Vila Marie ve spárech vinohradské buržoazie

Nechte si vyprávět o tom, jak vypadaly Vinohrady, než je začali mrzačit miliardáři s kontroverzní pověstí.

 

Ve svahu vůkol dnešní Grébovky stávalo až do půlky 19. století několik zemědělských usedlostí s poetickými názvy jako Vondračka, Kleovka nebo Landhauska. Jakmile však padly pražské hradby a Vinohrady povýšily na královské město, rozpoutalo se v celé čtvrti developerské šílenství. Majetnější Pražané začali houfně stavět vilky, činžáky a letohrádky od Žižkova až k Nuslím.

Bittnerova vila na Vinohradech
Bittnerova vinohradská vila na ilustraci Františka Kořenského pro knižní řadu Ottovy Čechy.

Mezi jinými se na Vinohradech usadil také Eduard Theodor Bittner, bohatý dědic stejnojmenné rodinné firmy a dvorní dodavatel potřeb uniformních a výzbrojných pro vojsko, úředníky a spolky. Na svažitém pozemku v Koperníkově ulici si nechal v roce 1884 firmou stavitele Jana Troníčka vystavět Vilu Marie – patrový letohrádek v novorenesančním stylu.

 

Dům s velkorysou zahradou v následujících desetiletích několikrát změnil vlastníka. Nejdříve ho roku 1898 koupila vdova po inženýrovi Briskerovi se svými nezletilými dětmi. Tehdy Vila Marie přišla na 70 tisíc zlatých. Nová majitelka část domu pronajímala, například smíchovskému továrníkovi Nebrichovi. Ten vešel ve známost tím, že na zahradě choval trojici vlčáků Leoparda, Pardála a Hyenu. Výhružně pojmenovaná smečka za nocí podnikala loupežné výpravy do okolních hospodářství, kde rdousila králíky a slepice.

Od šedesátých let občas využívali areál také barrandovští filmaři. Vila Marie si díky tomu zahrála třeba v Hříšných lidech města pražského.
Od šedesátých let využívali areál také barrandovští filmaři. Vila Marie si díky tomu zahrála třeba v Hříšných lidech města pražského.

Rok před koncem první světové války odkoupil pozemek i s budovou továrník Jindřich Waldes. Byla to jedna z prvních jeho vinohradských investic. O pár let později přikoupil ještě blízkou parcelu v Americké ulici, kde si zařídil rodinné sídlo s obrazárnou pro své umělecké sbírky. Zahradu kolem Vily Marie prý zamýšlel proměnit na slepičí farmu, ale k uskutečnění nápadu nikdy nedošlo. Vinohrady si nenechaly zničit svou nóbl atmosféru kdákáním, a tak se budova nadále pronajímala k bydlení nebo k provozování lékařských praxí.

 

Židovský původ odsoudil Jindřicha Waldese k tomu, že mu byl německými okupanty zabaven majetek. Z Vily Marie se tak za války stalo sídlo Hitlerjugend, a řečeno s nadsázkou, práce s mládeží se zde udržela i v mírových časech. Už v září 1945 se do budovy nastěhovala Národní škola pro slabozraké děti, která na stejném místě vydržela témeř půl století. Později část zahrady využívala také mateřská škola.

 

Teprve v roce 1996 se Vila Marie vrátila v restituci Waldesovým potomkům, kteří nemovitost obratem prodali. Lukrativní pozemek v širším centru Prahy lákal developery, což stoleté vile nakonec zlomilo vaz. Po několika vlastnických šarádách se dostala do rukou společnosti Helsinky, spojené s nechvalně známým podnikatelem Pavlem Tykačem.

Zde žije a tvoří Pavel Tykač. Usmívejte se, vyletí ptáček!
Zde žije a tvoří Pavel Tykač. Usmívejte se, vyletí ptáček!

Krátce nato firma požádala o povolení Vilu Marii zbourat. Památkáři byli samozřejmě proti, a tak do hry musela vstoupit “náhoda”. Opuštěná vila v roce 2004 vyhořela. A o pár měsíců později znovu. Prý dílem bezdomovců. Nicméně tou dobou už se v její bezprostřední blízkosti rozbíhala stavba nové moderní vily za desítky miliónů. Vyhořelé ruiny zůstaly na svém místě ještě déle než rok, a třebaže magistrát požadoval od majitele jejich rekonstukci do původní podoby, demoliční četa je jednoho rána bez milosti a bez vědomí úřadů strhla.

 

Náhradou za novoromantický letohrádek vznikla na pozemku nepříliš nápaditá variace na vilu Tugendhat od architekta Víta Másla. Nechybí v ní zastřešený bazén ani prostorné garáže. V zahradě pod vilou pak roste soukromý vinohrad. Vše ukryto za hradbou stromů, takže jediné místo, odkud uhlobaronovi uvidíte do oken, je krátký úsek na stezce v sousedních Havlíčkových sadech.

Masivní vrata, bránící vjezdu na pozemek z Perucké ulice. Na návštěvu leda tankem.
Vjezdu z Perucké ulice brání masivní kovová vrata. Na návštěvu se dostanete leda tankem.

Žádná hradba ale není tak neprostupná, jak by se mohlo na pohled zdát. Chcete-li se pozvat k Pavlu Tykačovi až do obýváku, vyzkoušejte tento odkaz. Architektonické studio Heyworth vás v podrobné galerii provede vnitřkem Tykačovy vily, aby se pochlubilo svou interiérovou realizací.

 

A co z toho všeho plyne závěrem? Snad jen, že by mě upřímně zajímalo, jestli někomu bude líto, až se za sto let bude bourat Vila Vinohrady.