Praha v půlce sedmdesátek
Následující sérii fotek nasnímal neznámý německý turista při návštěvě Prahy v roce 1975. Budiž mu přičteno ke cti, že namísto Královské cesty a Pražského hradu zavítal do míst relativně všedních. Zdokumentoval tak nejedno zákoutí, které od té doby prošlo výraznou proměnou. Zkuste se při prohlížení snímků zaměřit také na vzhled Pražanů. Jejich vkus býval před masivním nástupem džínsů o dost pestřejší…
1. Procházka začíná na rozhraní Vinohrad a Nového Města. V průhledu Jugoslávskou ulicí se tyčí kostel sv. Ludmily od pražských „novogotiků“ Mockera s Mikšem. Občas se ptám, proč jsou na věžích dvoje hodiny, když beztak ukazují stejný čas.
2. Na Tylově náměstí rostlo před půl stoletím více trávy a méně stromů. A Hotel Beránek se od té doby dočkal mírného „faceliftu“. Dámy s nákupními taškami možná probírají své zážitky z jízdy metrem, které bylo opodál zprovozněno jen rok před pořízením snímku.
3. Fotograf pro pořádek zvěčnil také protipohled z Tylova náměstí směrem k Národnímu muzeu.
4. Ve stanici metra I. P. Pavlova si všimněte, že část perónu ohrazovalo mobilní zábradlí. Až do roku 1979 totiž jezdily soupravy jen o třech nebo čtyřech vagónech namísto pozdějších pěti. Zábradlí tak vyznačovalo, v kterých místech mají cestující čekat a nastupovat.
5. Žitná ulice bývá v současnosti lakmusovým papírkem dopravní zátěže. V roce 1975, zdá se, žádná kalamita nehrozila, což jistě ocenil také řidič autobusu ČSAD Přerov.
6. Obležený park na Karlově náměstí pod dohledem sv. Ignáce z Loyoly a pacientů z funkcionalistické polikliniky. Červeno-žluté lavičky v městských barvách bývaly podobným symbolem Prahy jako třeba tramvaje T3.
7. Tento snímek názorně demonstruje, proč je v Praze zvykem scházet se „pod ocasem“. Po ostatních stranách pomníku sv. Václava totiž nebylo dost místa z důvodu těsně projíždějících tramvají. Koleje zmizely z blízkosti světce až v roce 1982 a patrně se brzy vrátí nazpět. Starý zvyk tak znovu nabude na aktuálnosti.
8. Cítíte? Pragerovo Federální shromáždění ještě vyčpívá novotou. Však bylo dokončeno jen dva roky před vznikem fotky. Před umělecky ztvárněnou rudou hvězdou si všimněte borovice, která ve stejných místech roste dodnes. V žargonu zaměstnanců Národního muzea se podle ní označuje služební vchod termínem „U borovice“.
9. Kuchtík se třemi pecny chleba pospíchá pasáží Lucerna. Kam? Asi do Alcronu. Snímek zároveň podává svědectví hned o trojici tehdy fungujících podniků – snack baru ve foyer kina, restauraci Černý kůň a denním baru Koníček. Černého koně už dnes v pasáží nenajdete, zato tu narazíte na zdechlého koně se sv. Václavem od Davida Černého.
10. Nejnovější chlouba Prahy – obchodní dům Prior 02, později známý jako Máj. Trojice architektů Eisler, Rajniš a Masák z libereckého SIALu atakovala Národní třídu něčím do té doby nevídaným, a připravila tak půdu Pragerovi pro jeho Novou scénu. Všimněte si také tramvajového provozu mezi ulicemi Spálenou a 28. října.
11. Na tuhle fotku se kromě Máje vešel i ždibec Domu dětské knihy, vykukující z levého okraje. Bývalé sídlo nakladatelství Albatros vzniklo koncem šedesátých let podle návrhu architektonického dua Franc–Hanf. V půlce devadesátek pak stavba prošla výraznou rekonstrukcí. Těžko říct, jestli k lepšímu.
12. Procházíme kolem tzv. proluky Myslbek. Lukrativní parcela mezi ulicí Na Příkopě a Ovocným trhem zůstala nezastavěná dlouhých sedmdesát let a lidé tu mohli posedět v klidném parčíku s vodními prvky. V době vzniku fotky prostor okupovalo zázemí stavby metra; od devadesátých let tu stojí obchoďák.
13. Tento snímek je doslova „zakotven“. Kromě zbrusu nového obchodního domu Kotva totiž ukazuje též stejnojmenný palác na rohu Revoluční třídy, kde tou dobou sídlily Československé státní aerolinie.
14. Nakukujeme rovněž do útrob Kotvy. V prodejně tisku si mladík prohlíží čerstvé vydání časopisu Amatérské rádio. V konkurenci titulů jako Národní výbory nebo Svět socialismu jde o pochopitelný výběr.
15. Hupky dupky na Staromák. Náměstí tenkrát krášlily vysoké pouliční lampy podobné májkám. Jak folklórní… Ovšem sledovat orloj bylo možné jen z odstupu. Před Staroměstskou radnicí se totiž odehrával čilý provoz a parkovaly svatební kolony.
16. Máme štěstí. Na radnici byl právě vypraven do manželství železničářský pár.
17. V Melantrichově ulici stojí fronta před prodejnou s turistickým oblečením. Zřejmě přivezli šusťákovky. Dnes si v těchto místech koupíte leda křišťálová cingrlátka nebo matrjošky.
18. Na nespecifikovaném pražském dvorku parkuje „hadrák“ – vůz, který nebourá, ale leští. Kdo by poznal přesnou lokalitu, ať mi napíše na vysehradskej.jezdec@yahoo.com. (Doplnění – Pan Jan Sommer identifikoval, že se jedná o zadní dvůr v domě č. 548/20 na Staroměstském náměstí. Děkuji.)
19. Jelikož Tančící dům tou dobou ještě nestál, obraceli turisté na Jiráskově mostě pozornost opačným směrem. K dekorativním nábřežním domům ze začátku dvacátého století, které by lépe zapadly do Karlových Varů nebo jiných lázní.
20. Náplavka hýří životem. Aby ne, je parníková sezóna. Přístavišti pod Palackého mostem vévodí kolesový parník Děvín, v roce 1992 přejmenovaný na Vyšehrad a roku 2013 prohlášený za kulturní památku. Dým stoupající z komína ohlašuje, že na Smíchově se vaří pivo.
Zaujala vás tahle procházka starou Prahou? Na tomto odkazu najdete devět dalších historických toulek, které vás zavedou i hlouběji do minulosti.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
