Z historie očíslování pražských domů

Jak se v minulosti vyvíjelo označování pražských domů? To popsal roku 1940 na stránkách Národních listů Edgar Theodor Havránek pod pseudonymem Ježek z Havraně.

 

Prapůvodně bývaly pražské domy jmenovány podle svých majitelů: „U Špinků“, „U Charvátů“, „U Šedivých“ apod. Teprve později byly jim dávány všelijaké znaky a různá znamení, aby mohly býti neměnitelnými názvy snáze rozlišovány, a tato znamení byla pak rozličným, namnoze vskutku uměleckým způsobem znázorňována na domovních štítech nebo nad vchody do domů, jak dosud po Praze vidíme plno zajímavých starožitných zbytků „U Kamenného zvonu“, „U Dvou sluncí“, „U Modré lišky“, „U Černé Matky Boží“ a jinde. Tato domovní znamení však konečně také nestačila, a tak doba nová, doba všeobecného počítání, kdy všechno je podrobeno statistice, přišla na vynález zvláštního zcela prozaického druhu domovních znamení – na dnes nám běžné očíslování domů. Ovšem pokrok ani potom nezastavil svoje kroky, a tak dnešní očíslování také již dávno v Praze není původní, nýbrž již třetí a podle posledních zpráv stojíme již před čtvrtým, neboť se chystá všeobecná revize pražských domovních čísel, dávající nám příležitost poohlédnouti se po zajímavostech dosavadního trojího pražského číslování domů.

Číslování domů v Praze – Dům U Stříbrného melounu
Domovní znamení U Stříbrného melounu v novoměstské ulici Ke Karlovu.

Není zajisté nezajímavo, že první myšlenku na číslování domů přivedly vlastně války, a to tehdy, když úřady potřebovaly řádnou evidenci obyvatelstva pro účely vojenské. Tak tedy bylo provedeno první a nejstarší číslování pražských domů za císaře Josefa II. v roce 1770. Reskriptem z 10. května tohoto roku bylo totiž nařízeno sčítání mužského obyvatelstva, za jehož účelem bylo domovní číslování prováděno tak, že bylo v Praze pro každou čtvrť samostatné a stejně ovšem i pro jednotlivá pražská předměstí. Židovské domy byly tehdy označeny číslicemi římskými, všechny ostatní arabskými. Bylo to za posledního primátora ještě jenom staroměstského, Václava Friedricha z Friedenberka. Tohoto nejstaršího číslování se přidržuje a podle něho domy řadí i známý pražský topograf Josef Schaller. Avšak tehdejším starým, ještě doopravdy copatým „otcům města“ se při tomto číslování přihodilo leckteré nedopatření a vloudila leckterá chyba.

 

Číslování pražských domů bylo tehdy nařízeno dvorním dekretem ze dne 1. října 1770 a bylo provedeno způsobem, který se nám dnes zdá tak trochu podivným, neboť číslo 1 nedostala tehdy radnice, jak by bylo bývalo zajisté nejpřirozenější, nýbrž dům naproti ní, tvořící nároží Staroměstského náměstí a Železné ulice, zvaný dříve „U Bílého jednorožce“ a nesoucí pozdější číslo popisné 518-I. Největší chybou, která se přitom stala, pak bylo to, že slavní „otcové města“ při číslování potom na svoji radnici vůbec zapomněli… Prostě ji nečíslovali. Utržili za to tehdy dosti posměšků a všelijakých dobových písniček a Staroměstské radnici konečně dali až zbylé číslo 709-I.

Dům U Bílého jednorožce
Dům U Bílého jednorožce na Staroměstském náměstí. Původně se zde říkalo U Kamenného beránka, ale potom, co beranovi upadl jeden roh, vžilo se výstižnější jméno.

Druhé číslování – vlastně nové přečíslování – pražských domů čísly dnes takzvanými „starými“ – správně popisnými – bylo pak provedeno v roce 1805, a to opět pro každou městskou čtvrť zvláště. Tehdy byla také teprve napravena komická radniční chyba z roku 1770, a jak známo, tato „stará” čísla doposud pražské domy nesou. Je to již očíslování sice praktické, ale také ještě není bez závad a vede ke zmatkům, zejména když jsou leckdy popisná čísla domů zbořených a zmizelých přenášena docela jinam, kdy na zcela jiných místech udělována znovu. Tak například čp. 1718 a 1719 byla kdysi Na Hrádku proti emauzskému klášteru; v novější době však byla přenesena na dům „Domácnosti“ a na vedlejší dům v ulici Lazarské. V takových věcech je pak někdy těžko se vyznati při hledání, když se totéž číslo pojednou vyskytuje na různých místech.

Číslování domů v Praze – Dům Domácnosti v Lazarské ulici
Tabulky s číslem orientačním (modrá) a popisným (červená) na budově Domácnosti v Lazarské ulici.

Když došlo roku 1868 k novému pojmenování pražských ulic a náměstí, bylo pak v roce 1878 zavedeno konečně poslední či „nové“ očíslování pražských domů, a to pro každou jednotlivou ulici zvláště, čísly takzvanými orientačními, která v každé ulici a na každém náměstí znova počínají jedničkou. Nutno přiznati, že je to sice očíslování nejpraktičtější, ale tvrzení, že se jím konečně v Praze veškerá jiná domovní znamení stala dokonale zbytečnými a zcela postradatelnými, přece jenom není nikterak správné. Ostatně viz chystanou revizi, která v souvislosti s nedávným přejmenováním pražských ulic se bude týkati právě uspořádání čísel orientačních.

Číslování domů v Praze – Černý pivovar
Černý pivovar na Karlově náměstí vyrostl na místě staršího domu U Zlatého lva, jak je dodnes znát z domovního znamení.

Buď však jak buď, také číslo ve své podstatě nebude pro dům nikdy ničím jiným nežli zase jenom jakýmsi speciálním druhem domovního znamení. Ostatně i obchodní zájmy novější a nové doby vyžadují, aby také staré tradiční pražské domovní znaky byly zaváděny znovu. A tak se z těchto a pak také z památkových důvodů stává v naší době v Praze dobrým obyčejem, že při přestavbě starého domu se zpravidla ponechává jeho štít čili znamení pokud možno i na domě novém, jako se stalo například na novém paláci, zbudovaném namísto starého „Černého pivovaru“ na Karlově náměstí. Za zásluhu možno tu tedy přičítati pouze to, že při všech dosavadních přečíslováních pražských domů nebyla z nich starožitná domovní znamení odstraňována, ba naopak jich vlastně v posledních dobách přibylo – viz „Lucerna“, „Kotva“ atd. – a že povstala soustavná péče o jejich udržování jako významné památky, dosti často se honosící vskutku velmi vysokou hodnotou výtvarnou.