Pražské labutě slaví padesátiny

„Pamatuju se, jak někdy v sedmdesátém roce psala Večerní Praha, že se na Vltavě objevily labutě. Byla to tenkrát velká událost, protože do té doby v Praze nebyly,“ povídal mi nedávno kamarád. Z dnešního pohledu se to možná zdá neuvěřitelné, ale pražské labutě jsou fenoménem starým teprve padesát let. Za tu dobu se staly vítanou atrakcí a neodmyslitelnou součástí městské atmosféry.

 

Labuť velká (Cygnus olor) se do Česka rozšířila z Pobaltí a severní Evropy. Ještě v první polovině dvacátého století byla na našem území poměrně vzácná. Trvale se zde vyskytovali pouze ochočení jedinci, kteří plnili okrasnou funkci v zámeckých parcích podobně jako pávi. Za kolébku české labutí populace se pak pokládá Lednicko-valtický areál.

Labuť velká
Labuť velká ve společnosti dalšího vodního ptactva.

K expanzi labutí mimo jižní Moravu došlo mimo jiné zásluhou vysazování mladých potomků na Blatensku po roce 1948. Od té doby labutí populace setrvale rostla. Ovšem největší boom proběhl na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Ornitologové to dávají do souvislosti se dvěma událostmi. Tou první byla výstavba říčních přehrad, díky kterým přestaly některé české řeky přes zimu zamrzat. Labutím se tak výrazně zvětšilo teritorium pro možné přezimování. Současně s tím docházelo také k masivnějšímu používání umělých hnojiv, které v důsledku zvyšovaly obsah živin ve vodních nádržích. To umožnilo labutím lépe prosperovat, neboť se živí převážně rostlinnou stravou. Pouze výjimečně se přikrmují rybami anebo tím, co jim ze břehu hodí lidé.

 

Při ornitologickém sčítání v roce 1972 bylo na území Československa zaznamenáno 162 labutích jedinců. O deset let později už jich byly čtyři tisíce. Podobně dramatický nárůst lze vysledovat i v Praze. Podolský pamětník Václav Čermák kdysi na stránkách tisku vzpomínal, že na labutím zimovišti pod vyšehradským Železničním mostem se v roce 1978 vyskytovaly pouze čtyři páry. Časopis VTM pak v roce 1985 napočítal na stejném místě téměř sedm set labutí. V současnosti kolísá česká labutí populace zhruba mezi dvěma a půl tisíci a čtyřmi tisíci jedinci.

Labutě v Praze
Labutí tanec na Vltavě pod Železničním mostem.

Ke spokojenému životu českých labutí přispívá i skutečnost, že se jedná o chráněný druh. Za jejich svévolné zabití hrozí viníkům poměrně přísné tresty. Nicméně jen málokoho by nejspíš napadlo pražské labutě trápit. Díky svému ušlechtilému vzezření jsou především terčem obdivu. A pokud se během tuhých mrazů stane, že některá labuť přimrzne k ledu, lidé jí většinou záhy přispěchají na pomoc.

 

Největší nebezpečí tak pro labutě představuje přikrmování. Obzvlášť zrádné bývá koncem podzimu před příchodem prvních mrazů. V uvedeném období se doporučuje nekrmit labutě na rybnících a dalších stojatých vodách. Mohly by si totiž na krmení zvyknout a neodletět včas přezimovat na řeku.

Labutě v Praze
Labuť okroužkovaná pražským Národním muzeem.

Jak už jsem zmínil výše, největším pražským zimovištěm labutí je smíchovský břeh pod Železničním mostem. V noci tu vltavská hladina doslova zbělá podřimujícím ptactvem. Do těchto míst také pravidelně přijíždí „labutí máma“ Zdeňka Zemanová, která zdejší hejno zásobuje desítkami kilo tvrdého chleba. Odborníci ovšem doporučují krmit labutě raději zeleninou nebo zrním. Nepohrdnou ani obyčejnou trávou, která lépe odpovídá jejich přirozenému jídelníčku nežli staré pečivo. Myslete na to, až budete pražským labutím k jejich padesátinám chystat slavnostní hostinu.