Jedno jméno, čtyři nohy a patnáct svěťáků
Pokud by se sportovní úspěch poměřoval počtem světových rekordů, která česká atletka by na tom byla nejlíp? Zátopková, Kratochvílová, nebo Špotáková? Samá voda. Nejvíckrát se do rekordních tabulek zapsala Marie Mejzlíková, přesněji řečeno dvě pražské atletky téhož jména.
Dá se samozřejmě namítnout, že obě jmenované měly rekordní žeň ulehčenou tím, že závodily v počátcích ženské atletiky, kdy se teprve nastavovaly laťky pro budoucí přemožitelky. Přesto můžeme být právem hrdí, že Češky kdysi vévodily světu ve sprintu na 100 metrů nebo ve skoku dalekém.
Mezinárodní atletické závody byly pro ženy až do začátku 20. let zapovězené. Zatímco muži mezi sebou dávno organizovaně zápolili o tituly i olympijské vavříny, opačnému pohlaví totéž právo upírali. Vlastní startovní čísla si tak ženy vydobyly až po první světové válce. Československo se stalo jednou z šesti zakládajících zemí Mezinárodní federace ženských sportů a poprvé poskládalo reprezentační ženstvo.
Příležitostí k poměřování sil se v následujících letech objevila celá řada. Kromě pravidelných klání v Monte Carlu poutaly největší pozornost Ženské světové hry – jakási olympiáda v sukních. Právě na jejich prvním ročníku v roce 1922 se v československém dresu objevily dvě závodnice stejného jména. Aby se ve startovních a výsledkových listinách nepletly, vžilo se pro ně označení Marie Mejzlíková I a Marie Mejzlíková II.
Obě pocházely z Prahy, ale nebyly příbuzné. Narodily se rok po sobě, a zatímco Marie První vyrůstala na Vyšehradě v rodině plovárenského plavčíka, její mladší jmenovkyně bydlela v Holešovicích. Poprvé se potkaly až na startu atletických závodů, na kterých každá hájila barvy jiného klubu – SK Smíchova, respektive SK Úředníků Karlín.
Podobně jako většina atletek té doby kombinovaly obě Mejzlíkové více disciplín. Nastupovaly v běžeckých, skokanských i vrhačských soutěžích a svou univerzálností se podobaly dnešním vícebojařkám. Dohromady překonaly 15 světových rekordů, ovšem některé v disciplínách, které už dnes neexistují anebo se výrazně změnily. V začátcích atletiky se například používala jiná technika hodu oštěpem a ve vrhu koulí se sčítaly výkony, kterých závodnice dosáhly oběma rukama.
Dodnes jsou ale obě atletky zapsané v historických rekordních tabulkách 100m sprintu, skoku dalekého, hodu oštěpem anebo štafety na 4×100 metrů. Až tedy budete příště sledovat přenosy z Diamantové ligy, věnujte českým legendám uctivou vzpomínku.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
