Podařilo se mi objevit dosud neznámou grafiku Vyšehradu ze začátku 17. století?
Není tomu tak dlouho, kdy jsem na zákadě studie Petra Uličného zveřejnil krátký text o Vyšehradu na obrazech rudolfínských mistrů. Jedním z prezentovaných děl byla kresba Pauluse van Vianena, objevená nedávno v archivu budapešťského muzea. Vzhledem k tomu, že nejen Vianen, ale též Sadeler, Savery nebo Stevens strávili začátkem 17. století v Praze několik tvůrčích let, napadlo mě poohlédnout se po dalších pražských motivech v jejich dílech. A povedl se mi opravdu nečekaný objev!
Kdo chce pátrat po historii, má dnes rozmanité možnosti. Mnoho veřejných institucí, galerií, muzeí nebo archivů digitalizuje a zpřístupňuje své sbírky. Díky tomu vyplouvají na povrch dokumenty, ke kterým se běžný člověk dosud neměl šanci dostat. A když se povedou správně interpretovat a uvést do kontextu, mohou být cenným zdrojem poznání.
Zkuste si stejně jako já vyguglovat jméno vlámského mistra Pietera Stevense. Po pár minutách se proklikáte na stránku amerického Saint Louis Art Museum. Právě v jeho sbírkách se nachází série tisků s názvem Dvanáct měsíců. Jejím autorem byl v roce 1607 Jiljí Sadeler, který tucet motivů vyryl podle předlohy Pietera Stevense.
Nejprve mě zaujal list s názvem December. V jeho pravé části je totiž zobrazeno náměstí, které se výrazně podobá tehdejšímu Dobytčímu trhu. Nejenže na plácku skutečně postávají stádečka dobytka, největší stavba na náměstí navíc nápadně připomíná kapli Božího Těla a dům kousek od ní pro změnu Slanečkovou boudu. Že tomu tak opravdu je, za to bych ruku do ohně nedal, ovšem mou domněnku vzápětí podpořil jiný objev.
Na jiném listu série s názvem Iunius je totiž zobrazen pohled z podolské strany vyšehradské skály! Co mě k tomu názoru vede? Především nezaměnitelný relikt tzv. Libušiny lázně, patrný na výběžku skály. Na samém vrcholku v pravém horním rohu jsou pak vidět pozůstatky zdí palácových staveb, které mimochodem zachycuje i velký Sadelerův prospekt Prahy.
Pod vyšehradskou skálou protéká Vltava s neodmyslitelnými voraři mířícími do Podskalí. Uprostřed toku je tzv. Kapitulní ostrov, později připojený k pevnině a přejmenovaný na Císařskou louku. Co se týká smíchovského břehu, vévodí mu skála, která topograficky odpovídá návrší, kde je dnes park Na Skalce. Stavbu na jeho vrchu se mi bohužel určit nepodařilo. Nicméně, pokud by se potvrdila věrnost zobrazení, jednalo by se o jeden z nejstarších dochovaných pohledů na Smíchov.
Překvapilo mě, že jsem dosud toto vyobrazení nezaznamenal v žádném ikonografickém přehledu Vyšehradu. Zdráhám se uvěřit, že by si ho nikdo z odborníků dosud nevšiml nebo ho nedokázal správně interpretovat. Ale možná se mýlím a přisvojuji si tento objev neprávem. Anebo se pletu a moje projekce Vyšehradu do této grafiky se nezakládá na pravdě. Budu rád, když mě vyvedete z omylu a mou domněnku vyvrátíte nebo jakkoliv doplníte.
Druhý díl mého pátrání včetně nově objevených skutečností a názorů odborníků si můžete přečíst na tomto odkazu.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
