Houpačka na Vyšehradě

Za starých dob se každoročně 29. června na den sv. Petra a Pavla konala Vyšehradská pouť. Bývala to pořádná veselice, která i za špatného počasí spolehlivě přilákala tisíce Pražanů. Kromě slavnostní mše v kapitulním kostele, zasvěceném dvojici svatořečených oslavenců, se odehrávaly také všelijaké světské zábavy v podhradí. Mezi nimi se pak mimořádné pozornosti těšila pověstná vyšehradská houpačka.

O tom, že se jednalo o skutečně velkolepou atrakci, svědčí zmínky řady českých velikánů a velikánek. Jako první podal o houpačce zprávu Jan Jeník rytíř z Bratřic ve svých vzpomínkách z mládí: „Dole pod vrchem v městě Vyšehradském nachází se u jednoho domu jakási houpačka, okolo který veliký počet obojího pohlaví shromážděný jest, jenž se na to houpání dívá a lekdos z nich chuť dostane taky se dát houpati. Toto houpání u každého trvá jen malou chvilku; neb sotva že se několikráte houpačka sebou hnula, už bývá od jejího ředitele zastavena a jiný host na ni počne sedati; však ale z možnějších divákův, jenž svým dítkám delší radost chtějí učiniti, a k tomu předepsanému groši ještě pár krejcarů přidají, tyť se arciť o něco dýleji houpají.“ Dodávám, že úryvek vyšel tiskem v roce 1838.

O necelých deset let později dosvědčil existenci vyšehradské houpačky také folklorista a archeolog Václav Krolmus. Současně se pustil do spekulací, že houpání o poutích by mohlo mít souvislost s pohanským obětováním bohům. Prý sama kněžna Libuše měla na Vyšehradě houpačku, s jejíž pomocí do Vltavy metala zavržené nešťastníky. Jelikož však dodnes není hodnověrně dokázána ani existence Libuše, natož její pobyt na Vyšehradě, je potřeba Krolmusovu úvahu brát s pořádnou rezervou.

Další stručný popis někdejší houpačky nalezneme v sebrané korespondenci Boženy Němcové. Její syn Jaroslav v roce 1860 zmínil v dopise z Mnichova, že v jedné vyšehradské hospodě se nalézá „houpačka v kole“. Jan Neruda v Povídkách malostranských pro změnu označil vyšehradskou atrakci jako „krouživou houpačku“. Co přesně si pod těmito dvěma termíny představit? Jakés takés vysvětlení nabídla v jednom ze svých fejetonů Ludmila Grossmannová-Brodská. Doslova uvedla: „Hřídele, příčky, schůdky, sedadla, všecko bylo dřevěné a zčernalé stářím, a poněvadž tehdy ještě u nás byly neznámy tak zvané americké houpačky, tato vyšehradská, upomínajíc svým složením na veliké mlýnské kolo, požívala slavné pověsti.“

Jediné mně známé vyobrazení houpačky se nachází v Pověstech vyšehradských od Popelky Biliánové. Zpodobnění atrakce ovšem nesouhlasí s výše uvedenými popisy, a tak ho považuji za pouhý výplod ilustrátorovy fantazie. Nicméně údaje z Popelčina doprovodného textu považuji za vcelku důvěryhodné. Vyšehradskou houpačku lokalizovala do dvora domu U Hochů ve Vratislavově ulici, to jest do míst, kde dnes stojí dům U Kroka se stejnojmennou restaurací. Houpačka „byla v těchto místech snad asi dvě stě let“ a „byla zřízena na výdělek“. Bylo-li tomu skutečně tak, pak musela houpačka vzniknout už počátkem osmnáctého století. To se mi bohužel nepodařilo ověřit, narozdíl od události z roku 1790, kdy došlo ke zrušení kaple Panny Marie Šancovské ve vyšehradské pevnosti. Kapli tenkrát společně zakoupili zámečník Josef Hoch a řezník Antonín Pohan, kteří z jejího interiéru odnesli velkou železnou mříž, chránící oltář. Mříž pak posloužila Hochovi k výrobě kování právě na zmíněnou houpačku.

Bůh ví, zda se někdy v budoucnu dozvíme, jakou měla vyšehradská houpačka skutečnou podobu. Příliš v to nevěřím, ale třeba se stane zázrak a archivy vydají ještě nějaké další svědectví. V takovém případě budu ctěné čtenářstvo náležitě informovat.

LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?

Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!