Oprava historické pumpy u vyšehradské brány Špičky

Velký dík patří pražskému magistrátu za opravu stařičké pumpy u bývalé vyšehradské brány Špičky. Chátrala a churavěla dlouhé desítky let, než se nad ní odpovědným osobám ustrnulo srdce.

Zoufalému stavu pražských veřejných pump jsem před lety věnoval celý článek. Je mi jasné, že mnohdy jejich záchrana nedává příliš velký smysl, neboť čerpají vodu ze studní, jejichž obsah je vesměs zdravotně závadný. České podzemní vody jsou totiž z více než 80 % kontaminovány do té míry, že bez technologické úpravy nesplňují parametry vody pitné. Mohou však sloužit jako doplňkový zdroj vody užitkové. Historické pumpy navíc dotvářejí městský prostor a přinášejí svědectví o časech, kdy Praha ještě nebyla zásobena pitnou vodou z Želivky a Káraného.

Veřejná studna u Špičky se objevuje už na vojenských plánech Vyšehradu z 18. století. Je pravděpodobné, že byla vyhloubena v souvislosti s výstavbou barokní pevnosti coby zdroj vody k zásobování vojenské posádky. Její bývalou podobu zachytil malíř Viktor Oliva na jedné ilustraci v Heroldově Malebných cestách po Praze. Jednalo se o klasickou studnu své doby, opatřenou rumpálem s přivázaným vědrem.

Koncem devatenáctého století se v souvislosti s řádícími epidemiemi cholery začaly podobné primitivní studně modernizovat a z hygienických důvodů osazovat pumpami. Případně se hloubily studně zcela nové, jako tomu bylo v roce 1893 ve vyšehradské Vratislavově třídě zhruba v úrovni domu U Kroka. Drobná zmínka v denním tisku hovoří o tom, že tuto zakázku tenkrát dostal na starosti pumpař Antonín Němeček. Při dalším mém pátrání se ukázalo, že jde o důležité jméno v celopražském kontextu.

Litinová pumpa se u vyšehradské Špičky ocitla nejspíš v prvních letech dvacátého století. Podobné dva exempláře byly instalovány i ve Vratislavce – právě před domem U Kroka a také před bývalou Vyšehradskou radnicí. Obě zmizely ze svých míst teprve před několika lety. Jak jsem se dozvěděl, jedna z nich po svém odinstalování posloužila ke zkompletování té pevnostní.

Tentýž typ pumpy lze dodnes najít na řadě dalších pražských míst. Jedna z nich se nachází například na Hradčanském náměstí naproti Toskánskému paláci a je prohlášena za kulturní památku. Zajímalo mě tedy, kdo byl jejím výrobcem. Oslovil jsem z toho důvodu dvojici znalců, kteří se o historické pumpy dlouhodobě zajímají – Romana Ďurinu a Petra Hofmana. Vřele doporučuji ke zhlédnutí stránku www.rd3d.cz/historie prezentující výsledky jejich bádání.

Vbrzku jsem na vznesený dotaz dostal od Petra Hofmana obšírnou odpověď: „Tahle pumpa pochází zcela jistě z přelomu 19. a 20. století, a jak známo, v těchto letech se v našich zemích ještě železné pumpy nevyráběly. Tahle je skutečně neznačená a s největší pravděpodobností ji odlila vídeňská firma Garvens.

Paradoxem je, že ta, která na Vyšehradě původně stála, už značená byla a díky tomu je jasné, kde vznikla a kdo ji namontoval. Původní pumpu vyrobila a namontovala zavedená firma Antonín Němeček (Školská ulice č. 28), která prováděla studnařské a pumpařské práce pro město Prahu. Zastupovala také vídeňskou firmu Garvens, která jako zřejmě jediná na území Rakouska-Uherska vyráběla tyto nádherně zdobené ruční stojanové pumpy. Pan Němeček se někdy v letech 1905-1908 rozhodl pro výrobu svých vlastních železných pump (pravděpodobně zakoupil licenci od firmy Garvens) a na výtoku odléval nápis ANT. NĚMEČEK PRAHA. Není to tak dávno, co jsem si udělal výlet do Prahy, konkrétně na území Prahy 6, a tam jsem si jednu nádherně zachovalou pumpu Antonína Němečka vyfotil.

Kdysi jsem pátral po nějakých bližších informacích o této firmě, ale kromě asi dvou reklam v novinách a zápisu v seznamu firem jsem nic nedohledal. Firmu zmiňuje ve svém vyprávění i František Sigmund, který byl u firmy pana Němečka na zkušené, aby rozvinul své znalosti v oboru. Byl v Praze právě v době, kdy Němeček začal s výrobou železných pump. A protože ve svém vyprávění zmiňuje, že byl i u zařizování Pražského průmyslového muzea (což bylo s největší pravděpodobností Národní technické muzeum), odhaduji začátek výroby na rok 1908.“

Litinová pumpa u Špičky byla až do loňska vážně poškozená – osmihranný sloup byl prasklý a jeho část chyběla. Na zuboženém stavu se významně podílela koroze, kvůli které z povrchu pumpy téměř zmizely některé dekorativní ornamenty.

Loni na jaře pumpa konečně prošla rekonstrukcí. Jak zmiňuji výše, k dopracování chybějících částí byla použita jedna pumpa z Vratislavovy ulice. Podle všeho tak na Vyšehradě nyní stojí kombinace dvou mírně odlišných kusů – jednoho staršího rakouské provenience a druhého Němečkova.

Při opravě se podařilo znovu navrátit půvab ozdobným prvkům a na vrchol sloupu byla osazena rozkošná „šošolka“. Celá pumpa pak získala nový nátěr v odstínu tzv. tyrkysové zeleně. Ten je podle slov ředitele NKP Vyšehrad Petra Kučery shodný s původní barvou. Stejným odstínem je také opatřen například Čechův most.

Pumpa se vrátila na místo v červnu, ale nějakou dobu trvalo, než byl vyčištěn odtokový kanál. Kvůli jeho zanesení vznikala kolem pumpy hluboká louže. Odtok totiž není připojen na veřejnou kanalizaci, ale je vyveden prostřednictvím roury do přilehlého záhonu, kam se voda vsakuje. Voda čerpaná ze studně bohužel není pitná, na což návštěvníky upozorňuje cedulka.

NKP Vyšehrad plánuje v budoucnu ještě další drobné úpravy této pumpy. Jak tomu bývalo původně, měla by být odtoková váza opatřena kovaným sítkem a kovovým roštem. Stejně tak by měl být dopracována nízká dřevěná lavička, na kterou se kdysi odkládaly naplněné konve či kýble.

Během roku 2022 došlo ještě k vyčištění dalších dvou vyšehradských studní – novogotické v Karlachových sadech a kamenné studny na akropoli, která bývala součástí areálu bývalé zbrojnice. Letos by k nim měla přibýt ještě Černá studně, opředená řadou pověstí. Snad se tedy konečně dozvíme, jak je Černá studně vlastně hluboká. Některé historické dohady hovoří o tom, že by prý měla vést až na úroveň vltavské hladiny, což však považuji za krajně nepravděpodobné. Ostatně, studna u Špičky má hloubku šestnáct a půl metru, přičemž skalní podloží se zde nachází osm metrů pod úrovní terénu.

Vyšehradské vodní zdroje se v posledních letech těší zvýšené pozornosti. Mám radost, že se souhlasem NKP Vyšehrad mohu sdílet plánek s vyznačenými doloženými studnami. Některé z nich jsou dosud zasypané a jejich přesné souřadnice odhalil až georadar. Jejich budoucí průzkum by však mohl přinést zajímavé poznatky. Jedna z úvah zní, že by nemuselo jít vysloveně o studny, ale spíš o nádrže, kam byla přiváděna voda prostřednictvím středověkého vodovodu z Jezerky. Jiná teorie naznačuje možnou souvislost s bývalou zástavbou Města hory Vyšehradu, které existovalo od poloviny patnáctého století až do výstavby barokní pevnosti po Třicetileté válce. Nechme se překvapit.

Závěrem bych chtěl požádat čtenáře, jestli někdo z nich náhodou nedisponuje podrobnějšími informacemi o pumpařské firmě Antonína Němečka. Z dobové inzerce vyplývá, že podnik sídlil ve Školské ulici. Ovšem záznam ze Soupisu pražského obyvatelstva prozrazuje, že Němeček bydlel na Pankráci č. 82, to jest v místech, kde v sedmdesátých letech vyrostla brutalistická budova Průmstavu. Na Vyšehrad to tedy Němeček měl, co by kamenem dohodil. Za každý údaj související s jeho činností budu vděčný nejen já, ale především pánové Hofman a Ďurina.

LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?

Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!