Jak vypadala Praha v roce 1941?

Praha je nejkrásnější za chůze. Když člověk zvolna ukrajuje kroky a přitom má oči navrch hlavy. Všem pražským chodcům věnuji tuhle galerii z roku 1941, která je poctivě obšlápnutá z Hradčan až na Vyšehrad. Technická kvalita snímků bohužel není valná. Některé fotky jsou částečně neostré, vinětují anebo se na nich dramaticky kácejí svislice. Přesto mají svoje kouzlo, a tak věřím, že mírné nedostatky omluvíte.

 

1. Pražský hrad

Z dílčích indicií se mi podařilo určit, že série fotek vznikla v průběhu roku 1941. To dosvědčuje i vlajka s hákovým křížem, třepotající se na Pražském hradě po boku prezidentské vlajky. Vypadá to tedy, že Emil Hácha byl právě přítomen.

 

Pražský hrad, 1941

 

2. Královský letohrádek

Od Pražského hradu se přesouváme Královskou zahradou k Belvederu. V renesančním letohrádku míval kdysi svou observatoř astronom Tycho Brahe, později tu sídlila dělostřelecká dílna. Třebaže oficiální název stavby zní Letohrádek královny Anny, není zdaleka jasné, zda tu Anna Jagellonská vůbec kdy pobývala.

 

Královský letohrádek, Belveder, 1941

 

3. Dům U Flavínů

Na Malostranském náměstí věnoval fotograf pozornost renesančním podloubím. Dům U Flavínů vedle Malostranské besedy se proslavil mimo jiné tím, že zde bydlel bratr Kiliána Dientzenhofera Jindřich anebo český archeolog Václav Krolmus. V roce 1882 koupila dům obec a v zadní části přistavěla školu. O několik desetiletí později pak sochař Josef Nálepa vybudoval na střešní terase bazén, který je dodnes trnem v oku památkářům.

 

Dům U Flavínů, Malostranské náměstí, 1941

 

4. Šternberský palác na Malé Straně

Bývalý Šternberský palác spolu s vedlejším Velikovským domem dnes využívá Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Před nastěhováním poslanců proběhla v devadesátých letech rekonstrukce obou objektů. Během ní byly na fasádě druhého jmenovaného objeveny pozůstatky malovaných slunečních hodin. Jejich rekonstrukce pak dodala průčelí domu větší půvab, než jaký zaznamenal fotograf.

 

Šternberský palác, Malostranské náměstí, 1941

 

5. Kostel sv. Mikuláše na Malé Straně

Z horní části Malostranského náměstí není tolik patrná kupole malostranského chrámu, ale milovník baroka se spokojí i s pohledem na západní průčelí. Zatímco autor snímku mířil svým objektivem vzhůru, o pár desítek let později se směr obrátil. Ve věži chrámu si totiž zřídila pozorovatelnu Státní bezpečnost, která odtud šmírovala přilehlá velvyslanectví.

 

Kostel sv. Mikuláše, Malá Strana, 1941

 

6. Kostel Panny Marie pod řetězem

V podobě malostranského kostela, zvaného familiárně U Maltézů, se snoubí několik historických slohů. Od románského přes gotiku až k baroku. Možná je tedy dobře, že se začátkem dvacátého století nepodařilo prosadit novogotickou přestavbu.

 

Kostel Panny Marie pod řetězem, Malá Strana, 1941

 

7. Čertovka

Původně středověký mlýnský náhon, dnes prvotřídní turistické lákadlo. Při pohledu zpod Karlova mostu není těžké pochopit, proč se tomuto místu přezdívá Pražské Benátky. Dřevěné kolo Velkopřevorského mlýna prošlo loni rekonstrukcí, aby mohlo spokojeně klapat i do budoucna. Snímek vznikl jen pár měsíců po narození Johna Lennona, po němž je dnes pojmenována nedaleká zeď.

 

Čertovka, Kampa, 1941

 

8. Kampa

Už od sedmnáctého století byla Kampa centrem pražských hrnčířů. To s sebou neslo i pořádání trhů, kam si pro hrnky na dušičky údajně chodili i malostranští hastrmani. Hrnčířské trhy se zde občas konají i v současnosti, kdy se Kampa proměnila ve skanzen pro turisty.

 

Hrnčířský trh, Kampa, 1941

 

9. Kostel Nejsvětějšího Salvátora

Přes parapet Staroměstské mostecké věže se můžeme pokochat pohledem na barokní perlu v centru Prahy. Štít a balustrádu zdobí čtrnáctero soch od Jana Bendla v čele s Kristem Spasitelem čili Nejsvětějším Salvátorem.

 

Kostel Nejsvětějšího Salvátora, 1941

 

10. Astronomická věž Klementina

Šedesát osm metrů vysoká věž je posvátným místem české astronomie. Hvězdáři odtud upínali zraky k nebeským sférám už od poloviny osmnáctého století. V jedné ze zdejších místností se navíc jako v dírkové komoře určovalo pražské poledne, které pak zřízenec odmávnul na ochozu praporem. Teprve na sklonku dvacátých let minulého století se odtud astronomové přestěhovali do modernější observatoře v Ondřejově.

 

Astronomická věž Klementina, 1941

 

11. Staroměstské náměstí

Východní straně Staromáku vévodí Týnský chrám, ovšem pod ním je v řadě seřazená čtveřice významných domů. Zleva jde o Palác Kinských, Dům u Kamenného zvonu, Týnskou školu a Trčkovský dům. Na fasádě posledně jmenovaného si povšimněte praporů s písmenem V. Jednalo se o součást propagandistické akce, v níž písmeno V symbolizovalo „víru ve vítězství Velkoněmecké říše“. Véčkování probíhalo na území Protektorátu od července 1941 do ledna následujícího roku.

 

Staroměstské náměstí, 1941

 

12. Malé náměstí

Zřejmě nejstylovější pražská prodejna telefonů bývala na Malém náměstí kousek od Staromáku. Ve starobylém domě U Anděla totiž po několik desetiletí sídlilo zastoupení společnosti Ericsson, jak vidno i z nápisu na fasádě. Dům ovšem stojí už od dob Karla IV., což dosvědčuje gotické sklepení v podzemí.

 

Staroměstské malé náměstí, 1941

 

13. Kostel sv. Havla

Staroměstský kostel patří k nejvýznamnějším českým památkám, zasvěceným irskému misionáři sv. Havlovi. Dokonce tu bývala uložena světcova lebka, kterou pro kostel sehnal Karel IV. V husitském období se ovšem ztratila neznámo kam. Z pravého okraje vstupuje do snímku roh bankovního paláce Městské spořitelny pražské od architektů Antonína Wiehla a Oskara Polívky.

 

Kostel sv. Havla, Staré Město, 1941

 

14. Stavovské divadlo

Tento pohled se do dnešních dnů změnil jen nepatrně. Okolo Stavovského divadla je dnes zřízena pěší zóna a z nároží zmizela telefonní budka. Mimochodem, ta vydržela na svém místě přes sedmdesát let. Zmizela až s nástupem mobilních telefonů.

 

Stavovské divadlo, 1941

 

15. Masarykovo nádraží

Na vzdálenějším konci Hybernské ulice vykukuje silueta Prašné brány, v blízkosti objektivu však dominuje Masarykovo nádraží. Během protektorátního období procházel důležitý dopravní terminál rozsáhlou přestavbou, třebže se ve stejné době objevovaly vážné návrhy na jeho zrušení. Došlo však pouze k jeho přejmenování. Nejdříve z něj fašisti udělali Hybernské nádraží, komunisti pro změnu zvolili název Nádraží Praha střed. Masaryk přišel na scénu opět až po Sametové revoluci.

 

Masarykovo nádraží, 1941

 

16. Praha hlavní nádraží

Fanta není jenom limonáda, ale také architekt, který má na svědomí secesní budovu pražského Hlavního nádraží. Nejdůležitější železniční uzel v Česku byl původně pojmenován po rakouském mocnáři Františku Josefovi I. Po vzniku Československa došlo ke změně názvu na Wilsonovo nádraží. A teprve Němci, kterým se podobné amerikanismy příčily, přišli s lapidárním Hlavním nádražím. To už mu zůstalo.

 

Praha Hlavní nádraží

 

17. Národní muzeum

Boční pohled na budovu Národního muzea býval vskutku malebný, než ho později narušil divoký provoz v Mezibranské ulici. Všimněte si, že Čelakovského sady byly tou dobou oploceny. Pozorné oko pak za plůtkem identifikuje též dřevěnou stavbu veřejných záchodků paní Procházkové.

 

Národní muzeum, 1941

 

18. Václavské náměstí

Z terasy před Národním muzeem sledujeme cvrkot za Václaváku. Vděčným námětem zdejších momentek byly až do sedmdesátých let tramvaje těsně míjející sv. Václava. V oknech projíždějící soupravy opět můžete zahlédnout písmena V, o nichž byla řeč výše.

 

Václavské náměstí, 1941

 

19. Nové německé divadlo

Tak jako se Češi skládali na stavbu Národního divadla, shromáždili pražští Němci krátce nato prostředky ke vzniku Nového německého divadla. Provoz zahájilo v lednu 1888 a stalo se na dalších padesát let středobodem německého kulturního života v metropoli. Po druhé světové válce přešlo pochopitelně do českých rukou a pod názvem Státní opera se stalo jednou ze scén Národního divadla.

 

Nové německé divadlo, 1941

 

20. Vinohradská synagoga

Současné Vinohrady jsou z velké části postaveny z židovských peněz. Podle odhadů tu před sto lety žila zhruba polovina všech pražských Židů. To významně přispělo ke vzniku zdejší synagogy, dokončené v roce 1896. Svého času se jednalo o jednu z největších synagog světa, která se svými dvěma věžemi výrazně propisovala do pražského panoramatu. V roce 1945 stavbu vážně poškodil spojenecký nálet, ovšem definitivní ránu jí zasadili až komunisti. Místo opravy strhli i zbytek budovy, na jejímž místě pak vyrostla Základní škola Sázavská.

 

Vinohradská synagoga, 1941

 

21. Náměstí Petra Osvoboditele

Z prostranství mezi ulicemi Ječnou, Sokolskou a Legerovou je dnes velká nepřehledná křižovatka. Přitom kdysi to bývalo příjemné náměstí, pojmenované nejprve po Janu Amosovi Komenském a později po srbském králi Petru Osvoboditeli. Za protektorátu se pak název změnil na nekonfliktní U Slepé brány. Připomínal, že v těchto místech stávala jedna z bran pražského opevnění. Po válce se název měnil ještě dvakrát. Nejdřív na Náměstí Velké říjnové revoluce a nedlouho poté na současné Náměstí I. P. Pavlova.

 

Náměstí I. P. Pavlova, 1941

 

22. Štefánikův dům

Ze stejných míst jako přechozí snímek je vyfoceno také nároží Sokolské a Ječné ulice za rozbřesku. Ve směru dnešní magistrály tenkrát ještě jezdily tramvaje, které končily u Dětské nemocnice nad Nuselským údolím. Tmavá silueta v pravé části snímku patří Štefánikově domu od architektů Zázvorky a Kerharta. Vystavěn byl na přelomu dvacátých a třicátých let pro Svaz československého důstojnictva. Dnes je dům ve vlastnictví legionářské obce, která si vydělává na svou činnost provozováním zdejšího Hotelu Legie.

 

Štěfánikův dům, Nové Město, 1941

 

23. Villa Amerika

Michnův letohrádek, dům U Trpaslíků, Villa Amerika, případně Muzeum Antonína Dvořáka. To jsou čtyři různé názvy, které v průběhu doby získal barokní majstrštyk Kiliána Ignáce Dientzenhofera v ulici Ke Karlovu. Kdysi se vůkol rozkládala velkorysá zahrada, ze které ovšem zbylo do dnešních časů jen žalostné torzo.

 

Villa Amerika, 1941

 

24. Porodnice U Apolináře

Za zahradou psychiatrické kliniky v Kateřinkách se k nebi vzpíná budova Apolinářské porodnice, největší svého druhu v Praze. Fotka v tomto případě vznikla z okna Sanatoria Ondřeje Schneidera v ulici Na Bojišti.

 

Porodnice U Apolináře, Kateřinky, 1941

 

25. Kostel Nenebevzetí Panny Marie na Karlově

Dostáváme se na jihovýchodní okraj Nového Města, kde se dodnes nacházejí pozůstatky středověkých hradeb. A samozřejmě též kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého. V areálu přilehlého kláštera v současnosti sídlí Muzeum Policie ČR, takže mezi barokními skvosty parkuje například historický vrtulník nebo podomácku vyrobený tank.

 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově, 1941

 

26. Rotunda sv. Longina

Jedna ze tří dochovaných pražských rotund byla při svém vzniku ve dvanáctém století zasvěcena sv. Štěpánovi. Teprve když o další dvě století později vyrostl v sousedství nový kostel, uzmul rotundě jejího patrona, takže ta byla přesvěcena jménem sv. Longina.

 

Rotunda sv. Longina, 1941

 

27. Kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí

Do daleka se blyští svatozář sv. Ignáce z Loyoly v průčelí stejnojmenného kostela na Karlově náměstí. Tvůrcem stavby byl v sedmnáctém století rodilý Ital Carlo Lurago, který Prahu zásobil mnoha výjimečnými stavbami. V jeho fantazii se zrodilo mimo jiné Klementinum nebo vyšehradské barokní hradby.

 

Kostel sv. Ignáce z Loyoly, Karlovo náměstí, 1941

 

28. Kostel sv. Václava na Zderaze

Kostel sv. Václava býval obklopen klášterními budovami, později proměněnými na Svatováclavskou trestnici. Celý komplex s výjimkou kostela bohužel podlehl začátkem dvacátého století pražské asanaci. Ve stejné době došlo i k průkopu Resslovy ulice, která byla zahloubena o několik metrů pod úroveň původního terénu. Proto je dnes kostel obklopen novodobou terasou s ochozem, ze kterého se můžete pokochat naštosovanými štrůdly aut.

 

Kostel sv. Václava na Zderaze, 1941

 

29. Náplavka u Mánesa

Na moment sestupujeme k Vltavě, abychom se prošli po náplavce. Zdejší liduprázdnost narušuje jediný rybář s udičkou, který pokouší Petrův zdar. Za protektorátu se náplavka ještě využívala k praktickým účelům – k rybaření, praní prádla, plavení koní, těžbě říčního písku anebo ledových ker.

 

Náplavka u Mánesa, 1941

 

30. Emauzský klášter

Z ulice Na Moráni lze na prostranství před Emauzským klášterem zahlédnout poslední ruiny bývalé podskalské zástavby. Pár let po pořízení snímku postihl stejný osud i sám klášter, na nějž dopadly spojenecké bomby. V roce 1941 z Emauz krátce vysílala odbojářská vysílačka, obsluhovaná Otakarem Batličkou. Nedlouho poté byli z kláštera vyhnáni benediktinští mniši a v uvolněných prostorech vznikl vojenský lazaret.

 

Emauzský klášter, 1941

 

31. Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě

Procházka končí na opačném konci Prahy, než začala, totiž u vyšehradské kapitulní baziliky. Její hlavní portál zdobí sochařský reliéf od Štěpána Zálešáka s motivem Posledního soudu. Mezi přísedící se občas přidávají i místní holubi, kteří zde hledají úkryt před deštěm.

 

Kapitulní bazilika sv. Petra a Pavla, Vyšehrad, 1941