Morová památka do země vražená

Zhruba v půlce vzdálenosti mezi rotundou sv. Martina a kaplí Panny Marie Šancovské stojí vyšehradský morový sloup. Tedy spíš sloupek, připomínající venkovská boží muka.

 

V drtivé většině vyšehradských průvodců se dočtete, že vyšehradský morový sloup pochází z roku 1714. Byl prý tenkrát vztyčen na památku obětí poslední morové epidemie v Českých zemích. Ta si mezi lety 1713 a 1714 vyžádala v Praze přes deset tisíc mrtvých, tedy zhruba šestinu tehdejších obyvatel.

Vyšehradský morový sloup na grafice Folperta van Ouden Allena
Vyšehradský morový sloup na grafickém pohledu na Prahu od Folperta van Ouden Allena z roku 1685.

Nicméně všímaví znalci historie tuto verzi vzniku zpochybňují. Morový sloup se totiž objevuje už na prospektu Prahy od Folperta van Ouden Allena z roku 1685. To by znamenalo, že může jít o památku už na předešlou morovou ránu v letech 1679-80. A skutečně! Historik František Ekert učinil v tomto smyslu zmínku během své přednášky pro Akademii křesťanskou v roce 1884. Bohužel neuvedl zdroj, ze kterého údaj vyčetl, přesto jde vzhledem k jeho erudici o značně důvěryhodnou informaci.

 

Vraťme se však k vyobrazení Folperta van Ouden Allena, které zachycuje morový sloup na stejném místě, kde stojí dodnes. Od konce 17. století se však vyšehradský terén výrazně změnil a hlavní cesta napříč pevností prošla několikerou úpravou trajektorie. Před úplným dokončením pevnosti vedla mezi sloupem a kostelem sv. Jana Stětí. Později byla přeložena o pár metrů dále od hradební zdi kvůli vzniku náspu, do něhož bylo zabudováno i torzo kostela sv. Jana Stětí. Poslední úprava cesty do dnešní podoby pak proběhla roku 1841.

Morový sloup na Vyšehradě
Vyšehradský morový sloup na vyobrazení Antonína Lewého pro časopis Květy z roku 1869.

Morový sloup prošel v roce 1882 důkladnou rekonstrukcí současně se zvelebením rotundy sv. Martina. Do čtyř výklenků sloupu byly tehdy vloženy plechové lunety s vymalovanými českými patrony – sv. Ludmilou, sv. Prokopem, sv. Vojtěchem a sv. Václavem. Jejich autorem byl nejspíš Jan Heřman, který se spolu s Josefem Hellichem podílel i na výzdobě interiéru rotundy.

 

Po pár desítkách let bohužel malby podlehly povětrnosti, a tak byly nahrazeny skleněnými mozaikami se stejnými motivy. Ačkoliv o jejich autorství panují pochybnosti, jedná se o důstojné exponáty mezi vyšehradskými mozaikovými skvosty. Vzhledem k jejich předpokládané dataci do dvacátých let 20. století se na jazyk dere otázka, zda je nevytvořila Marie Viktorie Foersterová. Vdova po mozaikáři Viktoru Foersterovi totiž tou dobou na Vyšehradě dokončovala mozaikovou výzdobu nedalekého Slavína. Dozvím-li se v budoucnu víc, rád údaj doplním.

Mozaika na vyšehradském morovém sloupu
Mozaika se sv. Ludmilou na vyšehradském morovém sloupu.