Socialistický realismus na vejminku

Vyrovnat se s odkazem komunismu lze všelijak. V případě sochy Radostný den od Jana Hány byla použita strategie „Sejde z očí, sejde z mysli“.

Když se koncem 70. let stavěl pražský Palác kultury, počítalo se s bohatou uměleckou výzdobou. Interiér zkrášlily skleněné objekty a gobelíny, venku pak hrálo prim sousoší Jana Hány Radostný den. Bronzová žena s dítětem vítala příchozí návštěvníky z podstavce na terase před budovou.

Dalo by se říct, že jde o vcelku krotkou ukázku socialistického realismu. Žena s šeříkovou ratolestí dychtivě hledí k Nuselskému mostu. Nejspíš v očekávání, kdy se na mostě objeví první sovětský tank. Ale žerty stranou. Na obranu lyrické tvorby Jana Hány je třeba uvést, že sestřička jeho vyšehradské sochy stojí v Mírovém parku v Nagasaki. A dokonce má i podobný název – Radost ze života.

Radostný den vydržel před Kongresákem až do roku 1998. Během dostavby centra pro účely zasedání MMF se socha odporoučela pryč. Pamětník Lukáš Marvan byl tenkrát u toho: „Dělníci přijeli s malým autojeřábem a postavili si kolem podstavce chatrné lešení. Sochu se jim sice podařilo nadzvednout, ale ukázalo se, že je kvalitně přidělána železnými pruty, takže se ji pokusili ukroutit. A jak tak kroutí a páčí, jednoho z nich napadne: ‚A nestačilo by jim, kdybychom ji jenom otočili, aby mávala na západ?‘ Na tu větu nezapomenu. Je to střípek do mozaiky konců pozůstatků komunismu v Čechách. Nápad neprošel, a tak kroutili dál. Socha nakonec povolila a byla to taková šupa, že je z lešení málem srazila dolů, jak se rozkývala. Malý autojeřáb s ní měl co dělat.“

Radostný den sice zmizel z piedestalu, ale schovává se nedaleko. Ve vnitrobloku za hotelem Holiday Inn mává do oken ubytovaným hostům. Možná by se pro sousoší našlo důstojnější místo. Ostatně, žulový podstavec před Kongresákem dosud stojí.

LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?

Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!