Když na Náměstí bratří Synků stával Nuselský zámek
Pražská náměstí obyčejně vznikala na místech bývalých tržišť. Nikoliv ale Náměstí bratří Synků. Na jeho místě stála až do počátku minulého století zámecká budova s hospodářským dvorem.
Shodou okolností se mi do rukou dostala čveřice stařičkých snímků od nuselského fotografa Martina Fanty, který svým aparátem zvěčnil situaci před vznikem náměstí. Fotky pocházejí z prvních let 20. století a zachycují převážně nuselskou usedlost č. 1. Na jednom snímku je ale dobře vidět i její nejbližší okolí včetně Nuselského zámku a fragmentu přilehlé zámecké zahrady.
Nuselský zámek býval častěji označován jako poplužní dvůr, protože v době svého zániku už postrádal výraznější zdobnost. Nicméně i tak představoval přirozené centrum obce, neboť po staletí sloužil za sídlo urozeným majitelům Nuslí. Těch byla v historii celá řádka. S obcemi na okraji Prahy se mezi šlechtou často kšeftovalo, a tak od 17. století Nusle postupně vlatnily rody Vrtbů, Mansfeldů a Paarů.
Asi nejvýznamnějším majitelem Nuslí byl Jan Josef z Vrtby, který na místě předešlé tvrze vystavěl barokní zámeček s obrazárnou. Od zámku se pak v širokém pásu táhla směrem k Botiči zámecká zahrada. O ní Řivnáčův průvodce po Praze uvádí, že „…v roce 1754 i císařovna Marie Terezie vnadyplnou zahradu návštěvou poctila; tehdáž bývala jen šlechtě přístupna.“ Pro širokou veřejnost ji otevřel až další z majitelů – Jakub Wimmer, známý zvelebitel pražských periférií.
Součástí zámecké zahrady bývala oblíbená výletní restaurace. A pamětníci s láskou vzpomínali také na alej věkovitých javorů, které se však staly nepřímou obětí Napoleonských válek. Konflikt tehdy na čas přerušil dovoz cukrové třtiny z Ameriky, což i v Praze zvýšilo poptávku po javorovém sirupu. Neodborně navrtané stromy v Nuslích bohužel záhy uhynuly.
V druhé půlce 19. století přešel zámek z rukou šlechty do osobního vlastnictví měšťana Aloise Procházky. Tou dobou už ale měl spíše charakter hospodářského dvora, kde se místo vznešených zájmů pěstoval dobytek. O tehdejší podobě si můžete udělat představu podle následujícího popisu z roku 1901: „Dvůr č. 4 prostírá se naproti zámecké zahradě a sestává z dvoupatrové hlavní budovy, v níž jsou umístěny místnosti obecního úřadu, a z rozsáhlého dvorce, v němž na levé straně se nalézají stodoly a na pravé postavena jsou obydlí čeládky a domácích lidí. Uprostřed dvora nalézá se prostranná kolna a vzadu pak na mírném kopečku postaven byl chlév pro hovězí dobytek. Na jedné straně souvisela stáj tato s řezárnou, na druhé pak straně stojí stáj pro koně.“
Potomci Aloise Procházky se pod vlivem vzrůstající developerské horečky rozhodli v roce 1893 pozemek rozparcelovat a rozprodat k výstavbě činžáků. Nuselská radnice jim však plány částečně překazila. Část pozemků totiž už dříve vyhradila pro vznik veřejného náměstí. Mezi oběma stranami vznikl spor, který se ale podařilo urovnat, soudě podle toho, že v hlavní zámecké budově se usídlili obecní úředníci, jak je zmíněno v předešlém odstavci.
Nuselský dvůr i se zámeckou zahradou zmizel v propadlišti dějin postupně mezi lety 1900-1905. Na zplanýrovaných pozemcích záhy vyrostla činžovní zástavba a v samém centru Riegrovo náměstí. To bylo za protektorátu krátce přejmenováno na Metodějovo a po druhé světové válce zatím definitivně na Náměstí bratří Synků. Jedinou dochovanou památkou na někdejší poměry tak zůstává název přilehlé ulice Na Zámecké.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
