Od roku 1920 se československé počasí řídilo z pražského Karlova. Toho času se do budovy Matematického ústavu nastěhoval Státní meteorologický ústav, přechůdce dnešních televizních rosniček a Zákopčaníků.
Proč se obytnému domu na Karlově náměstí říká Černý pivovar? A proč má do funkcionalistické fasády vetknutý reliéf zlatého lva? Projděte se pozoruhodnou historií místa, kde se pivo cítilo jako doma.
Staré pamětní album člena Pražského požárního sboru představuje výtečnou sondu do hasičské branže v meziválečném obodbí. Podívejte se, kde všude tou dobou hořelo nebo jak vypadali první pražští potápěči.
Pražská náměstí obyčejně vznikala na místech bývalých tržišť. Nikoliv ale Náměstí bratří Synků. Na jeho místě stála až do počátku minulého století zámecká budova s hospodářským dvorem.
Pražský zmar kulminuje! Člověku pění krev a derou se mu slzy do očí, když slyší železničáře oznamovat, že je potřeba zbourat vyšehradský Železniční most.
Následující série snímků z anonymního soukromého alba zachycuje Prahu v roce 1960. Černobílé putování vás zavede na Letnou, Náměstí Republiky anebo Smíchov.
Turistické pojednání Karla Chalupy z roku 1902 vás zavede na Vinohrady a do Nuslí v dobách, kdy tu ještě lišky dávaly dobrou noc.
Novoměstský Albertov je už přes sto let Mekkou českého vysokého školství a výzkumu. Zdejší univerzitní areál ale zůstává od dob svého vzniku jaksi nehotový.
K čemu všemu kdysi sloužila zrcátka v pražských oknech? A jak dlouhou mají tradici? To vám prozradí Ignát Herrmann ve svém fejetonu z roku 1925.
V příštích pěti letech vyrostou na Albertově dvě nové univerzitní budovy. A definitivně tak zanikne bývalý Studentský domov, místo s velmi divokou historií.
Kdo je autorem neslavnějšího vyšehradského street artu? Budete se dost divit...
Každý Pražan si živí v podzemí města několik potkanů. Současné oficiální odhady hovoří o tom, že jich ve městě žije přes pět milionů.
Ledaři na Vltavě, stánky s pečenými kaštany nebo kluci cvrnkající na nábřeží kuličky. Nechte na sebe dýchnout pražskou nostalgii z fotek Ferdinanda Bučiny.
Nejlépe impregnovanou stavbou v Praze byla podskalská solnice, jejíž dřevěné trámy prý ztvrdly působením soli na kámen. Více ve fejetonu Popelky Biliánové.
Nebojte se, nejedná se o další bizarní výstřelek současného magistrátu. Stavba druhého tunelu pod Vyšehradem se plánovala už před druhou světovou válkou.
Má-li nějaká pražská novostavba posledních let šanci přečkat staletí, je to Pleskotova vila v podolské Procházkově ulici. Nadčasově krásná betonová pevnost.
Ačkoliv Češi nikdy neměli moře, oceán jim posílal pozdravy v podobě lososů. Každý rok táhla jejich hejna Prahou, aby se na horním toku Vltavy vytřela.
U příležitosti velké retrospektivy Kamila Lhotáka v Obecním domě zveřejňuji výsledky svého experimentu s rozpohybováním Lhotákových kreseb.
Čas od času vzejde z pražského magistrátu nápad na „kultivaci“ Nuselského mostu. Existuje přitom řada důvodů, proč by měl Nuselák zůstat takový, jaký je.
Architekt a výtvarník Vlastislav Hofman prožil polovinu života na Vyšehradě. A podal o tom svědectví prostřednictvím svých kreseb a svého vnuka.
Následující „cestopisnou črtu“ napsal v roce 1888 Petr Kopal pro katolický týdeník Čech. Popisuje v ní cestu vlakem z vyšehradského nádraží na „Hlavák“.
Jak by bývala vypadala radikální kubistická přestavba Vyšehradu? Seznamte se s architektonickými plány Vlastislava Hofmana z roku 1914.
V červnu roku 1910 uveřejnil architekt Josef Chochol polemickou stať, ve které se ohrazoval proti zamýšlené likvidaci vyšehradské pevnosti.
Staré Podolí patřívalo v minulosti k oblíbeným výletním cílům Pražanů. Do zdejších rybářských hospůdek se chodilo na výtečné smažené grundle.
Tuláci, bezdomovci, problémová mládež i pražská galerka. Ti všichni si dávali dostaveníčko v podzemním Hotelu Díra ve stráni pod Karlovem.
Vodu, čas i povětří střeží na Výtoni secesní limnigraf – hydrometeorologická stanice z roku 1907. Přečtěte si vyčerpávající popis všech jejích funkcí.
Přízemní domek těsně vedle Vyšehradského tunelu ukrývá mnohá tajemství. Třeba podzemní jeskyni, vytesanou do vyšehradské skály.
Než v Praze naplno propukne bytová krize, přináším pár historicky oveřených tipů na volné vyšehradské kvartýry, kde lze případně složit hlavu.
Jakmile v Praze zamrzla Vltava natolik, že led unesl člověka, začala tzv. ledovací kampaň. Řeka se rozřezala na kousíčky a rozvezla lidem do sklepů.
První posilovna v Nuslích otevřela roku 1900, kdy třináctka siláků založila Klub atletů Nusle.
Zdá se to k nevíře, ale ještě před sto lety stála na Vyšehradě místo současného parku barokní zbrojnice. Největší vyšehradská stavba všech dob.
Jedním z největších uměleckých děl v pražském veřejném prostoru je opěrná zeď na předmostí Nuselského mostu, kterou ztvárnil Stanislav Kolíbal.
Bájná přemyslovská knížata, o nichž se zmiňují Staré pověsti české, jsou prý pohřbena v Podskalí. Konkrétně pod domem U pěti králů.
Ve stínu pankráckého kostelíčka se skrývá stará barokní socha, která kdysi bývala terčem vášnivých sporů a fanatického uctívání.
Než se česká plastická chirurgie dopracovala až k umělým ňadrům, byla zapotřebí spousta obětavé práce v nenápadném domě pár metrů za vyšehradskou bránou.
Když jsem nedávno psal o pankráckých domech Bertholda Schwarze, posteskl jsem si, že o jejich autorovi není známo skoro nic. Prý zahynul během holokaustu...
K památným místům českého letectví patří pankrácká pláň. Stával tu první hangár v Praze, ve kterém parkoval své letadlo nuselský zámečník Šimůnek.
V podolské stráni pod Vyšehradem bývaly úrodné vinice. Dnes na stejném místě stojí neméně plodná porodnice, ve které už se narodilo přes dvě stě tisíc dětí.
Praha je plná architektonických skvostů, které se do průvodců nikdy nedostanou. Tak jako měnírny elektrického proudu – funkcionalismus v nejčistší formě.
Odjakživa mě zajímalo, co všechno se skrývá v útrobách vyšehradského viaduktu – téhle "Berlínské zdi" mezi Vyšehradem a Novým městem.
Také Vyšehrad má svou odvrácenou tvář – návrší zvané Slepičárna. Tady na zapálených hranicích probíhalo sadistické účtování s pohanskou minulostí.
Profesor Rudolf Jedlička patřil v mnoha ohledech k průkopníkům moderního lékařství. Držel prsty na tepu doby tak dlouho, dokud o ně nepřišel.
Když vám do zahrady vlétne Avia v plné rychlosti, jde o pěknou polízanici. Tím spíš, když se nejedná o náklaďák, ale o letadlo.
Jeden z nejznámějších pražských potoků nebýval vždy tak nenápadný jako dnes. Botič naopak dával svou přítomnost odjakživa dost výrazně najevo.
Celnice na Výtoni je něco jako podskalský sirup. Do jediné stavby se totiž koncentruje celá historie svérázné čtvrti, kterou před sto lety smetla asanace.
Za starých časů mívaly tramvaje konečnou stanici před Vyšehradskou radnicí. A dokonce se uvažovalo o prodloužení trati skrz pevnost až na Pankrác.
V těsném sousedství vyšehradské kaple Panny Marie Šancovské stojí patrový dům č. 9. Jde o někdejší obydlí vyšehradského kaplana, tedy kaplanku nebo vikárku.
Ačkoliv ji postavili Italové, říká se jí Francouzská. A přestože byla dokončena kolem roku 1670, otevřela se až o 160 let později.
O centrálně plánovaném hospodářství si můžeme myslet cokoliv. Jedno mu však nelze upřít – konzistentní korporátní identitu.
První teroristický pokus se na Vyšehradě odehrál už v listopadu 1744. Vyhodit pevnost do povětří se ale povedlo až Tomu Cruisovi.
Pražský knihkupec Karel Tuček patřil k hrstce průkopníků českého letectví. Víc se ale proslavil jako tvůrce neobvyklého motorového člunu.
Další procházka se skicákem Karla Filipa začíná u rozbombardovaného kláštera Na Slovanech, pokračuje přes Vyšehrad a končí nedaleko podolské katovny.
Obsáhlá série fotek zachycuje demolici domovního bloku na rohu ulic Na Pankráci a Štětkovy. Do konce 60. let stávaly v těch místech malebné patrové domky.
Vydejte se proti proudu Vltavy od Jiráskova mostu až do Podolí na sérii ilustrací Karla Filipa z let 1948-58.
Do vyšehradské historie se zapsala řada různých národů. Po Francouzích je na Vyšehradě pojmenovaná brána, po Polácích pro změnu hospoda.
Chřadnoucí, opomíjené, trpěné… Staré pražské pumpy, které kdysi stávaly na každém druhém nároží. Dnes už v ulicích hibernuje jen pár posledních mohykánů.
Nelekejte se, k nehodě dvou parních lokomotiv došlo roku 1901. Od té doby už České dráhy vzniklé zpoždění dohnaly.
Nejmenší a nejmladší vyšehradskou bránu nechal postavit Rudolf Jedlička. Jedná se o zkratku mezi zahradou Jedličkova ústavu a areálem sousedního sanatoria.
Ačkoliv se většinou věnuji pražské historií, tentokrát udělám výjimku. Dostavba Kongresového centra totiž ovlivní vyšehradského genia loci na dlouho dopředu.
Vyrovnat se s odkazem socialistického realismu lze všelijak. V případě sochy Radostný den od Jana Hány byla použita strategie „Sejde z očí, sejde z mysli“.
Chcete se potěšit vyšehradskou vyhlídkou, a nemačkat se přitom v davu turistů na hradbách? Doporučuju vám romantický altánek v areálu Podolské porodnice.
Berthold Schwarz je lehce záhadnou postavou meziválečné architektury. Ačkoliv po sobě zanechal řadu staveb, dodnes se neví, kdy se narodil nebo jak zemřel.
Skvěle graficky zpracovaný, bohatě ilustrovaný a z větší části stále aktuální. Prohlédněte si Názorný plán Prahy ze 30. let od architekta Ladislava Laudy.
Během normalizace vznikla v Praze spousta plastik a soch ve veřejném prostoru. Jedna z nich však předběhla svou dobu - bronzový Skateboardista na Folimance.
Určitě znáte otřepaně klišé o zlatých českých ručičkách. Zapomeňte na něj. Úžasný příběh nejznámějšího mrzáčka z Jedličkárny ho staví na hlavu.
Pokud by se sportovní úspěch měřil počtem světových rekordů, která česká atletka by na tom byla nejlíp? Zátopková, Kratochvílová, nebo Špotáková? Samá voda...
Nechte si vyprávět o tom, jak vypadaly Vinohrady, než je začali mrzačit miliardáři s kontroverzní pověstí.
Když architekt Josef Gočár navrhoval ve 30. łetech benzínové pumpy, nepředpokládal, že by se z nich jednou mohly stát kulturní památky.
V dalším díle seriálu o pražských plovárnách se dočtete o lidových lázních pod Vyšehradem, jejichž historie se začala psát už na sklonku 19. století.
Čas od času se v médiích objeví zvěsti o vybudování lanovky z Podolí na Kavčí hory. Přitom jedna taková už kdysi v těch místech fungovala.
Kolik lidí se může pochlubit tím, že jim doma na zdi visí pravý Kupka? V nuselské Křesomyslově ulici jeden takový visel... Dokud neoprýskal.
Když se v Praze udělá takové sucho, že voda má cenu zlata, existuje osvědčené řešení. Jít orodovat za déšť k zázračné Panně Marii Dešťové na Vyšehrad.
Příběh nejznámější pražské plovárny, kterou nám záviděl Berlín, kde se zrodil nohejbal a kterou si stejnou měrou oblíbili komunisté i pražští mafiáni.
Podolský háfn vznikl v druhé polovině 19. století jako vorový přístav a zimoviště parníků. Postupně se ale namísto toho stal Mekkou pražských sportovců.
Kdybych měl vybrat tři nejoblíbenější místa v Praze, nebude mezi nimi chybět zahrada Ztracenka. Oáza klidu ukrytá ve svahu pod Karlovem.
V rohu vyšehradských hradeb směrem k Albertovu se skrývá podzemní sál, zvaný tajuplně Gorlice. Jak přišel ke svému zvláštnímu jménu?
Před časem se mi do rukou dostala hromádka historických vykopávek z Vyšehradu. Rozhodl jsem se je vrátit zpátky pod zem, abyste je mohli znovu objevit.
Napadlo vás někdy, proč se náplavka pod Palackého náměstím v jednom místě zužuje a část vozovky se ztrácí ve Vltavě? Nejedná se o chybu projektantů, ani nejde o sjezd pro spouštění lodí na vodu.
Ve svahu nad nuselským údolím vznešeně trůní letohrádek Bělka. Místo rozkošné a děsuplné zároveň. V bezprostředním okolí se totiž odehrálo tolik tragických událostí jako málokde jinde.
Příchod jara v Nuslích namísto vlaštovek odnepaměti zvěstovala ševcovská slavnost Fidlovačka, která se konala vždy první středu po Velikonocích.
Z trojice současných vyšehradských bran je Táborská tou nejmenší a nejméně okázalou, přestože stojí ve směru Pankrácké pláně, odkud Vyšehradu odjakživa hrozívalo největší nebezpečí.
Pokud byste se potřebovali zbavit nějaké sochy, zkuste ji udat na Vyšehradě. Právě sem totiž putují pražské sochy a sousoší na zasloužený odpočinek.
Na svatého Valentýna roku 1760 vyletěla do povětří jedna z památných vyšehradských budov - Staré děkanství. Mohutná exploze si tenkrát vyžádala 21 obětí.
Prohlédněte si Branický pivovar ještě před jeho kolaudací. Sérii dosud nepublikovaných snímků vás zavede do doby jeho vzniku v letech 1899-1900.
Josef Rejzek je zástupcem třetí generace hoteliérské rodiny Rejzkových, která vybudovala a déle než sto let provozovala nuselský hotel Union na Ostrčilově náměstí.
Dřív než do pražských domácností dorazila vymoženost v podobě bubnové pračky, pralo se špinavé prádlo buď na dvoře v neckách, anebo přímo ve Vltavě.
Je-li v Praze místo, kde by se z pietních důvodů neměli venčit psi, pak jsou to Kavčí hory. Přibližně v místech, odkud dnes vysílá České televize, stávala proslulá Nešvarova rasovna, jejímž komínem se k nebi vznesly desítky tisíc zvířecích duší.
Projděte se Prahou takovou, jak vypadala za časů prvorepublikové bezstarostnosti.
Jak se nuselský Josef Šmejkal stal zápasnickým mistrem Evropy, přepral holýma rukama býka, vařil pivo v Mnichovicích a zvítězil nad Gustavem Frištenským.
Už jen málokdo si dnes vzpomene na 90 let starý příběh otcovraždy pankráckého velkopekárníka Antonína Hlasivce. Byl zastřelen 30. listopadu 1924 vlastním synem Zdeňkem, který trpěl stihomamem.
V roce 2015 oslavil kulaté 90. narozeniny Státní zdravotní ústav na pražských Vinohradech. Shodou okolností se mi do rukou dostalo originální album fotografií, které zachycují průběh stavby.
Možná jste si někdy povšimli, že těsně před Vyšehradským tunelem vedou z nábřeží k řece strmé schůdky. Kdysi tu totiž bývalo přístaviště parníků.
Rota pomocných zdravotníků si roku 1933 vykračuje po sokolském cvičišti na vyšehradských hradbách. V místech dnešního parku je vidět jen holou pláň.
Několik snímků ze 70. let zachycuje plavbu parníkem z přístaviště mezi Jiráskovým a Palackého mostem.
Míjíte-li tramvají či pěšky kostel Zvěstování Panny Marie Na Slupi, možná se vám zdá, že kostelní věž se mírně naklání směrem k vyšehradskému nádraží.
Německý armádní náklaďák v klinči s vozem elektrické dráhy v Otakarově ulici (dříve Dagmařině). Nehoda se seběhla v roce 1943.
Tak nám roku 1914 zabili Ferdinanda! Následně vypukla světová válka, na jejíchž bojištích našlo smrt několik milionů vojáků. Pro ty šťastnější, kteří přežili, byla v budově…
Neobvyklý pohled na spodní část Lumírovy ulice z místa tenisových kurtů pod vyšehradskými hradbami. Snímek byl pořízen krátce po založení parku.
Důvodem ke zveřejnění této fotografie z konce 30. let, je kvetoucí akát bílý v pravé části. Pravděpodobně se jedná o nejstarší vyšehradský strom.
Řada činžovních domů v podskalské Ladově ulici je na obou nárožích ozdobena sochami vorařů. V době pořízení snímku se ulice jmenovala V ohradách.
Takto vypadal ve 30. letech nárožní dům na křižovatce ulic Na Slupi a Svobodova. Snímek je pořízen od kostela Panny Marie na Trávníčku.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově byl po dlouhá staletí nejzazší jihovýchodní výspou Prahy, okolo které se obtáčely hradební zdi.
Dvojice c. a k. policejních strážníků pózuje před novoměstskými Šítkovskými mlýny. Neodmyslitelnou součástí jejich uniformy je i tzv. fedrpuš, tedy péřový chochol za kloboukem.
Kryté tržiště na dnešním Náměstí bratří Synků fungovalo od roku 1930 až do roku 1959, kdy byl jeho provoz z hygienických důvodů ukončen.
Vyšehrad patří podobně jako Štvanice k posvátným místům českého tenisu. Dodnes si můžete pinknout na několika kurtech pod i nad hradbami.
Prvorepublikový fotograf zachytil pohled z věže vyšehradské baziliky sv. Petra a Pavla přes hradby k Folimance a Vinohradům.
V roce 1942 zachytila malířka Naděžda Papoušková Melniková tehdejší podobu ulice Na Pankráci. Dům s modrou fasádou bohužel nepřežil spojenecké bombardování v roce 1945.
V roce 2015 je tomu 55 let od chvíle, kdy Nádraží Vyšehrad odbavilo posledního cestujícího. Od té doby jen chátrá a chátrá.
Nuselský živnostník Otokar Sýkora hrdě pózuje před svým kvelbem v dnešní Sezimově ulici č. 14.
Jeden z nejmalebnějších vyšehradských výhledů se návštěvníkům naskýtá ze schodiště ve stráni nad Vltavou s vyhlídkovými terasami od Františka Thomayera.
Železniční zastávka Praha - Královské Vinohrady ve své původní podobě kolem roku 1905.
Pražská městská věznice se roku 1862 přestěhovala z Karlova náměstí do Fišpanky pod Emauzským klášterem.
ice čerstvě dostavěných domů ve Vratislavově ulici kolem roku 1910. Pod oběma jsou podepsáni architekt Alois Dlabač a stavitel František Hodek.
Jaromírova ulice krátce po čtvrté odpoledne kdysi kolem roku 1927. Těžko se zbavit dojmu, že bez zaparkovaných aut vypadala nuselská údolní tepna mnohem přitažlivěji než dnes.
U příležitosti nedávného otevření tunelu Blanka je vhodné připomenout nejstarší dopravní tunel v Praze - Vinohradský železniční.
Trojice domů “U Bořeckých”, “U zlaté hrušky” a “U Koutů” se nedlouho po pořízení snímku poroučela k zemi v rámci podskalské asanace.
Hlídačka vorů, zvaná "babi Hájková", bivakuje na Výtoni kousek před železničním mostem. Její improvizovaný hausbót zvěčnil začátkem 20. století fotograf Zikmund Reach.
Trojice benediktinských kutilů v lúnu emauzské klášterní dílny naplňuje řeholní pravidlo "Modli se a pracuj."
Romantický výjev od rotundy sv. Martina z počátku 20. let. Stavba tehdy byla stále ještě obehnána plotem, ale v sousedství už bujel nově vybudovaný park.
Žánrový snímek z bývalé Závětovy ulice zachycuje při hře dítě s bolavým zubem. K této zdravotní polízanici se váže tradice, kterou zmiňuje František Holeček.
Výběrčí mýtného na smíchovské straně železničního mostu pod Vyšehradem. Ve své budce čile kasíroval až do roku 1921, kdy byl nařízením primátora Baxy zrušen výběr…
Bývalá usedlost Neumanka stojí jen pár metrů od hlavní budovy podolské porodnice a bývala svědkem dob, kdy se přilehlé stráně ještě ježily vinicemi.
Začátkem 20. století, dřív než asanace smetla většinu pražského Podskalí, měla Výtoň zcela odlišný ráz.
Vyšehradská sokolovna získala na sklonku loňského roku po letech šedivění a prýskání novou bělostnou fasádu. Znovu tak naplno vynikne funkcionalisticky střízlivý duch budovy.
Několik málo kroků od kraje skály vyšehradské jest na vlastním hradišti prastará Černá studně, zvaná tak v ústech lidu po kdysi černém nátěru.
Takto vypadal podolský kostel sv. Michala a ulice Pod Vyšehradem ve 30. letech 20. století podle malíře Františka Vobeckého.
Ke svatému Matěji neodmyslitelně patří i Matějská pouť, která odedávna otevírala pražskou pouťovou sezónu. Ve staré Praze se totiž během roku konalo podobných slavností požehnaně.
Trojice snímků pochází z naskenovaných negativů od neznámého autora. Jediným upřesňujícím údajem je datace rokem 1959.
Dávno před tím, než chuchelské závodiště zahájilo roku 1906 svůj provoz, měřili žokejové své síly na Císařské louce. Dostihy se pod Vyšehradem konaly už od roku 1865.
Pohled z vyšehradských hradeb směrem na Slupi v podání česko-rakouského malíře Bohdana Heřmanského. Malba vznikla v roce 1935.
Pohled na kostel sv. Apolináře a bájnou Jedovou chýši. V popředí se vypíná sloup se sochou, o níž se tvrdí, že zpodobňuje sv. Vojtěcha.
Jedna z barikád, které vyrostly během Pražského povstání, stála v dnešní Podolské ulici přímo před domem č. p. 25, zvaném U Karla IV.
Nejvýznamnější vyšehradskou památkou na dobu panování Karla IV. je pozůstatek bývalé brány Špička. Z kdysi majestátní stavby se bohužel dochovala pouze část pravého pilíře.
Povedený snímek zachycuje šrumec před obchodem pankráckého kupce Bohuslava Novotného. Kvelb stával na bývalé Benešově třídě, dnešní ulici Na Pankráci nedaleko současného obchodního centra Arkády.
Na rohu ulic Jaromírovy a Nezamyslovy fungovala před sto lety restaurace U Jelena, jejíž jméno tehdy nesla i přilehlá tramvajová zastávka.
Podvyšehradská idyla v duchu socialistického realismu dokonale vystihuje proletářskou podstatu 50. let.
Nejen v červenci 1921, ze kdy pochází tento snímek, chodívali Pražané zchladit svá uřícená těla na Císařskou louku pod Vyšehrad.
Venkovskou idylu na fotografii bylo možné spatřit koncem 50. let z míst dnešní stanice metra Budějovická. Na obzoru se vzpíná vrch Bohdalec s prvorepublikovými vilkami.
Málokdy má člověk možnost prohlédnout si Vyšehrad z výšky tak, jako se to povedlo fotografu Zdenku Feyfarovi v roce 1956.
Výhled z vršku Novoměstské radnice přes Karlovo náměstí k Vyšehradu. Píší se 30. léta a mezi domy vlevo ještě chybí kachlíková poliklinika.