V srdci pražské imigrace

Černobílý snímek Zikmunda Reacha zachycuje pohled do dvora byvší věznice Fišpanky pod Emauzským klášterem. Městská věznice se sem přesunula roku 1862 z nedalekého Karlova náměstí. Jelikož původně fungovala v nově adaptovaných budovách továrna na zpracování rybích kostic (eine Fischbeinfabrik), neřeklo se nápravnému zařízení jinak než Fišpanka. Postupem doby se z klasického vězení stalo především hnanecké komisařství, kam byli soustředěni zadržení tuláci bez domovského práva v Praze. Zde jim byl vydán hnanecký pas a předepsána maršruta, načež byli za asistence četnictva dopravováni postrkem do domovských obcí.

Fišpanka sice přežila hlavní vlnu podskalské regulace, ovšem po výstavbě moderních ministerských budov pod Emauzy nevyhovovala estetickým nárokům nové doby. Věznice s komisařstvím se přestěhovala na okraj Prahy do Vysočan (kam si s sebou odnesla i své jméno) a zchátralé budovy se roku 1933 poroučely k zemi, třebaže se ještě nedlouho před zbořením uvažovalo o jejich využití coby ubytoven pro Židy, prchající z Německa před sílícím fašistickým režimem.