Vyschlé pípy Černého pivovaru
Proč se obytnému domu na Karlově náměstí říká Černý pivovar? A proč má do funkcionalistické fasády vetknutý reliéf zlatého lva? Projděte se pozoruhodnou historií místa, kde se pivo cítilo jako doma.
Historie Černého pivovaru je téměř stejně stará jako Nové Město pražské. Na pozemku Zderazského kláštera vyrostl kolem roku 1377, kdy je o něm doložená nejstarší zmínka. Várečné právo mu prý bylo propůjčeno několik let nato. Prvním majitelem byl jistý Mikuláš Železník, který dům později postoupil jircháři a smradaři Řehákovi. Ten ho po dalších několika letech prodal Pavlu Panáčkovi, a proto se zde začalo říkat U Panáčků.
V pozdější době dům získal nové jméno Zlatý lev, což připomínal lví reliéf ve štítu. Odedávna se ale stavbě přezdívalo Černý pivovar podle její ponuře tmavé fasády. Během více než pětisetleté historie byl původní dům pochopitelně několikrát přestavěn – z gotiky do baroka a nakonec do klasicismu. Vaření piva mu ale zůstalo.
Díky dlouhé tradici měl Černý pivovar vybudované skvělé zázemí. Například rozlehlé sklepy, kde se pivo chladilo ledem, anebo vlastní hlubokou studnu. Ta prý zásobovala vodou část Nového Města, když v roce 1910 kvůli výkopu kanalizace na Karlově náměstí zmizela voda ze slavné Svatováclavské studny v Podskalí. Bohatá přítomnost podzemních pramenů ostatně komplikovala i zakládání novostavby počátkem třicátých let minulého století.
Ale to už příliš předbíháme. Předtím se ještě patří zmínit, že v devatenáctém století provozoval pivovar s hostincem po jistou dobu Ferdinand Náprstek, bratr známějšího Vojtěcha. Rodina Náprstkových, potažmo Fingerhutových měla s pohostinstvím bohaté zkušenosti, neboť dlouho vlastnila známý lokál U Halánků, v jehož dvoře dnes stojí Náprstkovo muzeum.
Za Náprstka se stal Černý pivovar vyhlášeným centrem kulturního a literárního života. Scházeli se zde vlastenci a utvrzovali se v národně obrozeneckých postojích. Kromě toho ale zakládali také různé spolky nebo pořádali sbírky. V téže tradici pokračovali i další z majitelů – Pflanzerovi.
Původní jednopatrovou budovu smetla až moderní doba. Nejdřív se k pivovaru z boku přitiskla budova České polytechniky a ve dvacátých letech na jeho dvoře vyrostla tiskárna Tribuna. A ve finále stavební horečka zahubila i stařičkého Zlatého lva, aby ukojila hlad po nových bytech. Černý pivovar i se sousedním domem koupila italská pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà a vzápětí nechala obě budovy zbourat. Na uvolněných pozemcích pak v letech 1932-34 postavila šestipatrovou novostavbu k ubytování svých zaměstnanců.
Obytný dům s přízemním pohostinským provozem navrhl architekt Karel Kotas ve střízlivém funkcionalistickém duchu. Aby vzdal hold původnímu pivovaru, použil tmavé mramorové obložení a do fasády vetknul jak název Černý pivovar, tak reliéf zlatého lva. Při zařizování pivnice s bufetem přizval na pomoc architekta Ladislava Machoně a také malíře Aloise Bílka, který navrhl velkolepá vitrážová okna. Venkovní neony pro změnu vytvářel grafik Jaroslav Benda.
Zatímco v šesti nadzemních podlažích se bydlelo, v přízemí kypěl a kolotal společenský život. A nic na tom nezměnilo ani poválečné znárodnění Černého pivovaru. Bufet s pivnicí pouze přešel pod Restaurace a jídelny, nad zbytkem domu bdělo OPBH. Symbiózu obou světů narušil až rok 2000. Ačkoliv budova už tou dobou měla památkový status, pivnice dlouhá léta stárla a chátrala, až jednoho dne zavřela úplně. Po uvolněných prostorech okamžitě sáhl obchodní řetězec, který v místech pivu zaslíbených otevřel drogerii. K ní později přibyl ještě supermarket, takže místo na jedno točené si sem dnes zajdete maximálně pro jedno lahvové.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
