Slupská bašta na Vyšehradě
Další z poetických fejetonů Popelky Biliánové se věnuje severovýchodní výspě Vyšehradu, kde jsou hradby protkány podzemními chodbami kasemat. Pojednání původně vyšlo roku 1933 v deníku Národní politika, loni pak souborně s dalšími texty od téže autorky v knize Vyšehradské fejetony Popelky Biliánové.
Mezi dolní branou a kaplí Panny Marie na Vyšehradě je bašta ostře vyčnívající na skalině proti slupskému kostelíku, a odkud jest odvozeno i její jméno: slupská bašta.
Slupská bašta na rozdíl ode všech dalších čtyř bašt není až do vrchu zemí nasypána, ale má ve svém klíně dosti prostranné nádvoří a v pozadí široká vrata, vedoucí do podzemního sálu, vysokého jako hradby zvenčí a rozděleného trámovou podlahou na sál vrchní a podzemní, kde za dob dřívějších bývalo skladiště rozličných potřeb vojenských. Sály jsou právě tak dlouhé jako bašta široká a vedou tam chodby kasemat z obou stran: od kostela sv. Jana Stětí i z dolní brány.
V posledních dobách bylo zde umístěno skladiště kulis Národního divadla, a co zde má býti v budoucnosti, není dosud ustanoveno. Nejlépe by se sem hodil přednáškový sál, nejen pro Vyšehrad sám, ale i pro jeho nejbližší okolí, v němž takového sálu vůbec není, ani jediné příhodné místnosti pro přednášky vážného rázu.
Tato bašta snad v jiné podobě jest asi již z doby Karlovy a z opevnění tehdejšího, jako brána Jeruzalémská, dnes zazděná v zálomu hradeb při baště samé a viditelná zdola od domu na Přemyslovce. Přes Jeruzalémskou bránu vede chodba kasemat do podzemního sálu bašty.
Do brány Jeruzalémské vedla cesta hlubokou roklinou v pozadí kaple Martinské. Brána sama je zobrazena zevnitř hradiště na jednom z obrazů Kaufmanových, jak z hluboké cesty žene do ní pastýř ovce. Od polovice 15. století, z doby Jiříka z Poděbrad, do roku 1650 stávaly zde domky horního města Vyšehradu, které potom bylo přeloženo do dnešního podhradí, když stavěny dnešní pevnostní hradby.
Po tomto městečku zbyly zde na baště dvě studně, nyní zasypané, a podzemní chodba, vedoucí někam nahoru do hradiště, a tu a tam zbylý sklípek (pod silnicí) se zajímavými nádobami. Zde na baště u brány Jeruzalémské stával také Panenský dům, snad ženský klášter, o němž však nic bližšího známo není. A brána Jeruzalémská má svůj název asi odtud, že vedla k Židovské studni u dnešní Přemyslovky a na Šabatec, židovskou to osadu právě pod slupskou baštou.
A ještě něco. V době války a velikého nedostatku petroleje jednoho dne proskočila v novinách zpráva, že pod vyšehradskou skálou v ulici Neklanově, ve dvorku jednoho z nových domů vytryskl pramének čistého petroleje. Z toho nastalo veliké vzrušení po Praze, ale snad největší na radnici. Tam nasedli pánové co nejrychleji do automobilů a uháněli k Vyšehradu, ale ne ke dvorku, kde vytryskl tento vzácný olej, ale nahoru na hradiště do bašty slupské, kde byla v přízemí uložena pro zlé časy spousta barelů s petrolejem. Ale milé sudy, neopatrovány, popraskaly, petrolej vytekl a pronikl břidličnatou skalou až dolů do nádvoří jednoho z domů, kde tento vzácný olej opatrný domovník si nasbíral do lahví. A tím ovšem byla rozčarována radost z nálezu petrolejového pramene pod Vyšehradem. Pramének vyschl a zůstal po něm jenom zápach v podzemním sále bašty.
Ke konci války vyskytl se pojednou na této baště název Gorice nebo Gorlice: byla zde totiž zařízena jakási vojenská farma pro chov vepřů, kam byly sváženy pomeje ze všech tehdejších kasáren pražských, byly zde drobné budovičky (chlévky) i příbytky hlídačů, kteří bůhví z jakého důvodu dali této „vepřové osadě“ název Gorice nebo Gorlice.
Po válce byla ovšem tato osada zrušena, chlévky rozbořeny a teď padla i poslední budovička hlídačů. Osada tato byla urážkou a potupou našeho Vyšehradu, tak jako budova kontumace psů na předhradí brány Karlovy. Vyšehrad náš je teď očišťován ode všeho, což jej zevšedňovalo a znesvěcovalo.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
