Na co se po smrti kouká Antonín Dvořák?
Hrobka Antonína Dvořáka na Vyšehradském hřbitově skrývá drobnou kuriozitu. Místo skladatelova posledního odpočinku zdobí poťouchlá malba s přisprostlým námětem.
Když v roce 1904 zemřel Antonín Dvořák, byl pochován na Vyšehradě. Ovšem jinde než dnes. Původně ležel poblíž Slavína. K jeho přesunu na současné místo došlo až o dva roky později, kdy architekt Josef Sakař dokončil stavbu zastřešených arkád v severozápadní části hřbitova. Jedna ze zdejších hrobek byla rezervována právě pro hudebního génia.
K desátému výročí Dvořákova úmrtí pak Ladislav Šaloun navrhl a zhotovil secesní podobu náhrobku s motivem smuteční vrby a Dvořákovou bustou. U paty náhrobku přitahuje pozornost zlacená mozaika ve tvaru kruhového kříže, kterou si někteří návštěvníci mylně vykládají jako symbol radioaktivity.
Největší překvapení vás ale čeká ve chvíli, kdy se nakloníte přes kovový plůtek dovnitř arkád a prohlédnete si jejich výmalbu. Nad hlavicemi opěrných sloupů se v pravidelném rytmu střídají dva obrázky – váza s vinnými hrozny a pastýř s beránkem okolo ramen. Pouze Antonínu Dvořákovi dopřál malíř o něco lepší pohled. Do jeho zorného pole nenamaloval pastýře s beránkem, ale se ztepilou ženou.
Proč to autor udělal? Je to snad nějaká narážka na Dvořákovu Rusalku? Na to jsem se zeptal nejpovolanějšího znalce Vyšehradského hřbitova Václava Potočka. „Ačkoliv o tom není žádného dokladu, není těžké vyslovit, co k tomu malíře stropu Rudolfa Říhovského vedlo. Nejspíš cítil potěšení z práce na této novorenesanční stavbě. A podobně jako tvůrci italské renesance vkládali do svého díla více či méně skryté detaily odlehčující vážnost zobrazovaného tématu, vytvořil tuto nevinnou hříčku.
Tak se i tento výjimečný ovčák řadí ke skrytým upomínkám, které po sobě tvůrci zanechávali. Nachází se na místě, které není přes uzavřenou mříž vidět z cesty. Malíř tak respektoval důstojnost a pietu, která má provázet místa posledního odpočinku,“ vysvětlil mi pan Votoček, někdejší jednatel spolku Svatobor.
Tím ale záhada nekončí. Když jsem si zmíněnou zvláštnost fotil, zjistil jsem, že v malbě je ukrytý nějaký nápis. Vzhledem k nepřístupnosti arkád nebylo jednoduché pořídit bližší detail, ale nakonec se mi to s pomocí zdviženého stativu podařilo. V drapérii pastýřova ranečku je hůlkovým písmem vepsáno „LÁDA – KRASAVEC“. A hned vedle datum, které vypadá jako 11. 10. 70.
Navíc mi připadá, že černá barva pastýřova plnovousu je sytější než zbytek malby. Lovec žen tak mohl být původně hladce oholen jako jeho souputníci nad ostatními sloupy. Je to sice jen dohad, ale třeba zveřejněné indicie povedou k odhalení dalších souvislostí.
Doplnění – Zhruba po roce od publikování článku se mi ozval pan Petr Černý s následujícím vysvětlením: „Ta malba není původní. V roce 1970 proběhla kompletní rekonstrukce levé části. Malovali to malíři z Uměleckých řemesel a já jsem tam tehdy nastoupil jako učedník. Dělalo se to na podzim a barvy jsme měli uschované v márnici. Protože už byly mrazíky, tak stěny byly po ránu příliš studené a barvám to nesvědčilo. Tak nám tehdy dodali z nějakého výzkumáku pojítko, které to mělo vydržet. Když jsem se tam byl po letech podívat, zjistil jsem, že nevydrželo. Malba se místy odlupuje.
A nyní k tomu pastýři. Maloval to Karel Štangl. Ten pastýř je Láďa Steiner (bohužel již zemřel) a to děvče, co nese na ramenou, je Slávina. V té době pozlacovačka v Uměleckých řemeslech. Později odešla pracovat jako modelka. Opravdu nejde o znesvěcení, proto je malba umístěna tak, aby nebyla návštěvníky vidět. Odjakživa malíři vkládali do maleb symboly, podpisy nebo žertíky pro budoucí generace.“
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
