Kde na Vyšehradě se nachází Polsko?
Do vyšehradské historie se zapsala řada různých národů. Po Francouzích je na Vyšehradě pojmenovaná brána, po Polácích pro změnu hospoda.
Patrový dům zvaný Polsko patří k nejstarším na Vyšehradě. Dnes v něm sice sídlí Jedličkův ústav, ale původně se jednalo o vojenská kasárna. Ta vznikla při barokní přestavbě pevnosti v průběhu 17. století. A vojáci si to tenkrát uměli dobře zařídit – zatímco v prvním patře bydleli, v přízemí měli hostinec.
Během pruské okupace Prahy roku 1744 se v kasárnách ubytoval polský pluk. A přestože tu Poláci strávili jen několik týdnů, dům od té doby nese jejich jméno. Zřejmě to v místní krčmě uměli pořádně roztočit.
Doupě hříchů
Když Prušáci z Prahy odtáhli, budovu Polska odkoupila od vojenského eráru Vyšehradská kapitula. Hospodu v něm ponechala, ale zbytek domu začala pronajímat jako klasický činžák. V tom pokračovali i následující majitelé, kteří kvůli zvýšení výnosu přistavěli ještě jednu větší budovu. Zdá se ale, že činže byla na tehdejší poměry relativně nízká. Brzy se totiž do Polska začala stěhovat chudina z celé Prahy.
Koncem 19. století už bylo Polsko ghettem v tom nejhorším slova smyslu. V příšerných hygienických podmínkách se tu tísnilo až 350 obyvatel. Tyfus, cholera nebo tuberkulóza byly na denním pořádku stejně jako návštěvy četníků.
V Polsku se vyšetřovalo několik případů týrání dětí, pokus o vraždu ubodáním, zmrzačení vyhozením z okna, sebevražda požitím jedu a také dokonaná vražda tříleté holčičky. Dá se říct, že současná přítomnost Jedličkova ústavu je dobrou volbou, jak místu vylepšit karmu.
Kubistický ústav
Jedličkův ústav pro léčbu a výchovu mrzáčků se do Polska nastěhoval roku 1913. Přesněji řečeno o rok později, neboť v prvním roce po založení probíhaly úpravy budov. V některých bytech navíc dosud bydleli nájemníci, kterým ještě dobíhala výpovědní lhůta.
V době vzniku Jedličkova ústavu bydlel tucet prvních chovanců v tzv. Domečku na dvoře činžovní budovy, tedy v prapůvodním Polsku. Jeho adaptace se ujal stavitel Matěj Blecha, který upravil vnitřní dispozice a své dílo korunoval nenápadnou přístavbou. Ta je pojatá v duchu tehdy progresivního kubismu a dnes se o ní píše v některých architektonických průvodcích.
Velmi záhy po vzniku ústavu propukla první světová válka a na Vyšehrad putovaly desítky zmrzačených vojáků z fronty. Ti se v nově založené škole pro vojenské invalidy učili různým řemeslům, anebo pracovali v dílně na výrobu protéz.
Paradoxně právě protézy málem zapříčinily hospodářských krach ústavu. Po skončení války o ně opadnul zájem a ústavu chvíli trvalo, než si našel nový výrobní program. Část dílen se pak přeorientovala například na tkaní koberců nebo vyšívání praporů.
Když Polsko nestačí
Spolu s tím, jak ústav přijímal stále více postižených dětí, přestalo Polsko svou kapacitou dostačovat. V roce 1926 byla proto na opačné straně vyšehradských hradeb otevřena nová budova. Tam se přestěhovala škola i internát, zatímco v Polsku zůstaly ústavní dílny. A ty tam spolu s ředitelstvím ústavu sídlí dones.
Za poslední čtvrtstoletí budovy v blízkosti Francouzské brány výrazně prokoukly. Už dříve k nim přibyl ústavní obchůdek a také původní Domeček se dočkal citlivé rekonstrukce. Budoucnost vyšehradského Polska tak vypadá celkem růžově. Můžete se o tom sami přesvědčit na pravidelných jarních a vánočních trzích, kdy má areál Jedličkova ústavu dveře dokořán.
Text vznikl s přispěním Petra Koláře z Jedličkova ústavu.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
