Legendy o tajných chodbách se zmiňují i v případě dalších vyšehradských studní. Jakýsi úkryt, kam se ve válečných dobách schovával vzácný majetek, býval prý přístupný ze studně starého domu rodiny Pohanových. Popelka Biliánová pak podala osobní svědectví i o chodbách a místnostech vytesaných do vyšehradské skály za starými domy, které podlehly asanaci před výstavbou nového nábřeží.