Socialistický realismus na vejminku

Vyrovnat se s odkazem komunismu lze všelijak. V případě sochy Radostný den od Jana Hány byla použita strategie „Sejde z očí, sejde z mysli“.

Když se koncem 70. let stavěl pražský Palác kultury, počítalo se s bohatou uměleckou výzdobou. Interiér zkrášlily skleněné objekty a gobelíny, venku pak hrálo prim sousoší Jana Hány Radostný den. Bronzová žena s dítětem vítala příchozí návštěvníky z podstavce na terase před budovou.

Dalo by se říct, že jde o vcelku krotkou ukázku socialistického realismu. Žena s šeříkovou ratolestí dychtivě hledí k Nuselskému mostu. Nejspíš v očekávání, kdy se na mostě objeví první sovětský tank. Ale žerty stranou. Na obranu lyrické tvorby Jana Hány je třeba uvést, že sestřička jeho vyšehradské sochy stojí v Mírovém parku v Nagasaki. A dokonce má i podobný název – Radost ze života.

Radostný den vydržel před Kongresákem až do roku 1998. Během dostavby centra pro účely zasedání MMF se socha odporoučela pryč. Pamětník Lukáš Marvan byl tenkrát u toho: „Dělníci přijeli s malým autojeřábem a postavili si kolem podstavce chatrné lešení. Sochu se jim sice podařilo nadzvednout, ale ukázalo se, že je kvalitně přidělána železnými pruty, takže se ji pokusili ukroutit. A jak tak kroutí a páčí, jednoho z nich napadne: ‚A nestačilo by jim, kdybychom ji jenom otočili, aby mávala na západ?‘ Na tu větu nezapomenu. Je to střípek do mozaiky konců pozůstatků komunismu v Čechách. Nápad neprošel, a tak kroutili dál. Socha nakonec povolila a byla to taková šupa, že je z lešení málem srazila dolů, jak se rozkývala. Malý autojeřáb s ní měl co dělat.“

Radostný den sice zmizel z piedestalu, ale schovává se nedaleko. Ve vnitrobloku za hotelem Holiday Inn mává do oken ubytovaným hostům. Možná by se pro sousoší našlo důstojnější místo. Ostatně, žulový podstavec před Kongresákem dosud stojí.