Jak se Kajetán Tyl vypravil do Nuslí pro hymnu

Příchod jara v Nuslích namísto vlaštovek odnepaměti zvěstovala ševcovská slavnost Fidlovačka, která se konala vždy první středu po Velikonocích. Bujará zábava při té příležitosti ovládla celé údolí, kam se chodila bavit půlka Prahy.

 

Proč jenom půlka Prahy? Protože ta druhá vyspávala kocovinu z předešlého dne, kdy se v Bubenči konal podobně rozpustilý Slamník. Obě tyto pouti měly hodně společného. Krátce po církevních Velikonocích totiž nabízely Pražanům nevázanou světskou zábavu. Středobodem obou slavností bylo stavění májky, jejíž přípravu a prezentaci měl na Slamníku v režii krejčovský cech. Fidlovačka se naopak odehrávala pod taktovkou ševcovských tovaryšů. Podle jednoho z ševcovských nástrojů se také slavnost jmenuje – fidlovačka je původně kovové nebo dřevěné dlátko k leštění kůže.

Fidlovačka v Nuselském údolí na obrazu Jana Minaříka z konce 19. století.

Když nadešel očekávaný den, hned z rána vyrazil do pražských ulic houf pražské omladiny s ozdobenou májkou. Po celou dobu zvesela hrál a prozpěvoval, což do průvodu lákalo víc a víc lidí. Po pár hodinách pak procesí dalo sbohem pražskému centru a skrz Koňskou nebo Žitnou bránu si to namířilo přes Vinohrady do Nuslí. Okolo Zvonařky dolů do údolí na tzv. Bůžkovskou louku u Botiče.

 

Zde se vztyčila májka a vypukla celodenní zábava. A že bylo z čeho vybírat… Posuďte z dobového výčtu atrakcí otištěného časopisem Český svět: “Chystaly se krámky, stánky, kolotoče a houpačky, střelnice a panoptika, sjížděli se všeho druhu páni artisté a cirkusáci, stavěly se zvěřince, ‘umělecké’ fotografické ateliéry, konaly se přípravné zkoušky mořských panen a upravovala se různá a neslýchaná překvapení pro zrak, sluch a hlavně i kapsy návštěvníků. Rozestavovaly se četné divadelní stánky a dřevěnými aktéry, s morčátky, opičkami a cvičenými papoušky, kteří jedním tahem svého kuželovitého zobáčku dovedli vytáhnout v planetě do budoucnosti plno božího požehnání a štěstí.”

Předsádka z dětské knihy Fidlovačka od Josefa Lady.

O věčnou slávu Fidlovačky se ale nezasloužili ani tak jarmarečníci, jako spíš mladý Kajetán Tyl, který zvěčnil nuselskou slavnost ve stejnojmenné česko-německé divadelní frašce. Ta při svém prvním uvedení roku 1834 příliš neuspěla. Zazněla v ní ale písnička Kde domov můj, která se v následujících letech a dekádách prodrala souhrou různých okolností až na čelo české národní hitparády. Nespornou zásluhu na tom měla i chytlavá melodie Františka Škroupa. Když se z ní roku 1920 stala státní hymna, ani jeden z dvojice autorů už dávno nežil. Přesto se oběma podařilo dostat nuselskou Fidlovačku do učebnic.

 

Druhým pomníčkem ševcovské pouti je potom Divadlo Na Fidlovačce, stojící v místech, kde se tehdejší veselice odehrávala. Divadlo se původně jmenovalo Tylovo, když ho roku 1921 otevírali. Za války se z něj stalo Divadlo Pod Vyšehradem, po válce Na Fidlovačce, pak Hudební divadlo Nusle a nakonec znovu Na Fidlovačce. Držme palce, ať to nějaký čas ještě vydrží.

Výjev z nuselské Fidlovačky na kresbě Beneše Knüpfera.