Bendle, pohleď, svatý Václav je opět kompletní
Po více než šedesáti letech došlo na Vyšehradě k významné splátce historického dluhu – doplnění Bendlovy barokní sochy sv. Václava o chybějící součásti.
Jezdecká socha sv. Václava ve Štulcových sadech má velmi zajímavou historii, kterou jsem stručně shrnul ve svém článku o vyšehradských sochách. Je dílem Jana Jiřího Bendla z roku 1680 a na Vyšehrad se dostala po mnoha peripetiích roku 1879. Tou dobou byl pomník pro nedostatečnou reprezentativnost odstraněn z Koňského trhu (dnešního Václaváku), načež se ho ujal probošt Václav Štulc a umístil jej pod okny své rezidence, tzv. Nového proboštství.
Původní umístění svatováclavského pomníku na Vyšehradě bylo tedy odlišné od toho současného. Patron české země dlel o pár desítek metrů jižněji než dnes a hleděl směrem k Cihelné bráně. Na současné stanoviště se přestěhoval až v roce 1902 zásluhou jiného vyšehradského probošta Mikuláše Karlacha. V Karlachově knize Paměti proboštů vyšehradských se lze dočíst: „Z nevhodného tohoto místa dal jsem značným nákladem sochu přeložiti na severní část parku na povýšený základ, odkudž pohlíží na Prahu rozloženou v malebném úvalu a na Král. Hradčany na protějším horském ostrohu. Úprava ta, jak jsem doslechl, všeobecně se zamlouvala.“
Dále pak Karlach pokračuje: „Pozemek před okny residence kolem sochy sv. Václava byl do té doby ponechán za rejdiště rozpustilé mládeži, k válení se spustlých výrostků a ku hře v karty. Abych nešvar ten zamezil, ohradil jsem řečený pozemek (soukromý to majetek proboštský), osázel jej, rozdělil pěšinami v záhony a tak proměnil v utěšený sádek, jejž jsem nazval ‚Sadem sv. Václavským‘, protože má býti v první řadě okrasou dotčené památné sochy.“
Svatováclavský sad byl později přejmenován na Štulcovy sady, ovšem socha zde setrvávala beze změny až do roku 1960. Tehdy památkáři naznali, že pobyt na větru a dešti pískovcovému Václavovi přiliš nesvědčí. Bendlův originál proto schovali pod střechu do Lapidária a nahradili jej kopií od autorů Jiřího Nováka a Zdeňka Menšíka.
Zdá se však, že kopie plně nerespektovala originál. Už při jejím osazení totiž Václav postrádal některé dřívější atributy. Především mu z pravé ruky zmizelo dřevce s praporem, na němž byla vymalovaná přemyslovská orlice. V levé ruce pak Václav původně svíral jezdecké otěže, které taktéž kopie neobsahovala. Do třetice pak světec přišel o zlacený křížek z knížecí čapky. Jak zmiňuje aktuální restaurátorská zpráva, vyhotovená sochařem Miroslavem Žánem, kopie sochy dokonce postrádala otvory potřebné k osazení dřevce a uzdy. Proč k tomuto okleštění Bendlovy předlohy došlo, není zřejmé.
Kopie pomníku byla za dobu své přítomnosti na Vyšehradě už několikrát restaurována, a to v letech 1975, 1983 a 2014. Teprve v roce 2022 ale došlo zásluhou NKP Vyšehrad a Galerie hl. m. Prahy k jejímu doplnění do kompletní podoby. Tohoto úkolu se ujala manželská dvojice restaurátorů Miroslav Žán a Klára Žán Valentová. Jejich přičiněním byl pomník očištěn, dále zatmeleny drobné spáry a sjednocena barevnost lokálními retušemi. Nakonec byl pískovcový povrch ošetřen biocidním nástřikem, aby dílo netrpělo organickými nečistotami z vůkolních stromů.
Následně restaurátoři přistoupili k výrobě chybějících prvků – dřevce s praporem, otěží a křížku na čapce. K jejich vzniku byl vesměs použit měděný plech a pásovina. Pouze za jádro dřevce posloužila ocelová trubka a povrch křížku byl opatřen plátkovým zlatem. Kovové doplňky, vyrobené restaurátorem Ondřejem Šimkem, pak byly k soše připevněny pomocí čepů do nově vyvrtaných otvorů.
Slavnostní odhalení vyfešákovaného Václava proběhlo symbolicky 28. září 2022.
A ještě jedna perlička na závěr. Když se pomník v roce 1879 odstraňoval z Koňského trhu, byla v jeho podstavci nalezena plechová krabička s malou kůstkou a ztrouchnivělým papírkem. „Když se přihlíželo k papírku, aby podal vysvětlení o přiložené kůstce, rozpadl se tento v prach při prvním dotknutí,“ popsal dobový svědek. O jakou relikvii se mohlo jednat? A kam se poděla? O tom se můžeme dnes už jen dohadovat.
Doplnění – Krátce po publikování článku se mi ozval čtenář Pavel Šury s drobnou opravou. Kopie pomníku prý zlatý křížek na čapce původně měla. Přišla o něj až v průběhu let. „Jako děti jsme na sochu lezli a hádali se, zda je zlatý, nebo ne. Potom byl ulomen a vhozen do Vltavy. Byl jsem u toho. Počítám tak kolem roku 1982.“ Za uvedenou vzpomínku děkuji.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
