Ruce budou! První skateboardingová socha světa zamířila do opravy

Velké díky všem, kdo dosud přispěli na opravu první skateboardingové sochy světa. Už se podařilo vybrat téměř tři čtvrtiny peněz, pročež celý proces vstupuje do další fáze. Dovolte mi krátkou rekapitulaci podzimního dění.

Proč jsem před časem inicioval opravu sochy Skateboardisty od Jaroslava Hladkého, jsem popsal v zevrubném článku na konci sprna. Přiblížil jsem v něm historii sochy, která bohužel před lety přišla o bronzové ruce, a v posledním odstavci jsem upozornil na existenci transparentního účtu. Založili jsme ho ve spolupráci s Českou asociací skateboardingu, abychom prostředky na opravu sochy vybrali od obyčejných lidí. A ohlas veřejnosti nás příjemně překvapil.

Už po týdnu od vyhlášení dobrovolné sbírky se na účtu sešlo přes šedesát pět tisíc korun. A spolu s tím, jak se o projektu dozvídalo víc a víc lidí, zvyšovala se i vybraná částka. Bronzové torzo sochy jsme začátkem září vystavili na čtrnáct dnů v CAMPu Praha, kde proběhla také přednáška na podporu projektu. Vzápětí se pak začala ozývat média, která příběh unikátního uměleckého díla zaujal. Moje poděkování tak míří kromě dárců též k autorům příspěvků v České televizi, Českém rozhlase, MF Dnes nebo víkendové příloze Práva. Každá zmínka nás o krůček přiblížila ke šťastnému konci.

Spolu se štábem České televize jsme se v říjnu vydali také k autorovi sochy Jaroslavu Hladkému. Měli jsme totiž jeho svolení k tomu, abychom ze země vykopali sádrový model Skateboardisty. Autor ho před lety zakopal u sebe na zahradě a my jsme ho chtěli použít jako předlohu pro odlití nových bronzových rukou.

Během slunečné podzimní neděle jsme na sochařově venkovské zahradě vyhloubili obrovskou jámu, ze které jsme s pomocí archeoložek vytáhli několik sádrových fragmentů jiných Hladkého soch. Většina z nich byla notně poznamenaná působením spodní vody, a tak jsme se často jen dohadovali, o jakou část těla by se mohlo jednat. Nicméně požadované Skateboardistovy končetiny se nám z bláta vylovit nepovedlo. Tímto bych se tedy chtěl zpětně omluvit štábu ČT, který strávil celý den pečlivou dokumentací naší marné snahy.

Zklamání z neúspěšné prospektorské práce vyprchalo během pár hodin. Hned následujícího dne jsme začali pozvolna rozjíždět záložní plán B – shromáždit co nejvíc archivních fotografií sochy a podle nich nechat ruce zrekonstruovat. Facebooková výzva pamětníkům zafungovala a během týdne jsme měli zhruba deset snímků z různých úhlů. Pro šikovného restaurátora dostatečná předloha.

Za pár dnů mě překvapil telefonát od Jaroslava Hladkého. Když prý viděl náš entuziasmus při kopání na zahradě, rozhodl se, že zkusí nové ruce vymodelovat sám. Slovo dalo slovo a za pár dnů už jsme byli znovu na cestě do středočeského Myslkova k manželům Hladkým. Na korbě přívěsu rozrážel vzduch bezruký klučina na skejtu, který při převozu několikrát pokořil rychlost 100 km/h.

Autor se potkal se svou sochou znovu po dlouhých desetiletích. Šlo o velmi dojemný moment, který se mi podařilo zvěčnit alespoň na jedné fotografii. Po pár dnech mi však Jaroslav Hladký opět volal, že mu práce bohužel nejde, jak si představoval. Sochařinu pověsil už před lety na hřebík a v 78 letech není snadné znovu se do toho dostat. Proto raději oslovil mladšího kamaráda, který by ruce dodělal místo něj.

Tím kamarádem je sochař Jiří Kašpar, s nímž jsem se vzápětí spojil a po krátkém vyjednávání jsme podepsali smlouvu. Vymodelování nových rukou do sádry, jejich odlití a kompletace sochy vyjde v jeho podání na 155 tisíc Kč. Dalších patnáct tisíc dostane zaplaceno Jaroslav Hladký jako autorský honorář. Dohromady to je o něco nižší částka, než se kterou jsme původně počítali. Dalo by se tedy říct, že projekt je finančně pokrytý.

Přesto není úplně vyhráno. Z částky vybrané na transparentní účet je potřeba odvést daň a zaplatit další náklady spojené s opravou. Ostatně, první proplacená faktura už odešla do bronzařské dílny v Lysolajích, kde došlo k odbornému vyčištění torza, odmontování železného soklu a přípravě sochy k prezentaci. K úspěšnému završení projektu stále zbývá vybrat zhruba padesát tisíc. Pokud byste tedy chtěli přispět k obnově unikátní sochy ve veřejném prostoru, stále máte šanci. Transparentní účet má číslo 5436165028/5500. Na poukázanou částku vám rádi vystavíme darovací smlouvu.

Půjde-li vše podle plánu, měla by být socha opravena v dubnu. Pod Nuselský most se pak vrátí v souvislosti s celkovou proměnou střední části Folimanky, která se plánuje na letošní rok.

Ještě jednou posílám velké díky vám všem, kdo se osud sochy zajímáte a všemožně se snažíte podpořit její záchranu. Všechny čerstvé aktuality průběžně čtěte na facebookovém profilu První skateboardingová socha světa. A vezměte jed na to, že ruce budou!

P. S. Zvláštní poděkování zaslouží česká skateboardingová legenda Robert Thiele, který na opravu sochy přispěl dosud nejvyšší částkou. Velký vděk putuje také Miroslavu Jiráskovi a Antonínu Vodákovi, kteří nám poskytli vzácné archivní fotografie, na nichž je socha detailně nasnímaná ještě před poškozením.