Slupská bašta na Vyšehradě

Další z poetických fejetonů Popelky Biliánové se věnuje severovýchodní výspě Vyšehradu, kde jsou hradby protkány podzemními chodbami kasemat. Pojednání původně vyšlo roku 1933 v deníku Národní politika, loni pak souborně s dalšími texty od téže autorky v knize Vyšehradské fejetony Popelky Biliánové.

 

Mezi dolní branou a kaplí Panny Marie na Vyšehradě je bašta ostře vyčnívající na skalině proti slupskému kostelíku, a odkud jest odvozeno i její jméno: slupská bašta.

 

Slupská bašta na rozdíl ode všech dalších čtyř bašt není až do vrchu zemí nasypána, ale má ve svém klíně dosti prostranné nádvoří a v pozadí široká vrata, vedoucí do podzemního sálu, vysokého jako hradby zvenčí a rozděleného trámovou podlahou na sál vrchní a podzemní, kde za dob dřívějších bývalo skladiště rozličných potřeb vojenských. Sály jsou právě tak dlouhé jako bašta široká a vedou tam chodby kasemat z obou stran: od kostela sv. Jana Stětí i z dolní brány.

Slupská bašta na Vyšehradě
Výhled ze Slupské bašty ke sv. Apolináři v roce 1975. (Archiv NKP Vyšehrad)

V posledních dobách bylo zde umístěno skladiště kulis Národního divadla, a co zde má býti v budoucnosti, není dosud ustanoveno. Nejlépe by se sem hodil přednáškový sál, nejen pro Vyšehrad sám, ale i pro jeho nejbližší okolí, v němž takového sálu vůbec není, ani jediné příhodné místnosti pro přednášky vážného rázu.

 

Tato bašta snad v jiné podobě jest asi již z doby Karlovy a z opevnění tehdejšího, jako brána Jeruzalémská, dnes zazděná v zálomu hradeb při baště samé a viditelná zdola od domu na Přemyslovce. Přes Jeruzalémskou bránu vede chodba kasemat do podzemního sálu bašty.

 

Do brány Jeruzalémské vedla cesta hlubokou roklinou v pozadí kaple Martinské. Brána sama je zobrazena zevnitř hradiště na jednom z obrazů Kaufmanových, jak z hluboké cesty žene do ní pastýř ovce. Od polovice 15. století, z doby Jiříka z Poděbrad, do roku 1650 stávaly zde domky horního města Vyšehradu, které potom bylo přeloženo do dnešního podhradí, když stavěny dnešní pevnostní hradby.

Slupská bašta na Vyšehradě
Černá skála se Slupskou baštou v roce 1907 při pohledu z dnešního Ostrčilova náměstí. Tmavé okno v hradební zdi vede do podzemního sálu Gorlice.

Po tomto městečku zbyly zde na baště dvě studně, nyní zasypané, a podzemní chodba, vedoucí někam nahoru do hradiště, a tu a tam zbylý sklípek (pod silnicí) se zajímavými nádobami. Zde na baště u brány Jeruzalémské stával také Panenský dům, snad ženský klášter, o němž však nic bližšího známo není. A brána Jeruzalémská má svůj název asi odtud, že vedla k Židovské studni u dnešní Přemyslovky a na Šabatec, židovskou to osadu právě pod slupskou baštou.

 

A ještě něco. V době války a velikého nedostatku petroleje jednoho dne proskočila v novinách zpráva, že pod vyšehradskou skálou v ulici Neklanově, ve dvorku jednoho z nových domů vytryskl pramének čistého petroleje. Z toho nastalo veliké vzrušení po Praze, ale snad největší na radnici. Tam nasedli pánové co nejrychleji do automobilů a uháněli k Vyšehradu, ale ne ke dvorku, kde vytryskl tento vzácný olej, ale nahoru na hradiště do bašty slupské, kde byla v přízemí uložena pro zlé časy spousta barelů s petrolejem. Ale milé sudy, neopatrovány, popraskaly, petrolej vytekl a pronikl břidličnatou skalou až dolů do nádvoří jednoho z domů, kde tento vzácný olej opatrný domovník si nasbíral do lahví. A tím ovšem byla rozčarována radost z nálezu petrolejového pramene pod Vyšehradem. Pramének vyschl a zůstal po něm jenom zápach v podzemním sále bašty.

 

Ke konci války vyskytl se pojednou na této baště název Gorice nebo Gorlice: byla zde totiž zařízena jakási vojenská farma pro chov vepřů, kam byly sváženy pomeje ze všech tehdejších kasáren pražských, byly zde drobné budovičky (chlévky) i příbytky hlídačů, kteří bůhví z jakého důvodu dali této „vepřové osadě“ název Gorice nebo Gorlice.

Gorlice
Během první světové války stál v lůně Slupské bašty vojenský vepřín.

Po válce byla ovšem tato osada zrušena, chlévky rozbořeny a teď padla i poslední budovička hlídačů. Osada tato byla urážkou a potupou našeho Vyšehradu, tak jako budova kontumace psů na předhradí brány Karlovy. Vyšehrad náš je teď očišťován ode všeho, což jej zevšedňovalo a znesvěcovalo.