Pomozte zachránit první skateboardingovou sochu světa

Už je tomu osm let, co jsem začal pravidelně psát o Vyšehradu a jeho okolí. Teď však přišel čas přejít od psaného slova k činům. Proto si vás dovoluji požádat o pomoc při záchraně první skateboardingové sochy světa, která stávala od roku 1982 v pražském parku na Folimance.

 

Ano, čtete správně. Praha se může pyšnit sochařským unikátem, který by člověk očekával spíš v Kalifornii nebo v New Yorku. Přitom první umělecká pocta tomuto sportu vznikla za hluboké normalizace právě v tehdejším Československu. Bohužel před necelými patnácti lety sochu zásadně poškodil vandal, a tak byla z Folimanky odstraněna.

 

Obracím se proto na všechny Pražany i přespolní. Na milovníky umění, skejťáky i pejskaře. Na rodiče s dětmi, sportovce i kavárenské povaleče. Na nostalgické pamětníky, hvězdy sociálních sítí i nezištné dobrodince. A obracím se i na vás ostatní, kteří máte prostě jenom rádi šťastné konce. Prosím, přispějte k záchraně jedinečné pražské sochy.

Bronzového Skateboardisty od autora Jaroslava Hladkého jsem si poprvé všimnul v roce 2006. Tou dobou už stál na svém místě bezmála čtvrt století. Nacházel se na odpočívadle v půlce schodiště mezi Folimankou a vinohradským předmostím Nuselského mostu. A zaujal mě o to víc, že mu tou dobou chyběly ruce. Neznámý vandal je Skateboardistovi uříznul a nejspíš odvezl do sběru, takže ze sochy zůstalo zvláštní torzo.

 

Když jsem pak s odstupem dalších mnoha let psal o soše krátký článek, zjistil jsem, že mezitím zmizela neznámo kam. Rozjel jsem tedy pátrání po jejím dalším osudu a předsevzal si, že udělám všechno pro to, aby se opravila a vrátila na původní místo.

 

Můj první e-mail mířil na Úřad městské části Praha 2. Předpokládal jsem, že vzhledem ke svému umístění patřila socha do jeho působnosti. Nespletl jsem se. Jedna z oslovených úřednic mi odpověděla, že poškozená socha se nachází v depozitáři Prahy 2. A že není problém domluvit se na její prohlídce.

Následující týden jsem jednoho rána netrpělivě přešlapoval před vchodem do sklepení v Sázavské ulici. Za chvíli dorazil úředník s klíči a vydali jsme se společně do útrob depozitáře. Toto označení berte, prosím, s notnou rezervou. Jedná se o spletitý labyrint podzemních chodeb, povětšinou tmavých a prázdných. Až na samém konci se v zamřížované kóji choulil bezruký skejťák. Společnost mu dělaly dvě bronzové děti od Bohumila Zemánka, které kdysi také stávaly na Folimance jako součást vodní kaskády mezi sportovní halou a Nuselským mostem. Vzhledem k dezolátnímu stavu betonových prvků však byly sochy sejmuty, aby náhodou někomu nespadly na hlavu.

 

Uskladněný Skateboardista vypadal přesně tak, jak jsem si ho pamatoval. Sebevědomý postoj, sveřepý výraz, jen ty rozpažené ruce scházely. Bronzový povrch stále zdobily vyšeptalé tagy od autorů, kteří na streetartové scéně nejspíš už dávno nepůsobí, a kovový podstavec byl ze spodní strany mírně obalen rzí. Potěšen stavem sochy jsem rychle udělal pár fotek a plný entuziasmu začal spřádat další plány.

Nejdřív jsem chtěl mluvit s autorem sochy Jaroslavem Hladkým o tom, zda by chybějící ruce dokázal dodělat. Díky příbramské galerii, kde měl sochař Hladký před několika lety výstavu, jsem získal jeho telefonní číslo. Když jsem mu pak do sluchátka vylíčil situaci, lakonicky odpověděl: „Já už sochy nedělám. Je mi přes sedmdesát, tak jsem s tím seknul. Odstěhoval jsem se z Prahy a máme se ženou klid.“ Prvotní zklamání však zahnala jiskra naděje: „Ale kdybyste chtěl… Já jsem před lety sádrový model Skateboardisty, podle kterého se odléval do bronzu, zakopal u sebe na zahradě. To by se dalo případně vykopat.“

 

Bingo! Samozřejmě jsem vyjádřil jisté pochybnosti, jestli může sádrový model vydržet pod zemí tak dlouho neporušený. Na to mi pan Hladký řekl, že mu připadá, jako by zakopaná sádra časem ještě zhutnila. Před časem totiž kousek vyhrabal jeho kozel Horác.

 

S Jaroslavem Hladkým, jeho ženou a Horácem jsem se byl osobně seznámit začátkem loňského roku. Během návštěvy jsem natočil zhruba hodinu a půl dlouhý rozhovor o sochařově životě, jeho dílech ve veřejném prostoru a především o okolnostech vzniku bronzového Skateboardisty. Dokonce jsem si prohlédl inkriminované místo, kde je zahrabaný „poklad“.

Ve stejné době jsem začal usilovat také o to, aby myšlenku na záchranu sochy vzala za svou i Praha 2. Mimořádně vstřícné reakce se mi dostalo od místostarosty Jaroslava Šolce, který má na starosti kulturu a sport. Především díky jeho pomoci se podařilo během následujících měsíců zařadit téma opravy sochy na jednání rady, která loni v červnu myšlenku odsouhlasila.

 

Mezitím jsme ještě jednou vstoupili do podzemí, abychom nechali odborně posoudit stav sochy. Proto naši delegaci rozšířil Karel Viktorin ze slévačské dílny v Lysolajích, na základě jehož posudku vzniknul rozpočet opravy. Mimochodem, ve stejné lysolajské dílně se socha začátkem osmdesátých let odlévala, na což pan Viktorin nostalgicky zavzpomínal.

 

Rozpočet opravy byl stanoven na 250 tisíc korun. V rozpočtu městské části v té době finanční prostředky nebyly, ale Praha 2 vyjádřila projektu opravy svou podporu. Proto jsem rozjel další kolo vyjednávání a vtáhnul do hry Českou asociaci skateboardingu. Po trojstranné dohodě jsme nakonec dospěli k řešení, že socha se na rok převede do vlastnictví asociace, pod jejíž záštitou proběhne sbírka na její záchranu. Opravený Skateboardista se pak umístí zpět na Folimanku, ovšem na bezpečnější místo, než kde stával původně. Otevírá se tak skvělá příležitost, jak na Folimanku vrátit světový unikát. Pokud k tomu existuje alespoň minimální vůle, pojďme toho využít. Ukázat, že si vážíme svého okolí. A že na jednoho vandala připadne minimálně sto slušných lidí.

 

Kromě času a energie, které jsem projektu dosud věnoval, dávám nyní všanc i svou reputaci. Přesvědčil jsem všechny zainteresované, že potřebných dvě stě padesát tisíc dokážeme sehnat od drobných dárců. Ostatně, bez podobné sbírky by dnes nestálo ani Národní divadlo. Pod hlavičkou České asociace skateboardingu proto vznikl transparentní účet 5436165028/5500, kam můžete přispět finančním darem na opravu sochy. (Samozřejmostí je vystavení darovací smlouvy pro odečet z daní.) Budu vám upřímně vděčný za jakoukoliv poukázanou částku. Sám jsem si dovolil z vlastních prostředků přispět prvními deseti tisíci.

Nemohu vám za váš příspěvek slíbit jinou protihodnotu nežli dobrý pocit. Až se jednoho dne budete procházet po Folimance, budete si moci při míjení opravené sochy říct, že třeba prsteníček na levé ruce vzniknul právě díky vám.

 

Celé úsilí za záchranu sochy můžete průběžně sledovat na facebook.com/skateboardista. Skateboardista se aktuálně nachází v lysolajské bronzařské dílně. V následujících týdnech by mělo za pomoci archeologů dojít k vykopání sádrového modelu, který poslouží jako předloha pro nové ruce.

 

Všechny podrobnosti o záchranářském projektu představím 4. září na veřejné přednášce v CAMPu Praha, kam vás srdečně zvu. Během večera bude řeč také o historii Folimanky, místní sochařské výzdobě a jiných dobových realizacích Jaroslava Hladkého a jeho generačních souputníků. Vstup na přednášku je zdarma.