Před sto lety stál na Vyšehradě vojenský vepřín

V rohu vyšehradských hradeb směrem k Albertovu se skrývá podzemní sál, zvaný tajuplně Gorlice. Jméno zní natolik archaicky, že by klidně mohlo pocházet z Kosmovy kroniky nebo Starých pověstí českých. K pojmenování se ale váže o něco prozaičtější příběh.

 

Název Gorlice ve skutečnosti odkazuje ke stejnojmennému polskému městu, kde se roku 1915 odehrála důležitá bitva 1. světové války a kde si rakousko-uherská armáda připsala významné vítězství proti Rusům. Bojů na východní frontě se tehdy zúčastnili také zdravotníci z C. a k. zdravotního oddělení č. 11 na pražském Karlově náměstí, předchůdce pozdější Vojenské nemocnice. A ti na počest vítězné bitvy pojmenovali nově zbudovaný hospodářský statek ve vyšehradské citadele.

 

S tím, jak se prodlužovala válka, přibýval v pražských nemocnicích počet raněných, které bylo potřeba i ve válečné nouzi pravidelně živit. Zdravotnická zařízení tak zpravidla provozovala vlastní chovy vepřů nebo drůbeže, aby si zajistila maso a tuky. Jedno z takových malých hospodářství vzniklo za války také na Vyšehradě v sousedství podzemního sálu kasemat. Vojenští zdravotníci tu vystavěli vepřince, drůbežárnu a sýpku, které dohromady pojmenovali Dvůr Gorlice. Stavby zde vydržely i několik let po válce a zbourány byly až v roce 1924.

Sýpka a kolna, patřící ke Dvoru Gorlice. (Český svět, 1917)

Nepodařilo se mi vypátrat, jestli se prasata chovala také přímo v podzemním sále, kde se dnes nacházejí originály soch z Karlova mostu. Spíš bych se ale přikláněl k tomu, že ano. Už v předešlém století totiž vyšehradská vojenská posádka využívala sál k uskladnění zeleniny. Tehdy byl ještě na výšku přepažen dřevěnými stropy, které dělily prostor do tří podlaží. Trámy ale dlouhodobým skladováním zeleniny zcela shnily a jednoho dne se s obrovským randálem zřítily.