Dlážděná odbočka do středověku

Některé staré cesty jsou prošlapané do té míry, že se dochovaly dlouho po svém zrušení. Jedna taková se nachází přímo pod Vyšehradem.

Jde o nenápadnou odbočku zhruba v polovině Vratislavovy ulice. Dlážděná cesta se zde rozdvojuje a v jednom směru míří skrz podloubí na domovní dvůr, z něhož pak vybíhá strmé schodiště k vyšehradské pevnosti. Málokdo by v této utajené zkratce hledal jednu z nejstarších místních cest.

Právě tudy za starých dob vedla hlavní cesta z Vyšehradu do podhradí. Starými dobami míním období Přemyslovců a Lucemburků, kdy opevněný Vyšehrad vypadal výrazně jinak než dnes. Není snadné představit si s odstupem mnoha staletí tehdejší topografii, než ji narušily barokní hradby a s nimi spojené terénní úpravy. Různé odkopávky a navážky změnily v moderních dobách tvář Vyšehradu do té míry, že Vratislav II. nebo Karel IV. by ho jen těžko poznali.

Zřejmě nejucelenější představu o podobě vyšehradského hradiště ve vrcholném středověku přináší rekonstrukce archeologa Bořivoje Nechvátala a stavebního historika Františka Kašičky. Na plánku je vyznačeno opevnění z doby Karla IV., které se v několika málo fragmentech dochovalo dodnes, neboť při barokní fortifikaci byly jeho pozůstatky včleněny do hradeb nových. Autoři nákresu pro srovnání zakreslili přerušovanou linkou půdorys současných hradeb.

Na plánku si povšimněte zejména místa označeného číslem 4. Jedná se o předpokládanou bránu do hradiště ve směru od Prahy. Do dnešních dnů se bohužel nedochoval žádný doklad její přesné podoby narozdíl od mohutné brány Špičky na protější straně k Pankráci (č. 3). Nicméně existence historického vstupu do pevnosti v těchto místech se má za prokázanou. Podpůrným argumentem k vyřčené domněnce je právě zmíněná odbočka z Vratislavovy ulice, jež je na plánku prodloužena tak, že v místech brány dokonale navazuje na doložené cesty uvnitř pevnosti.

Historická rekonstrukce předpokládá, že vzápětí po průchodu branou na Vyšehrad se cesta rozdvojovala. V jednom směru vedla zhruba po dnešní trajektorii okolo rotundy sv. Martina do brány Špička a dále na Pankrác. Ve směru druhém vedla přímo ke kapitulnímu chrámu sv. Petra a Pavla (č. 2) a královským palácům (č. 1).

Brána s přístupovou cestou pozbyla svého významu zřejmě až s barokní přestavbou pevnosti v druhé polovině 17. století. Italští architekti tehdy narýsovali moderní hradby a do prostoru bývalé královské akropole vyprojektovali vojenskou zbrojnici. Jsem přesvědčený, že právě přítomnost stálé vojenské posádky si tehdy vyžádala přeložení severní brány o něco východněji, aby se eliminoval příliš strmý přístup a usnadnilo se zásobování. Nová brána převzala jméno té původní, tedy Pražská nebo též Jeruzalémská. Archeolog Bořivoj Nechvátal se domnívá, že k její stavbě mohlo být využito torzo někdejší hradební věže z dob Karla IV. (Na mapce jsou jednotlivé hradební věže vyznačeny malými obdélníky po obvodu hradeb.)

Paradoxní je, že v roce 1841 se severní brána vrátila de facto na původní místo. Souviselo to s celkovou modernizací hlavní vyšehradské komunikace, na níž byla pro lepší sjízdnost vytvořena serpentýna. Při té příležitosti se Jeruzalémská brána zazdila a o kus vedle vznikla brána Cihelná. A po trase stařičké cesty ke královským palácům od ní dnes stoupá schodiště ke hřbitovu.

Uliční apendix ve Vratislavově ulici přežil beze změny několik staletí, aniž plnil výraznější funkci. Popelka Biliánová ve svých textech dosvědčila, že se uličce říkalo Hrnčířská podle domu U Hrnčířů na jejím konci. V tomto domě s popisným číslem 24 se v roce 1780 narodila spisovatelka a řeholnice Josefa Pedálová, známá též jako Marie Antonie nebo Dobrovlastka.

Výběžek k hradbám přežil dokonce i překotnou modernizaci vyšehradského podhradí začátkem 20. století. Na nárožní parcele v sevření dvou ulic vznikla v roce 1924 obytná novostavba pro družstvo Rovnost. Architektem byl respektovaný Bohumil Hübschmann, který na fasádě uplatnil některé kubistické prvky. Především však odbočku překlenul podloubím, čímž uchoval zkratku do středověku i pro budoucí generace. To, že stále funguje, mohu dosvědčit z vlastní zkušenosti. Často si tudy krátím cestu, mám-li zrovna naspěch.

LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?

Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!