Tajemství oválné kartuše aneb Mohl být na Vyšehradě vjezd do Jeruzaléma?
Když jsem před rokem koloroval část Sadelerova prospektu Prahy, všimnul jsem si drobného detailu, kterému jsem do té doby nevěnoval pozornost. Jedna z vyšehradských staveb, zřejmě kostel nebo kaple, má na fasádě vyvedený jakýsi výtvarný motiv v oválné kartuši. Co by to mohlo být?
V první řadě jsem chtěl vyloučit, že by se autoři veduty dopustili omylu nebo dali průchod vlastní fantazii. Prospekt nese zavedené pojmenování po vydavateli Jiljím Sadelerovi, ovšem originální předlohu nakreslil jiný Vlám na rudolfinském dvoře Philipp van den Bossche. Ryteckou práci měl na starosti Hans Wechter. Bohužel z původní Bosschovy kresby se dodnes dochoval pouze fragment, zachycující území mezi Karlovým náměstím a kostelem Na Slupi. Ze zběžné srovnávací analýzy vyplývá, že kresba obsahovala více detailů, než kolik se jich podařilo přenést do rytiny. Wechter některé titěrné drobnosti pominul (například hodiny na slupském kostele), ovšem nezdá se, že by si vymýšlel. Z téhož nepodezírám ani van den Bossche. Důvěryhodnost prospektu ve vyšehradském kontextu potvrzuje mimo jiné lavírovaná perokresba Vyšehradu od Paula van Vianena, kterou v maďarském archivu objevil Petr Uličný. Kresba vznikla přibližně ve stejném období a de facto odpovídá tomu, co známe z prospektu.
Kromě Velkého Sadelerova prospektu existuje ještě další tzv. Malý prospekt, jehož vydavatelem a snad i rytcem byl také Jiljí Sadeler. Autorství předlohy není zcela zřejmé, někdy bývá připisováno Janu Breughelovi. Tento druhý grafický list zachycuje pohled na vyšehradskou akropoli od východu. Před pár lety při jeho podrobném ohledání odhalil archeolog Ladislav Varadzin, že hradební zeď u vstupu na akropoli zdobí erby českých zemí. Pokud je mi známo, nikdo z odborníků tento objev nezpochybnil s argumentem, že by šlo o autorovu invenci. I to ve mě posílilo přesvědčení, že zobrazená oválná kartuše by mohla odpovídat skutečnosti a mohla by být vodítkem k lepšímu pochopení místních souvislostí.
Ačkoliv Sadelerův prospekt vznikl počátkem sedmnáctého století, nepodařilo se dodnes jednoznačně ztotožnit všechny vyobrazené vyšehradské stavby. Ty nejvýznamnější jsou sice očíslovány a opatřeny legendou, nicméně to se týká jen minima objektů. První průkaznější mapové podklady začaly vznikat až v souvislosti s výstavbou barokní pevnosti. Tedy ve stejné době, kdy velká část původní zástavby mizela nenávratně z povrchu zemského. Lokalizaci předbarokních profánních i církevních staveb tak můžeme odvozovat především ze skoupých písemných zmínek a archeologických vykopávek.
Stavba s oválnou kartuší je situovaná v severozápadní partii vyšehradské skály. Odhaduju, že se jedná o místa mezi dnešním Starým proboštstvím a Štulcovými sady. Přesnou orientaci znesnadňuje fakt, že barokní fortifikace radikálně změnila ráz Vyšehradu a přemodelovala terén. Jisté ovšem je, že budova Starého proboštství v době vzniku prospektu ještě nestála. Na svět přišla až o sto let později. Historické záznamy uvádějí, že na jejím místě původně bývala oplocená vinice s domkem, který nechal postavit Jan Kapoun z Karlova (✝︎ 1606). A skutečně, jak oplocenou zahradu, tak domek v těch místech spatřujeme. Bohužel chybí jakákoliv poznámka o církevní stavbě v sousedství.
Vzal jsem si na pomoc Základy starého místopisu Pražského od V. V. Tomka a Ekertova Posvátná místa král. hl. m. Prahy. Oba autoři ve svých publikacích uvádějí soupis jak existujících, tak bývalých vyšehradských chrámů. Z těch zaniklých, které publikace situují do oblasti dnešní pevnosti, by mohly přicházet v úvahu následující: kostel sv. Klimenta, kaple Božího těla, kaple sv. Máří Magdalény nebo kaple sv. Kříže.
Téměř se stoprocentní jistotou si troufnu tvrdit, že církevní stavba s oválnou kartuší vznikla před rokem 1420. Po vyplenění Vyšehradu husity se totiž zdejší církevní provoz razantně utlumil a stavební aktivita Kapituly se omezovala pouze na nutné opravy již existujících svatostánků. Pro případné ztotožnění stavby má tedy smysl vyhledávat i v pramenech z lucemburského období. U Tomka mě v tomto ohledu zaujal odkaz na dokument uložený v kapitulním archivu, datovaný rokem 1353. Překlad latinského výňatku zní: „Jan, farář v Hostýně (a kanovník vyšehradské kapituly), daruje svůj dům – který sám užívá a který se nachází poblíž kostela svatého Kříže na Vyšehradě – oltáři blahoslavené Doroty ve vyšehradském kostele.“ Samozřejmě nejde o nijak zvlášť průkaznou poznámku. Jistě i jiné tehdejší kostely sousedily s obytnými rezidencemi. Dokresluje to však informační nouzi, která ohledně gotického Vyšehradu panuje. Vojtěch Ruffer ve své Historii vyšehradské to komentuje lakonickou větou: „A to jest ta jedinká stopa po tom kostele.“
Přesuňme však pozornost od identifikace stavby k rozklíčování motivu na kartuši. Doufal jsem, že znalost zasvěcení kostela či kaple by mohla být nápovědou k identifikaci kartuše. Co když ale víc prozradí podrobnější průzkum rytiny samé? Vyhledal jsem proto nejpodrobnější dostupný sken prospektu, přesněji řečeno jeho originálu. Sadelerova verze se v následujících desetiletích stala předlohou pro další odvozené veduty Prahy, které ale nedosahují takové míry detailu.
Jistou indicií k určení výtvarného motivu může být fakt, že kartuše má podobu horizontálně orientovaného oválu. To mě vede k domněnce, že uvnitř nebyl portrétní motiv, ale širší narativní scéna nebo výjev. Vulgárně řečeno, spíš než na madonu to pasuje na Křížovou cestu. Ostatně i změť čar v oválu působí, jako by zachycovala dvě oddělené postavy nebo objekty, přičemž pravá polovina scény se jeví mohutnější. Dál však musí nastoupit fantazie a spekulace. Vycházím přitom z přesvědčení, že van den Bossche i Wechter dobře věděli, co kartuše znázorňovala. A v miniaturní podobě to chtěli přenést i na prospekt. Tahy rydla proto nejsou náhodné, ale jedná se o důslednou miniaturu.
Jako čitelnější se mé obrazotvornosti jeví levá polovina výjevu. Připomíná mi jezdeckou postavu hledící zleva doprava. Nemohl by to být svatý Jiří bojující z koně s drakem? Nebo snad svatý Martin, nabízející z koně svůj plášť žebrákovi? O svatojiřském patrociniu jsem v souvislosti s Vyšehradem nikdy neslyšel. Naproti tomu svatý Martin na Vyšehradě uctíván je, ale rotunda jemu zasvěcená se nachází v jiné části areálu. Obě varianty jsem tedy zamítnul jako málo pravděpodobné.
Co kdyby to však nebyla postava na koni, nýbrž na oslu? Mám tím na mysli Krista vjíždějícího do Jeruzaléma. Možná to na první pohled zní jako myšlenka přitažená za vlasy. Ovšem ne tak úplně. Zkusme podle toho interpretovat pravou polovinu obrazu. Jsem ochotný věřit, že schématicky zobrazuje dvojici postav, z nichž jedna vztahuje ke Kristovi ruce, zatímco druhá klade na zem před Krista svoje roucho. Tak býval tento výjev zpravidla komponován. (Reprezentativní výběr víc než dvou desítek variant téhož motivu z různých historických období je k prostudování například zde. Všimněte si, že na drtivé většině z nich přijíždí Kristus zleva doprava.)
Samozřejmě jsem si vědom, že můj dosavadní výklad funguje z velké části na principu „přání otcem myšlenky“. Proto bych chtěl hypotézu argumentačně podepřít. Až do devatenáctého století se totiž na Vyšehrad od severu vstupovalo tzv. Jeruzalémskou branou. Tohle pojmenování se poprvé doložitelně objevuje v písemných pramenech počátkem šestnáctého století, tedy téměř sto let po ztroskotání Vyšehradu husity. Severní hradba mezi Vyšehradem a Prahou tou dobou neexistovala, takže pojem brána mohl být nadnesený. Možná šlo spíš o průchod po hlavní vyšehradské cestě do podhradí, pozůstatek po někdejší gotické bráně, která vznikla coby součást novoměstko-vyšehradské fortifikace za Karla IV. Není mi známo, že by panovník nově budované gotické brány oficiálně pojmenoval. Spíš se pro ně vžily názvy, odvozené od místních poměrů (Koňská, Svinská/Slepá), směru navazujících cest (Horská) nebo vzhledu stavby (Špička). Vyšehradská Jeruzalémská brána bývá uváděna také jako Pražská. To zní logičtěji, protože směřovala ku Praze. Jeruzalém je opačným směrem.
Pokud vím, v minulosti se historici toponomií místa příliš nezabývali. Snad jen Popelka Biliánová hledala souvislost se středověkým židovským osídlením vyšehradského podhradí, o němž ale schází jakékoliv důvěryhodné doklady. Můj alternativní výklad se bez židovského elementu obejde. Připusťme, že při severním vstupu na Vyšehrad existovala církevní stavba, která měla fasádu ozdobenou výjevem Kristova vjezdu do Jeruzaléma. Vznikla před rokem 1420 a stála uvnitř areálu obehnaného gotickými hradbami. Po vyplenění Vyšehradu husity byl severní úsek hradeb mezi Prahou a Vyšehradem stržen. Díky tomu se stavba s oválnou kartuší pohledově „obnažila“. Stala se nápadnější, a to i díky tomu, že v jejím těsném sousedství procházela jedna z hlavních vyšehradských cest. Biblický výjev na fasádě byl do té míry nápadný, že ho do svého prospektu zahrnuli také van den Bossche s Wechterem. Dali si záležet, aby i v miniaturním měřítku šlo motiv rozeznat. Jen si toho dodnes nikdo nevšiml. Existuje ovšem i možnost, že je to celé nesmysl a pouhý výplod mé bujné fantazie. Kritice jsem zcela otevřen. Klidně mou argumentaci rozneste na kopytech oslíka Páně.
