Skalní chodby na podhradí vyšehradském

Druhá ochutnávka z Vyšehradských fejetonů Popelky Biliánové se věnuje starým chodbám vytesaným do vyšehradské skály. Původně text vyšel v roce 1904 na stránkách Národních listů. Nyní vychází znovu ve spolupráci Vyšehradského jezdce a nakladatelství Take Take Take.

 

Od pradávna udržovaly se na Vyšehradě pověsti o skalních chodbách, kteréž prý vedly z podhradí buď nahoru na Vyšehrad, buď do slupských klášterů a konečně do Emauz. Kolik pravdy bylo na pověstech, ukázaly nynější bouračky na podhradí: dosud za každým ze zbouraných domků nalezena buď skalní chodba, nebo aspoň skalní sklep. 

 

Ze zbouraných domků nejvíce pověstmi byl opředen dům Dubovic, odkud prý vedla chodba nahoru na Kulatinu (bašta nad radnicí, kde za paměti žijících ještě účatníků byly zbytky starodávné bašty nazvané Myší díra). Dubovic skalní sklep měl záznamu hodnou dlažbu: velké, nepravidelné kameny jako kvádry navrch, pod kvádry silnou vrstvu nad skálu pevnějšího vápna, pod touto vrstvou ještě jednu dlažbu z cihel na délku stavěných. Ze sklepa vedl kus skalní chodby, nedlouhý, a ve sklepě byl prý kámen k vyzvednutí zrovna před touto chodbou. Domek Dubovic, o kterém místní pověst pravila, že stár byl sedm set let (?), byl vystavěn z vyšehradské břidly a staviva nahodilého a velice chatrný. Po celé zádi ke skále měl vylámané díry do skály po způsobě sklípků a komor, odtud snad strašidelnost jeho.

U Dubů pod Vyšehradem
Vyšehradský dům U Dubů krátce před zbořením.

Vedlejší dům U Kunešů měl již úplně pravidelnou chodbu skalní a hodně dlouhou. Na konci této chodby, v jejíž zadní části dlužno po kolenou lézti, je nevelká sice, ale pravidelně vytesaná místnost ve skále v kulaté podobě a lid jí říká kaple.

 

Rovněž v dalším zbořeném domě Kohoutovic a i vedle něho jsou podobné chodby skalní a sbíhají se tu prý tři do místnosti kapli podobné jako U Kunešů. Sem lézti mohou jen hoši – chodby jsou zasypané.

 

U Dubů vyprávělo se o studni (bez vody), která prý za bourání byla nalezena a z níž prý také různé chodby do skály se rozbíhaly. Ale pan stavitel, vlastně bořitel, dal prý studnu zaházeti. Všechny tyto skalní chodby i dno sklepa U Dubů trvají dosud (zepředu rumem zaházeny, kterýž vyšehradští páni kluci zase poctivě vyhrabávají a do děr lezou).

Některé skalní chodby jsou dnes zazděné ve svahu za vyšehradskou sokolovnou.

Naskýtá se otázka, k čemu tyto chodby ve skále byly vytesány. Prostý výklad ovšem jest, že chodby tyto vytesali si ve skále staří obyvatelé vyšehradského podhradí, aby v těchto skalních slujích ukryli před nepřítelem i ohněm svůj majetek, popřípadě i ženy a děti. Jinak ovšem vypravuje se, že zde ve skalních těchto „kaplích“ shromažďovali se Vyšehradští k tajným bohoslužbám. –

 

Krásný veliký skalní sklep, jehož stěny byly plné krápníků – teď otlučených –, je dosud v odbouraném zpola domě dříve kanovnickém, později profesora Krejčího nejblíže u tunelu. Uprostřed sklepa je studánka výborné vody pramenité, což vhodným bylo opatřením vzhledem k tomu, že zde chováno bylo víno, kam prý již Václav IV. na ně chodil.

Bývalý dům dr. Krejčího u Vyšehradského tunelu s podzemní jeskyní vytesanou do skály.

Všecky tyto dosud zachované chodby i sklepy jsou v majetku obce. Snad stálo by za to, vzhledem ke kulturní zvláštnosti zašlých dob, v Praze jistě řídké, aby odborně byly prohlédnuty a zachovány, což spojeno by bylo s výdajem naprosto nepatrným, vzhledem k tomu, že tak jako tak musí býti upravováno jejich okolí.

 

Kniha Vyšehradské fejetony Popelky Biliánové vychází zanedlouho ve spolupráci Vyšehradského jezdce a nakladatelství Take Take Take. Srdečně vás zvu na její křest 13. září do Vratislavovy 7. Více informací naleznete zde.