Odbrutalizováno!

Poslední dobou se zejména v souvislosti s kauzou Transgas dostává na přetřes dědictví československého brutalismu. Expresivní a občas trochu neuctivé stavby z pohledového betonu a dalších surových materiálů mají zaryté obhájce i odpůrce, kteří mezi sebou těžko hledají kompromis. Přitom i v tomto případě existuje zlatá střední cesta, jak dokazuje rekonstrukce pankrácké budovy Průmstavu, vystavěné koncem 70. let.

Kdo si ještě pamatuje původní podobu objektu, dá mi za pravdu, že šlo o zajímavou, leč mírně depresivní stavbu. V druhé polovině 70. let byla vyprojektována v souvislosti s celkovou úpravou pankráckého předpolí Nuselského mostu. Opodál právě vznikal Palác kultury a v jeho těsné blízkosti sjezd z magistrály se silniční smyčkou. Novým záměrům tenkrát musela ustoupit celá jedna ulice, po níž vzniklo prázdné prostranství, obklopené relativně fádními činžáky. Proto se hledal nějaký výrazný prvek, který by místo oživil.

Prominentní parcela na rohu ulic Štětkovy a Na Pankráci byla určena k výstavbě sídla Ministerstva výstavby a techniky ČSR. Zakázka se realizovala v rozmezí let 1976-79 podle návrhu architektů Jana Štípka a Jana Kerela. Autoři přišli s radikálním řešením, ve kterém rozehráli betonová „škatulata, hejbejte se“ se špetkou nostalgie po principech funkcionalismu. Sedmipatrová budova jako kdyby byla poskládaná z podlouhlých hranolů, které se vůči sobě vysouvají nebo ustupují. To stavbě dodává originální dynamiku a Jan Štípek se zásluhou toho dostal do architektonických učebnic.

Čela jednotlivých hranolů směrem k severozápadu byla vyvedena ze surového betonu, proto Průmstav v nejexponovanějším pohledu od Paláce kultury působil chladně a nekompromisně. A to navzdory tomu, že betonářské bednění otisklo do povrchu mělký reliéf, který za slunečných dnů vytvářel jemnou stínohru. Pro laika bylo přesto obtížné najít v betonovém monstru zalíbení.

V devadesátých letech se o vlastnictví budovy dělily společnosti Průmstav a IPB. Je však nabíledni, že tou dobou už Štípkova budova příliš nevyhovovala zvyšujícím se nárokům na kancelářské prostory. A to především v energetických ohledech. Provozní náklady se zvyšovaly na samou hranici rentability, a tak došlo k logickému kroku – původní majitelé se sídla zbavili.

V roce 2008 budovu koupila rakouská společnost S+B Plan & Bau a takřka okamžitě se rozběhly přípravy na rekonstrukci objektu. Ve hře byla i myšlenka na úplnou demolici a vznik novostavby, ale k tomu naštěstí nedošlo. Vlastník namísto toho oslovil kancelář předního rakouského architekta Ernsta Hofmanna, která navrhla zachovat stávající dispozici, ale zcela změnit plášť budovy.

V první fázi se budova „oloupala“ až na železobetonovou konstrukci. Vzápětí začaly monolitické betonové plochy ustupovat novým oknům, čímž se podařilo objekt lépe prosvítit. Větší přísun přirozeného světla snížil potřebu umělého osvětlení v interiérech. Nově instalovaná okna s dvojitou izolací navíc razantně srazila náklady na vytápění. Mimochodem, speciální skla odrážejí velkou část slunečního záření, aby se přes léto nemusely vnitřní prostory příliš ochlazovat. Kromě toho se v budově k užitkovým účelům využívá pochytaná dešťová voda.

Po třech letech od započetí rekonstrukce předávali stavaři vlastníkovi diametrálně odlišný objekt, než jaký přebírali. Z betonové pasti na peníze se stala ekologicky a ekonomicky šetrná nemovitost, která zcela respektuje původní Štípkovo tvarosloví. Omlazená budova dostala jméno Qubix a o její zdařilosti nejlépe svědčí ocenění Stavba roku 2012. Kromě toho je i nositelem certifikátu LEED Platinum, tedy nejvyššího stupně v mezinárodním hodnocení šetrnosti budov k životnímu prostředí.

Pankráčtí by měli být na Qubix náležitě hrdí nejenom proto, že se na něm podíleli dva špičkoví architekti. Zatímco Jan Štípek byl dlouholetým předsedou České komory architektů, Ernst Hofmann si získal renomé například coby autor vídeňského Hlavního nádraží. Důležitější však je, že pankrácká stavba snese nejpřísnější měřítka udržitelnosti, aniž se zbavila své někdejší podstaty. Jejím současným majitelem je ČS nemovitostní fond, který zrekonstruovanou budovu koupil v roce 2014 za 950 milionů korun.

LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?

Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!