Praha s okolím jindy a nyní (1. část)

Následující přírodovědná črta o výskytu brouků v Praze pochází z pera Jindřicha Dietze a vyšla na pokračování koncem roku 1891 v časopise Vesmír. Text zvěřejňuji v původní podobě, ale pro větší názornost jsem ho doplnil ilustracemi popsaných druhů. Jelikož od doby vzniku článku se latinské názvy některých druhů změnily, v popiscích obrázků jsem použil ty aktuálně platné. Brouci jsou zobrazeni v různých měřítcích, takže jejich vzájemné poměry neodpovídají skutečnosti.

 

Kdo z přírodozpytců zná Prahu a půvabné okolí její z let sedmdesátých, musí doznati, že fauna jak města samého, tak i blízkého venkova utrpěla od té doby značné újmy a proměny. Chci jen v jednom ohledu stránky této se dotknouti, totiž pokud se týče některých hmyzů.

 

Byl jsem již v létech šedesátých náruživým sběratelem brouků, prochodiv za tou příčinou křížem krážem okolí pražské od nejbližších hradeb městských až ku hvozdům kunratickým, od ostrova Střeleckého až k romantické Šárce, od louky královské ku lesíkům zbraslavským. Kdo z pamětníků oněch dosud broukařením se zabývá, zajisté mi přisvědčí, že krajina pražská pozbyla nadobro své bývalé bohatosti, kterou slynula v kruzích koleopterologů. Jindy věděli jsme bezpečně, kdy, kde a který druh tvrdokřídlých hmyzů máme hledati. My věděli, kdy a kde sídlí vonná Aromia moschata (tesařík pižmový), my znali lehovisko Hydrophila picea (vodomila velkého), my najisto šli po stopě Lytty vesicatorie (španělské mouchy). Vyjdouce z domu s lahvičkou líhovou v kapse, věděli jsme určitě, jaké druhy Chrysomel, Necrophorů, Sylf, Afodiů, Onthofagů nazpět přineseme. Ano, často nebylo nám třeba ani daleko jíti, setrvali jsme v Praze samé a našli jsme, čeho jsme byli hledali. Pohříchu dnes není tomu tak. Můžeme směle říci, že zprávy ve staré „Živě“ nebo v některé knize příručné, pojednávající o nalezišti brouků v krajině pražské, jsou dnes pro mladší generaci jenom pouhou pohádkou.

Brouci v Nuslích
Zleva: Tesařík pižmový (Aromia moschata), vodomil velký (Hydrophilus piceus) a puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria)

Více příčin vedlo k této změně. První byla stržení hradeb a ponenáhlé rušení zahrad uvnitř města, dále zastavení nejbližšího okolí pražského, pak železniční a průmyslový ruch v okolí, konečně vandalské řádění mladistvých nerozumných sběratelův anebo nesvědomité vykořisťování nalezišť ze strany všelikých náhončích obchodníkův s přírodninami.

 

Jako podružnou příčinu úbytku fauny v našich sadech jmenuji prudké kropení keřů a stromů. Prudké vodní proudy zahnaly ze sadů i zpěvavé ptactvo. Za těchto smutných poměrů scvrkl se ve městě počet brouků na jedinou Telephorus fusca, které hoši přezděli páter kašička.

 

Rhizotrogus solstitialis, malá to babečka neboli chroustek letní, poletující jindy hojně kol sv. Jana na Karlově náměstí po vonném šeříku, jest dnes ta tam. Se zbořením „Slanečkového skladiště“, jež se táhlo středem dolní části Karlova náměstí, vzal zároveň za své i smrtník – Blaps mortisaga, jejž jsme byli jako hoši přivazovali ku papírovému kočárku nebo ku krabičce sirkové. Dnes v celém parku Karlově najdeš stěží slunéčko sedmiskvrnné (Coccinella septempunctata). O bývalých svatojanských muškách, všelikých mandelinkách, krásných Donaciích není tam dnes ani potuchy.

Brouci v Nuslích
Zleva: Smrtník obecný (Blaps mortisaga), chroustek letní (Rhizotrogus solstitialis) a páteříček sněhový (Telephorus fusca)

Jak veselá žeň to jindy byla, zašel-li si sběratel na Střelecký ostrov. Tam na jižním cípu na listech vrbových nalezl jsi povždy celé houfy tesaříků pižmových a při pařezech vrbových prozrazoval se svým jemným piskotem tesařík Lamia textor. Jdi tam dnes! Hledej zlatozelenou Aromii moschatu nebo šedou jako z kovu ulitou Lamii, – nenajdeš tam jedné ni druhé. Nesvědomitou rukou byly úplně vychytány.

 

V Ječné ulici po pravé straně táhla se od rohu Lipové ulice vzhůru celá řada zahrad. Byla to lehoviska různých druhů střevlíků. Pozoroval jsem tam, jaký život vede Carabus cancellatus, Carabus inquisitor a Carabus hortensis, jehož hnědé krovky krášlily zlaté hvězdičky. Kdykoliv jsem potřeboval do sbírky své některý druh jmenovaných střevlíků, pokaždé utíkal jsem se k majitelům dotčených zahrad. Tamtéž mohl jsi nalézti i vzácný pro nás druh chroustů, tak zvaného mlynáře obecného – Polyphylla fullo.

Brouci v Nuslích
Zleva: Střevlík zahradní (Carabus hortensis), střevlík měděný (Carabus cancellatus) a krajník hnědý (Calosoma inquisitor)

Zvláštní jest, že v sadech pražských i v zahradách byl zato chroust obecný (Melolontha vulgaris) vzácným tvorem. Zato však hemžily se tu různé druhy Cetonií (zlatohlávků), Elaterů (kováříků), s nimiž mládež obzvláště veliké potěšení měla; položili jsme je na plochou dlaň čekajíce, až se vymrsknou.

 

Pravým rejdištěm hmyzu byla tak zvaná Karlovská zahrada, majetek to soukromníků na témž místě, kde se dnes nachází blázinec pro ženské poblíže Bojiště. Byla to jedna z největších zahrad pražských. Pásával se tam též hojně dobytek pod dozorem vězňů. Což divu, že tam nosorožík, dále Copris lunaris, Ontophagus vacca, ano i Nicrophorus germanicus nebyli vzácnými hosty. Však pohříchu, všechny tyto zahrady vzaly za své. Místo nich vypínají se tam činžáky neb ústavy dobročinné.

Brouci v Nuslích
Zleva: Výkalník pečlivý (Copris lunaris), vrubounek kravský (Ontophagus vacca) a hrobařík velký (Nicrophorus germanicus)

Kdo bydlil podél hradeb anebo na hořejší části Václavského náměstí, mohl býti svědkem veselého divadla. Nechal-li jsi za noci otevřeno okno, do něhož se linula vůně z poblízkých hradeb, a rozsvítil-lis lampu, tož zanedlouho zřel jsi zajímavý úkaz. Světlem byli přivábeni, a přiletěvše do světnice, narazili prudce o svítilnu. Vířníci (Gyrinus), menší druhy vodomilů (Hydrophilů) a potápníků (Dytiscus) váleli se zmámeni po stole. K nim družili se srabčíci (Staphylinus) a jiná žoužlata. Šel-li jsi na jaře hradební ulicí, tu za večera na rozpálených stěnách domův našel jsi krásné druhy Cryptosephalů, Anobium, Ptinus fur a Harpalů, jako Amara fulva, Brachinus crepitans aj.

Brouci v Nuslích
Zleva: Vrtavec zhoubný (Ptinus fur), prskavec větší (Brachinus crepitans) a pestrokrovečník mravenčí (Thanasimus formicarius)

Však i po svatém Václavu, když chlad vypudil hmyz sídlící na kustovnici blízkých hradeb, byly zdě domů téže ulice pokryty zimomřivými broučky. Menší druhy Buprestatií, Clyt, Clerus formicarius žadonily o teplý pobyt ve světnici. Ale toho vše dnes není, neboť padly hradby, s nimi i libosad, témě jich krášlící, jakož i močály, zevně se pod nimi v příkopech rozprostírající. Celá ta poezie vzala za své. Místo hradeb pnou se k nebi muzeum, činžáky a nedohotovené parky. Tím posunuta Praha dále od vlastního venkova a pro samé překážky sotva může do vnitřního města zalétnouti nějaký hmyz. Dítko pražské nemůže si dnes tak snadno vylétnouti na venek jako jindy, kdy ihned za bývalými branami rozprostíral se luh i háj. Vbrzku bude dítko pražské znáti brouka pouze dle jména. Ve škole sezná jej pak jako nějakou specialitu. – Psáti o pražské fauně bude vbrzku značiti tolik, jako věnovati zhynulým pohrobní vzpomínku.

 

(Článek pokračuje zde)