Plavení koní na náplavce

Napadlo vás někdy, proč se náplavka pod Palackého náměstím v jednom místě zužuje a část chodníku se ztrácí ve Vltavě? Nejedná se o chybu projektantů, ani nejde o sjezd pro spouštění lodí na vodu.

 

Když se v Praze počátkem 20. století budovala nová mohutná nábřeží s dlážděnými náplavkami, znamenalo to výrazný zásah do fungování každodenního života. Pražanům se zkomplikoval přístup k řece, na jaký byli do té doby zvyklí. Vozkové a kočí s oblibou využívali Vltavu k plavení koní, což se v nových poměrech ukázalo jako zhola nemožné.

Vlevo: Koňské koupadlo na náplavce v roce 1933 (časopis Letem světem).
Vpravo: Plavení velbloudů z cirkusu Kludský v roce 1910 (časopis Český svět).

Stavitel Josef Kindl, který měl na starosti výstavbu náplavky mezi Palackého mostem a Vyšehradským tunelem, se rozhodl vyjít majitelům koní vstříc. Nechal na podbřeží vybudovat brod pro koně o délce skoro 50 metrů. Plavecká dráha byla zhruba metr hluboká a od zbytku řeky ji oddělovalo řetězové zábradlí doplněné několika lapači – dřevěnými kůly k vyvazování lodí a vorů.