Po stopách tajuplné vyšehradské sochy

Nikdy nepodceňujte malé červené tečky na starých mapách a plánech. Mohou vás přivést na stopu zajímavých objevů. Díky jedné takové se mi podařilo částečně zrekonstruovat příběh zapomenuté vyšehradské sochy, která navíc mohla mít souvislost se záhadným balvanem naproti bazilice sv. Petra a Pavla.

Už víckrát jsem ve svých článcích odkazoval ke dvojici plánů Prahy, které v roce 1769 vyhotovil Josef Daniel Huber. Jeden je půdorysný, druhý zachycuje město v perspektivním pohledu. Díky tomu si člověk může tehdejší Prahu představit velmi plasticky. Když jsem nedávno v Huberových plánech cosi hledal, padla mi do oka malá červená tečka západně od vyšehradské kapitulní baziliky. Na perspektivním plánu je pak inkriminovaná tečka rozkreslena do podoby Božích muk nebo sochy na podstavci.

Ač jsem vzpomínal, jak jsem vzpomínal, nevybavil jsem si žádnou historickou zmínku o existenci sochy v těch místech. Vzal jsem si tedy na pomoc jinou významnou pomůcku z té doby – Hergetův plán Prahy z let 1790-91. A také Herget zakreslil ve stejných místech podobný prvek. Jeho existenci jsem tedy bral za potvrzenou. O co konkrétně se ale jednalo?

V knize Historie vyšehradská od Vojtěcha Ruffera mě zaujal krátký úryvek. Někdejší vyšehradský probošt v knize píše: „V září roku 1794 připadl čas padesátiletého duchovního stavu děkana Veselého. (…) Socha svatého Jana Nepomuckého naproti kostelu na vrchu k Vltavě byla opravena a ozdobena nákladem Josefa Florentina, kanovníka a faráře.“ Je tedy snad na plánech označen sv. Jan Nepomucký? A přinese do věci větší jasno průzkum dalších vyšehradských zdrojů?

Důkladnější rešerší jsem objevil ještě několik dalších dokladů o existenci sochy. V roce 1844 stvořil Eduard Herville skvostnou perspektivní kresbu Vyšehradu, která vyobrazuje i prvky opomíjené jinými výtvarníky. V předpokládaných místech sochy lze na jeho kresbě spatřit tmavou skvrnu, jež by mohla potvrzovat nastolenou teorii. Při bádání jsem měl k dispozici sken Hervillovy kresby ve vysokém rozlišení, ale ani z něj nelze jednoznačně vyčíst, zda se jedná o kamenného Nepomuckého. Nicméně je-li to on, pak je umístěn u vnitřní strany hradební zdi. To se zdá být v rozporu s černobílou vedutou Vyšehradu, která vyšla tiskem v roce 1856 coby příloha časopisy Zlaté klasy. Její autor je neznámý, uveden je pouze tiskař J. Jelínek. Socha je zde patrná asi nejlépe. Ve stejné úrovni jako u Hervilla, pouze se zdá, že je umístěna vně hradeb, nikoliv uvnitř.

Další zmínku o soše jsem dohledal k roku 1884. Tehdy napsal František Ekert ve svých Posvátných místech král. hl. města Prahy následující: „Ve hradební zdi na západě od chrámu stojí socha svatého Jana Nep., zřízená v minulém století a nedávno nákladem dobrodinců obnovená.“ Vida, Ekert situuje sochu přímo do hradební zdi. A jeho slova potvrzuje i vyšehradský vikarista Jan Kopal ve fejetonu z května 1890. Do deníku Čech tehdy napsal: „Asi padesát kroků za mým bytem ve zdi je též socha sv. Jana, jež i letos byla ověnčena. Před sochou dala kapitola vyšehradská vysázeti dva akáty a v loni dva hezké kaštánky, jež velmi hezky se rozvíjely. Zbožné ruce postavily vedle sochy dva malé andělíčky ze sádry. Je tomu asi tři dni, jdu mimo do kostela a vidím kaštánek kolkolem z kůry oloupaný a sádrové sošky na zemi rozbity. Paní jedna žalovala mi, že to udělali – kluci.“ Pro úplnost doplňuji, že Kopal tehdy obýval vyšehradské Staré proboštství.

Bohužel Kopalovou zmínkou stopa po dalších osudech sochy končí. Nezmiňuje ji ani Eduard Herold ve vyšehradském svazku svých Malebných cest, ani František Ruth v Kronice královské Prahy a obcí sousedních. Dokonce ani Mikuláš Karlach v Pamětech proboštů vyšehradských. Zdá se tedy, že koncem devatenáctého století socha z Vyšehradu nadobro zmizela.

Jak a kdy se na Vyšehradě ocitla, mohu jen spekulovat. Předpokládal bych, že vznikla až po svatořečení Jana Nepomuckého, ke kterému došlo v roce 1729. Nelze to však tvrdit jednoznačně. Svatojanské sochy vznikaly už ve století předešlém, ovšem tato nejranější ztvárnění českého mučedníka jsou celkem dobře zmapována a popsána. Zdeněk Bretšnajdr v knize z roku 1909 nazvané Sv. Jan z Pomuka a Mistr Jan Hus píše: „Nejstarší dosud známá socha Jana z Pomuka je ta, která nyní stojí v chrámě na Skalce v Praze na Karlově náměstí (proti klášteru Emauzskému); tato dřevěná socha sloužila za model k ulití kovové sochy, která roku 1683 byla postavena na Karlově mostě pražském. Ku podobě této sochy byly potom postaveny skoro všechny ostatní sochy a obrazy svatého Jana Nepom. Nejstarší z nich pocházejí tedy teprve z druhé polovice 17. století a pak ze století 18., kdy Jan z Pomuka vyhlášen byl za svatého (r. 1729); tu pak i na oněch sochách svatojanských, které nejsou označeny letopočtem, poznáváme snadno dobu jejich vzniku, a sice z barokové, abych tak řekl, jesuitské manýry, která v těch stoletích panovala.”

Jiným tenkým vodítkem k určení původu sochy by mohl být fakt, že v době svatořečení Jana Nepomuckého byl jedním z vyšehradských kanovníků Jan Tomáš Vojtěch Berghauer, pozdější děkan (1749-60). Právě Berghauer patřil k velkým obdivovatelům a propagátorům skutků Jana Nepomuckého. Ostatně, k jeho slávě sepsal několik knih a zúčastnil se vášnivých polemik s odpůrci. Vznik sochy tudíž mohl být iniciován Berghauerem. Rufferův údaj o tom, že socha byla v roce 1794 opravována, by svědčil, že na Vyšehradě stála už delší dobu. Podle Ekerta pak nevznikla dřív než v roce 1700.

Z map a vedut se jeví, že Nepomucký býval umístěn přibližně v místech, kde je dnes v hradební zdi výklenková kaplička se sochou sv. Šebestiána. Je třeba mít na paměti, že hradební zeď v těch místech vyrostla až v průběhu devatenáctého století, kdy už tu sv. Jan Nepomucký delší dobu stál. Údaje o tom, zda po její výstavbě zůstal uvnitř, nebo vně hradeb, se rozcházejí. Nevylučuji ani možnost, že se mohl v průběhu let přesouvat.

Proč socha z Vyšehradu zmizela? Vždyť Ekert píše, že v roce 1884 byla nákladem dobrodinců obnovena. Navíc za dob působení Václava Štulce a Mikuláše Karlacha se Vyšehrad sochami spíše doplňoval, než že by o ně přicházel. Připomeňme alespoň tu nejslavnější z nich – Bendlova sv. Václava z Koňského trhu. A zmínil jsem i sochu sv. Šebestiána, která byla na Vyšehrad přenesena v roce 1893 z Vaječného trhu. Je možné, že tenkrát zaplnila místo uvolněné Nepomuckým?

Tomu by mohla nasvědčovat i jiná skutečnost. V roce 1895 nechal kanovník Mikuláš Karlach zhotovit na svoje náklady zcela novou sochu sv. Jana Nepomuckého, která od té doby zdobí Karlachovy sady. Je možné i zde hledat souvislost? Byla snad původní socha Nepomuckého přes všechny provedené opravy ve špatném stavu? Rozhodl se ji Karlach nahradit reprezentativnější skulpturou? Ať je tomu jakkoliv, nezdá se mi jako pravděpodobné, že by na Vyšehradě stáli dva kamenní Nepomučtí současně.

Mou teorii definitivně potvrdila návštěva v Národním archivu, kde jsem se byl probrat starými dokumenty Vyšehradské kapituly. Už zmíněný Mikuláš Karlach provedl v roce 1896 rukopisný zápis, ve kterém popisuje okolnosti přemístění sv. Šebestiána na Vyšehrad: „Umístil jsem ji (sochu sv. Šebestiána – pozn. VJ) v hradební zdi povolením vojenského úřadu a vše nákladem svým zapravil. Do té doby (1895) byla na témž místě socha sv. Jana Nep., avšak dosti neúhledná a valně poškozená, nevzbuzující příjemné zbožné pocity.“ Zdá se, že alespoň záhada zmizení sochy je tímto vyřešena.

Ovšem aby dohadů, domněnek a teorií nebylo málo, dovolím si článek rozšířit ještě o jednu spekulaci. V prostoru před vyšehradskou kapitulní bazilikou je odnepaměti umístěn obrovský balvan, jehož původ a smysl jsou obestřeny tajemstvím. Tu a tam se lze dočíst, že jde dozajista o dávnověký menhir nabitý energiemi, což považuji za krajně nepravděpodobné. Při zevrubném ohledání kamene lze na jeho vrchní straně spatřit vytesaný čtvercový otvor pro čep. Přesněji řečeno jeho torzo. Také plocha kolem čepu je kamenicky upravená do pravidelné vodorovné plochy. Tři boční strany kamene jsou pak ve stejné výšce opatřeny vyhloubenými důlky, zřejmě sloužícími k uchycení samosvorných kleští při manipulaci s kamenem.

Z uvedených indicií dedukuji, že kámen kdysi býval mohutnější a z mně neznámého důvodu došlo k jeho rozlomení. Ve své původní podobě mohl velmi dobře fungovat coby podstavec sochy nebo kříže. Souvisel-li však se sochou Jana Nepomuckého, nedokážu hodnověrně prokázat. Nevybavuji si navíc žádný příklad, kdy by byla barokní socha umístěna na podobně hrubě opracovaném kameni. Budu proto vděčný poučenějším čtenářům, když mé vývody podrobí kritice nebo je doplní dalšími informacemi. A ty, svatý Jene, oroduj za zdárné vyluštění toho, jak to bylo doopravdy!