Reise nach Prag, 1914
Nikdy nepodceňujte obsah ošuntělých krabiček. Ta s nápisem „Reise nach Prag, 1914“ ukrývala sbírku skleněných negativů z turistické návštěvy Prahy. Respektive z několika návštěv, neboť některé snímky jsou prokazatelně mladšího data. Naskenoval jsem většinu z nich, abyste se mohli projít po historickém centru spolu s neznámou rodinou. Ve svých myslích můžete porovnat, jak se Praha za uplynulých sto let změnila.
Václavské náměstí
V době pořízení snímku stála na náměstí už dva roky Myslbekova jezdecká socha sv. Václava. Jak se ale můžete přesvědčit na vlastní oči, pomník nebyl ještě kompletní. Do zadních rohů podstavce scházelo osadit dvě sochy, jmenovitě sv. Vojtěcha a sv. Anežku. Vysoká koncentrace osob v pravé části fotografie je způsobená přítomností tramvajové zastávky.
Prašná brána
Začátek Královské cesty vypadá na snímku v podstatě stejně jako dnes. Křižovatce ulic Celetné a Na Příkopě dominuje Prašná brána v novogotické úpravě od Josefa Mockera a vpravo od ní čerstvě dostavěný Obecní dům. Pouze vlevo od brány se nachází dům, v němž kdysi sídlila vyhlášená kavárna Café Francais. Během první republiky jej nahradila moderní budova České eskomptní banky.
Přítomnost vozu tramvajové linky č. 2 prozrazuje, že snímek byl pořízen nejpozději v první polovině roku 1914. Do té doby měla „dvojka“ u Prašné brány konečnou stanici. Pak byla její trasa přeložena a dalších deset let „dvojka“ do těchto míst nezajížděla.
Staroměstské náměstí
Husovo sousoší od Ladislava Šalouna bylo slavnostně dokončeno a zkolaudováno k pětistému výročí jeho upálení v roce 1915. Tudíž tento snímek nemohl vzniknout roku 1914, jak je uvedeno na škatulce s negativy. Přesto jde o zajímavý doklad tehdejší podoby Staromáku, především pak Schierova domu vpravo, který po Pražském povstání nuceně změnil vzhled.
Týnský chrám
Fotografovi se bohužel nepodařilo vměstnat Týnský chrám do objektivu celý, přestože si poodstoupil až za tramvajové koleje. Vozy elektrické dráhy projížděly mezi Pražským poledníkem a popravištěm českých pánů až do šedesátých let, dokud se Staroměstské náměstí nezměnilo v pěší zónu.
Krannerova kašna
Pomník na Smetanově nábřeží byl v roce 1850 vybudován na památku rakouského císaře Františka I., jehož jezdecká socha stála uprostřed. Rok po vzniku samostatného Československa se Habsburk Pražanům znelíbil a z pomníku odklusal do Lapidária Národního muzea. Zpět na své místo se v tichosti vrátil v roce 2003, kdy už nevzbuzoval takové vášně.
Staronová synagoga
Nejstarší pražská synagoga je další památkou, která v druhé půlce 19. století prošla úpravami od architekta Josefa Mockera. Jedná se o jednu z mála staveb, která přežila mohutnou asanaci Josefova. Stejné štěstí měla i sousední Židovská radnice, která přitahuje pozornost svými dvěma odlišnými ciferníky. Zatímco hodiny na věži ukazují standardní čas, ručičky v průčelí kráčejí pozpátku podle hebrejského číselníku.
Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie
Jedno z nejmalebnějších pražských zákoutí se nachází v Karlově ulici. Vlašská kaple vznikla koncem 16. století pro italskou komunitu z Malé Strany. Je vklíněná mezi kostely Nejsvětějšího Salvátora a sv. Klimenta. Dnes se v těchto místech děje turistické boží dopuštění, které znemožňuje soustředěné vnímání genia loci.
Karlův most a Hradčany
Ty nejtuctovější turistické snímky Prahy vznikají od nepaměti na nábřeží u Novotného lávky. Ačkoliv silueta Pražského hradu se před sto lety zdánlivě nelišila od současnosti, v katedrále sv. Víta tou dobou stále panoval stavební ruch. Ke slavnostnímu dokončení její stavby došlo až roku 1929.
Karlův most
Tramvajové koleje na Karlově mostě se využívaly jen v letech 1905–09. Zdejší provoz se příliš neosvědčil, a tak koleje záhy osiřely a v roce 1914 byly definitivně odstraněny při pokládce nového dláždění.
Karlův most
Jinoch pózuje před ozdobnou mříží s reliéfem svržení Jana Nepomuckého z Karlova mostu. Tato turistická atrakce je zachycena v podobě, kterou jí vtisknul Josef Mocker po částečném zničení při povodni v roce 1890. Dnes je chudší o Nepomuckého podobiznu na vrcholku.
Zlatá ulička
Jak vidno, v areálu Pražského hradu se začátkem dvacátého století příliš lidí nepohybovalo. Bylo tedy možné zažít situaci, kdy zdejší dlažba patřila výhradně domácímu zvířectvu. Fotografovi se podařilo zachytit, jak si toulavá kočka pátravě prohlíží slepici opodál.
Místodržitelský letohrádek
Z Pražského hradu zamířily kroky našich průvodců do Stromovky. Místodržitelský letohrádek tou dobou dosud sloužil svému původnímu účelu, tedy coby rezidence českých místodržitelů. V roce 1914 tuto funkci zastával František Antonín Thun-Hohenstein.
Grébovka
Poslední snímek z krabičky vzniknul na opačném konci Prahy, totiž v Havlíčkových sadech. Celá rodina se zvěčnila na terase před tzv. Grottou, umělou jeskyní od architekta Antonína Barvitia. V pozdějších letech byla v těchto místech oblíbená restaurace, do které občas zavítali také Vyšehradští jezdci.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!