Vzpomínky pamětníka – Obchodník z Jamrtálu

Do pomyslného almanachu nuselských pamětníků přispěl Ladislav Kindl již svým textem o Folimance v šedesátých letech. Následuje druhý díl vyprávění, ve kterém autor vzpomíná na svého dědečka a jeho koloniál v Oldřichově ulici.

Každý z nás má dva své dědečky a dvě babičky. Stará logická úvaha tak říká, že z toho důvodu je jich na světě dvakrát víc než lidí.

Když to vezmu kolem a kolem, tak se svým dědečkem z Nuslí mám jen několik prazážitků. Jedním z nich je, kterak mu jako dítě sedím na jeho vypouklém bříšku a mám pocit, že jedu na želvě.

Druhá vzpomínka se mi vybavuje, jak s dědou a tátou kráčíme Vyšehradskou ulicí po té straně, kde je hospoda U Tří Bojovníků. Kolem hodinářství, které je kupodivu na stejném místě dodnes. Fascinovala mne skutečnost, že jdeme společně tři Ladislavové, tři generace vedle sebe.

Třetí okamžik byl v létě 1977, když mi naši zavolali na chmel, že děda umřel.

Těch zážitků bylo asi víc, jeden jsem popsal už v příspěvku Nusle a Folimanka v 60. letech. Ale o moc víc jich nebude. Prostě jsem dědu nějak minul. Že toho o člověku vlastně víte strašně málo, si uvědomíte až zpětně, když už dotyčný není. Případně když už není nikdo další, kdo by vám o něm vyprávěl.

Naše rodina se do Nuslí dostala patrně „horolezeckým“ způsobem. Tedy z Michle, odněkud z míst křižovatky Michelská a Ohradní. V kolonii malých domků si zde stavěli obydlí četní bratři, sestry, bratranci a sestřenice Kindlovi. Někteří členové rodu zaznamenali strmý vzestup vzhůru až na Pankrác do oblasti Reitknechtky, kde se dnes po bývalých rodinných pozemcích valí tisíce aut ulicí 5. května. Z horolezeckého hlediska pak rodina nabyté výškové metry ztratila sestupem do Nuselského údolí – Jamrtálu.

Jak přesně se děda dostal do Nezamyslovy ulice, kde řadu let bydlel, není dostatečně známo. Babička po jeho smrti aktivně zničila všechny doklady, písemnosti a fotografie z let minulých, aniž tušila, že mi dnes budou velmi chybět. A tak informace, které mám, jsou vlastně z druhé ruky.

Nějaká fakta přece jen existují. Je jisto, že dědeček Ladislav Kindl (pro přesnost Ladislav I.) provozoval v pronajatém prostoru v Oldřichově ulici 13 obchod, krám či hokynářství – jak se vám zlíbí. Podařilo se mi najít starou fotku a připojit k ní současný stav. A jako doklad, že tomu tak doopravdy bylo, připojuji snímek sáčku, do něhož bylo možné uložit nakoupené zboží.

Kdy přesně děda s obchodováním začal, nelze přesně dohledat. Na druhé straně zmíněného sáčku je ale rukou psaný vzor dopisu Berní Správě Nusle se žádostí o revizi daně obratové za rok 1933. Ta mu byla vyměřena „dle odhadní komise, což jest nesprávné“, a tak žádal, aby daň obratová byla „upravena dle mého poctivého přiznání“.

Je tedy jasné, že tehdy 24letý dědeček musel svou obchodní činnost v Oldřichově ulici zahájit před rokem 1933. Ale ať už začínal s obchodem kdykoli, lze si představit, že vedle Hotelu Union, který byl nezpochybnitelnou společenskou a obchodní dominantou Nuselského údolí, tvořil dědův koloniál nejen centrum místního obchodu, ale i křižovatku společenských setkání.

Napsal jsem i potomkovi původního majitele Hotelu Union panu Rejzkovi. Domníval jsem se, že jamrtálští podnikatelé z podobné branže, kteří sídlili v podstatě za rohem, se museli znát. Pan Rejzek mi velmi ochotně sdělil, že znal spíše mého strýce, tedy mladšího dědova syna Miloslava. Na uvedený obchod si ale nevzpomíná.

Z doslechu od táty Ladislava II. vím, že před obchodem stával jutový pytel s hrachem, na němž velmi rád hodiny sedával, pokuřoval a s dědou Ladislavem I. moudře diskutoval jakýsi profesor Kopecký.

Vzadu v krámě se o obchod kromě mojí babičky staral i příručí se zvláštním jménem – Aldorf. Táta Ladislav II. vyprávěl, že ho po letech potkal, jak pracuje na Václaváku v Domě potravin. (Pro mladší – to je nahoře vedle koně, v té budově je dnes Hotel Wilson s prodejnou Albert a Mekáčem.)

Rovněž se u nás mluvilo o tom, že děda byl dost podnikavý a míval velké plány. Měl v úmyslu spojit se s majitelem sítě známých obchodních domů Brouk a Babka panem Broukem a spolupracovat s ním na vybudování obchodního domu v Nuslích. Předpokládám, že už tehdy uvažovali o dnes tak populární franšíze. Jednání údajně proběhla, ale řekl bych, že politická situace zhatila všechny sny jak mladého obchodníka, tak zkušeného podnikatele p. Brouka. A tak zůstalo jen u plánů.

Provozovat obchod v době války a těsně po ní v přídělovém systému nebylo asi jednoduché. Obchod vzal velmi pravděpodobně za své při znárodnění. Spořivost a ekonomická prosperita, vydupaná z obchodního úsilí, nasazení a odříkání, pak definitivně skončila měnovou reformou v roce 1953.

Za své vzaly i plány koupit hotel na Pankráci. Rovněž investice do činžovního domu v Sekaninově ulici se v budoucnosti ukázala býti velmi problematickou. O tom svědčí zbytky náhodou zachovaných dokumentů, v nichž si děda sumíruje poníženou supliku socialistickému daňovému úřadu k odpuštění daňových doplatků v řádu tisíců korun, které vzhledem k minimálním příjmům (stokoruny na celou rodinu) byly pro rodinu likvidační. To následně vedlo jak k opuštění kupeckého obchodu v Oldřichově ulici, tak k vyvlastnění činžovního domu v Sekaninově. Skutečnost, že dědu s rodinou nakonec nechali bydlet v jeho vlastním domě, se dá vlastně považovat za malý zázrak. A tím zázrakem jsem se do Nuslí dostal i já, Ladislav III.

Není se co divit, že po všech těch peripetiích a zklamáních si děda přivodil tři infarkty, z nichž ten poslední v 68 letech už nepřežil. A tak dnes mohu pouze konstatovat, že o dědovi jsem toho hodně slyšel, něco málo si pamatuji, ale fakticky doloženo toho mám opravdu jen velmi málo. Bohužel.

Ladislav Kindl III.

Sepište i vy svoje vzpomínky na Vyšehrad, Nusle, Nové Město nebo Podolí. Anebo zapátrejte po starých fotografiích. Rád oboje zveřejním. Pište mi na vysehradskej.jezdec@yahoo.com

LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?

Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!