Po stopách zapomenutých vyšehradských tramvají

Za starých časů mívaly tramvaje konečnou stanici před Vyšehradskou radnicí. A dokonce se uvažovalo o prodloužení trati skrz pevnost až na Pankrác.

 

První tramvajová linka dorazila pod Vyšehrad v roce 1898. Vedla z Karlova náměstí Vyšehradskou třídou až před bývalou radnici na dolním konci Vratislavovy ulice. Tenkrát ještě po Praze nejezdilo tolik tramvajových linek, aby se od sebe musely rozlišovat čísly.

 

K tomu došlo až o deset let později, kdy vyšehradská linka dostala číslo 4. Před radnici však „čtyřka“ zajížděla jen krátce. V roce 1910 byla trať přeložena z Vyšehradské třídy do ulice Na Slupi a vedena dále do Nuslí. Bývalá konečná se najednou ukázala jako zbytečná.

První tramvaje zažily Vyšehrad ještě se zbytky původní zástavby. Na místě dvou malých domků v sousedství Vyšehradské radnice vyrostla v následujících letech Vyšehradská záložna a Studentský útulek.

Předváleční inženýři ovšem koketovali s myšlenkou nepotřebné koleje ve Vratislavce zachovat a prodloužit je napříč vyšehradskou pevností až na Pankrác. Trať měla vést k Cihelné bráně, odkud by tramvaje zdvihal výtah na baštu k soše sv. Václava.

Plán průlomu Táborskou branou pro tramvajovou trať
Plán průlomu Táborskou branou, kterým měla vést tramvajová trať. (Archiv Dopravního podniku hl. m. Prahy)

Dál měla trať pokračovat podél hradeb kolem kostela sv. Petra a Pavla, přes hradiště a za kanovnickými domy až k Francouzské bráně. Té by se trať vyhnula tak, že by překonala hradební příkop v místě budovy Polska, která kvůli tomu měla být zbořena. Tramvaje by pak pevnost opouštěly průlomem vedle Táborské brány.

Plán vedení tramvajových kolejí vyšehradskou Cihelnou branou.
Cihelná brána měla být rozšířena dvěma postranními průjezdy. Každým by tramvaje projížděly jen v jednom směru. (Archiv Dopravního podniku hl. m. Prahy)

Jak je vidět z plánů, datovaných rokem 1912, z ambiciózních tramvajových výtahů nakonec sešlo. Místo nich projektanti navrhovali rozšířit Cihelnou bránu o dva nové průjezdy. Ani k tomu ale naštěstí nikdy nedošlo. Nicméně ještě koncem 20. let pankráčtí občané mocně lobbovali, aby se vyšehradská linka stala skutečností. Možná je tenkrát částečně uklidnil příslib brzkého vybudování Nuselského mostu, ke kterému ale došlo až o téměř 50 let později.