Jak se stavěl Hotel Forum a co na to Muammar Kaddáfí
Za mrakodrapy se považují stavby vyšší než sto metrů, což pankrácký Hotel Forum nesplňuje. Ovšem když se začátkem osmdesátých let projektoval, byla ve hře i stopadesátimetrová varianta. Hotel se měl tyčit nad údolím jako pomyslná raketa na odpalovací rampě. A možná proto se měl původně jmenovat Kosmos.
Jakmile se v roce 1981 slavnostně zahájil provoz Paláce kultury, bylo jasné, že zanedlouho se stavební dělníci na Pankrác vrátí. Kongresová budova podobného typu se totiž neobejde bez vlastního hotelu, který by obsloužil návštěvníky všech plánovaných sjezdů, sympózií nebo festivalů mládeže. A jelikož „Pakul“ vystavěl Vojenský projektový ústav, byl mu svěřen i projekt přidruženého hotelu.
VPÚ vypsal na jeho podobu vnitropodnikovou soutěž, v jejímž zadání se objevilo, že hotel má mít minimální výšku 120 metrů. Proč? Šlo o požadavek Útvaru hlavního architekta města Prahy. Hotel měl tvořit vertikální protiváhu sousednímu Paláci kultury a také Nuselskému mostu. Navíc ve stejné době vznikal i projekt sídla Městské správy SNB, který měl též horizontální ráz, a tak se štíhlá silueta hotelu zdála z kompozičního hlediska jako nejvhodnější.
Vypsanou soutěž vyhrál mladý architekt Jaroslav Trávníček, mimo jiné autor několika oceňovaných interiérů Paláce kultury. Ve svém návrhu hotelu se nedržel při zemi a narýsoval štíhlou válcovou věž o výšce 155 metrů. Tím by hravě strčil do kapsy i nedaleký Motokov, první stometrovou budovu v Praze z roku 1977. Nicméně po prvotním nadšení pro vítězný návrh přišlo vystřízlivění. Stanovená výška se ukázala jako pohledově neúnosná, a tak Útvar hlavního architekta stanovil maximum na 90 metrů. Na žádost památkářů se výška později ještě o sedm metrů snížila.
To však znamenalo, že měl-li si hotel zachovat požadovanou kapacitu tisíce lůžek, pak jeho štíhlá silueta musela chtě nechtě ztloustnout. Jaroslav Trávníček z toho byl nešťastný, ale nakonec přišel s mazaným řešením. Inspiraci prý našel v „optických finesách barokní Prahy“, jak sám uvedl v rozhovoru pro časopis Architektura ČSR. Hmotu hotelu rozdělil do dvou štíhlých kubusů, které pak schoval do vzájemného zákrytu ve směru nejkritičtějších pohledů. Například z rampy Pražského hradu se díky tomu hotel jeví velmi elegantně.
Sám autor se nikdy netajil tím, že projekt hotelu vnímal především jako dostavbu Paláce kultury. Proto zvolil totožnou kombinaci skla a betonu, dokonce v téměř shodné barevnosti. Novostavba měla vyčnívat z okolní zástavby jen svou výškou, nikoliv samoúčelnou extravagancí. To se Trávníčkovi podařilo naplnit, třebaže mu někteří hnidopiši vytýkali jistou konstrukční zastaralost.
Přestože projekt byl na papíře hotov už roku 1982, s výstavbou hotelu se několik dalších let otálelo. Československá vláda na něj uvolnila finanční prostředky až v roce 1985. A k překvapení všech byli stavbou pověřeni zahraniční dodavatelé – vídeňská firma Warimpex a bělehradská Union Engineering. Tato volba se s odstupem doby zdá jako zcela pragmatická, protože tehdejším českým firmám by stavba hotelu trvala sedm a půl roku! Rakušané spolu s Jugoslávci to zvládli za 48 měsíců.
Teprve v průběhu výstavby se hledalo řešení interiérů. Tento úkol dostal na starosti maďarský architekt Josef Király, jehož počínání však Jaroslav Trávníček sledoval s mírným zděšením. Király začal moderní hotel zabydlovat v historizujícím stylu na způsob Rakouska-Uherska. V jeho návrzích se prý objevovaly sloupy s iónskými hlavicemi nebo korálkové závěsy. Nakonec tedy Trávníček coby zkušený interiérový architekt převzal iniciativu a snažil se zachránit, co se dalo.
Na základě legendární „rozpočtové hlavy 5“, která nařizovala vyčlenit část stavebního rozpočtu na výtvarná díla, se podařilo hotel vybavit řadou zajímavých plastik. Ze všech zastoupených umělců lze zmínit Brychtovou s Libenským, Pavla Hlavu nebo Jana Hánu. Jen škoda, že původní interiéry vydržely v hotelu jen deset let. V roce 1998 koupila Hotel Forum maltézská hotelová společnost Corinthia a vnitřek hotelu prošel kompletní rekonstrukcí.
Noví majitelé hotelu budili svého času velké vášně. Necelou polovinu řetězce Corinthia totiž vlastnila Libyjská společnost pro zahraniční investice, která byla velmi úzce propojena s Kaddáfího rodinou. Není proto divu, že společnost se ocitla na sankčním seznamu Spojených států. Američtí turisté se pak pouhým ubytováním v bývalém Hotelu Forum vystavovali riziku uvěznění až na deset let.
Americké embargo sice skončilo v půlce roku 2004, ale hotelu to moc klidu nepřineslo. Už o tři roky později ho obklíčili po zuby ozbrojení policisté. České tajné služby získali v té době informaci, že hotelu potenciálně hrozí teroristický útok. Zpráva se naštěstí ukázala jako planá, a tak ozbrojenci po čase opět zmizeli.
A ještě jednou věcí se Hotel Forum zapsal do historie. Právě zde zahájilo činnost první porevoluční kasino a odstartovalo novodobou éru českého gamblingu.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
