Jak první pražský hromosvod chytal ryby

První pražský hromosvod byl v osmnáctém století instalován na Vyšehradě. Kovová tyč se zlatým hrotem zdobila od roku 1776 střechu vyšehradské zbrojnice.

Vyšehradská barokní pevnost patřila ke strategickým místům Čech. Nejen svou polohou, ale i tím, že zde byla soustředěna vojenská posádka a spousta vojenského materiálu. Prim v tomto ohledu hrála rozlehlá zbrojnice, vystavěná Carlem Luragem v těsném sousedství kapitulního kostela. Říkalo se jí též prachárna, protože sloužila coby sklad střelného prachu.

V roce 1769 došlo k obrovskému neštěstí v italské Brescii. Blesk při bouřce uhodil do bastionu tamější pevnosti a zažehl 90 tun uskladněného střelného prachu. Obrovský výbuch tehdy zničil šestinu města a zabil okolo 3000 obyvatel. Vojenští stratégové po celé Evropě ihned začali přemýšlet, jak podobné události v budoucnu předejít.

Shodou okolností v půlce osmnáctého století objevila dvojice vynálezců nezávisle na sobě hromosvod – uzemněný kovový hrot k bezpečnému svedení bleskového výboje. Nás může těšit, že jedním z průkopníků byl Čech Prokop Diviš. Druhým do počtu byl Američan Benjamin Franklin. Právě Franklinův hromosvod jednodušší konstrukce si velmi rychle začal razit cestu na střechy budov po celém světě. A podobná neštěstí jako v Brescii adaptaci nového vynálezu urychlovala.

Několik let po zničujícím italském výbuchu rozhodla císařovna Marie Terezie, že hromosvodem musí být opatřeny všechny muniční sklady v monarchii. První takovou stavbou v Čechách byla právě vyšehradská zbrojnice. V roce 1776 však nešlo o první hromosvod na našem území. Už v předchozím roce se „svůdce blesků“ objevil na zámku hraběte Nostice v Měšicích u Mělníka. Stejně tak je potřeba do výčtu započítat realizace Prokopa Diviše v Příměticích.

Instalaci hromosvodu na střechu vyšehradské zbrojnice měl na povel rakouský major Leopold Unterberger – voják, matematik, soukromý vychovatel na císařském dvoře a autor řady odborných knih. Eduard Herold ve svých Malebných cestách po Praze popisuje událost následovně: „Železná tyč s pozlaceným hrotem zavdávala podnět k rozličným úvahám a řečem, zejména čekáno bylo nedočkavě na první bouřku, aby se způsobilosť nového vynálezu vyzkoumala. Rozumí se, že pochybovačů a nedůvěřivých bylo značné množství a převládalo mínění, jak je dobře, že zásoby prachu uloženy jsou hluboko v skalních sklepeních, že ani blesková jiskra, ani vnější požár vzníti je nemůže.“

Zajímavostí je, že vyšehradský hromosvod byl ze střechy zbrojnice sveden dlouhým řetězem až do Vltavy. Důkaz podává kolorovaný lept s pohledem na Vyšehrad od Kašpara Plutha z konce osmnáctého století. Na vedutě lze zaznamenat klikatou tenkou linku, která se táhne po vyšehradské skále od hradeb až do řeky.

Pan František Záruba mě upozornil na krátkou novinovou zprávu z roku 1856. Zaznamenává, že hromosvod opravdu fungoval tak, jak měl: „Předevčerem odpoledne udeřil blesk na Vyšehradě do vojenské budovy, svezl se však po hromosvodu do Vltavy. Za několik okamžiků bylo viděti na povrchu vody mnoho ryb, jež blesk z části omráčil. Rozumí se samo sebou, že bylo ryb těch i od nerybářů mnoho naloveno.“ Výňatek pochází ze Slovenských novin, vydaných 19. srpna 1856.

Dokdy až visel řetěz z vyšehradské skály, mi není známo. Nicméně vyšehradská zbrojnice vzplála mohutným plamenem v lednu 1927. Nezažehl ji ovšem blesk, nýbrž neopatrnost obslužného personálu. To už je ale jiný příběh…

LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?

Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!