Saturn, Uran, Neptun, Vyšehrad
Uprostřed horkého léta 2006 se zraky světových astronomů na čas odpoutaly od dalekohledů a napjatě sledovaly dění na Mezinárodním astronomickém kongresu v Praze. V Kongresovém centru na Vyšehradě se totiž odhlasovalo, že Pluto nepatří mezi planety.
Světové astronomické kongresy mají podobu jakýchsi vědeckých olympiád. Konají se jednou za tři roky a hostí špičkové reprezentanty oboru z celého světa. Praze připadla čest hostit kongres už v roce 1967. Podruhé toto privilegium získala o necelých čtyřicet let později. V létě 2006 dorazilo do Prahy víc než dva a půl tisíce hostů, kteří zde po dva týdny tříbili své znalosti a názory. Mezi nimi i legenda české astronomie a neúnavný popularizátor vědy Jiří Grygar. Poprosil jsem ho, zda by krátce nezavzpomínal, co se tenkrát v Kongresovém centru odehrávalo.
„Na XXVI. Valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie jsem vykonával funkci předsedy redakční rady kongresového deníku s podivuhodným titulem Dissertatio cum Nuncio Sidereo III (V překladu Rozprava s Hvězdným poslem – pozn. ed.). Jedná se o parafrázi spisu Johanna Keplera, který Kepler vydal roku 1609 v Praze. Už v roce 1967 byl v Praze XIII. kongres MAU, kde jsem byl rovněž šéfem redakční rady, a tehdy jsme deník nazvali Dissertatio cum Nuncio Sidereo II.
Změna statutu Pluta byla mediálně nejviditelnějším výsledkem kongresu, ačkoliv šlo o zcela podružnou záležitost. Debata se už předtím odehrávala řadu let písemně a mohla dávno skončit, nebýt amerických astronomů, kterým velmi vadilo, že by Pluto měl být degradován ze statutu planety. (Objevitelem Pluta byl Američan Clyde W. Tombaugh. – pozn. ed.)
Důvody pro změnu nomenklatury však byly jasné. Pluto není planeta v pravém slova smyslu. Svým charakterem a parametry patří spíše mezi planetky, což je kategorie, kterou astronomové zavedli už v polovině 19. století. Tehdy začalo přibývat objevů nových planet (skoro dvou tuctů) v prostoru mezi Marsem a Jupiterem. Jde o dost malá tělesa o rozměrech do jednoho tisíce kilometrů, tedy vesměs menších než Měsíc. Zato mají podobné oběžné dráhy, takže tvoří jakýsi pás těles ve velké mezeře mezi drahami Marsu a Jupiteru. Dnes je vidět, že zavedení kategorie planetek bylo velmi moudré rozhodnutí, protože ve zmíněném pásu už známe více než půl milionu těles.
V devadesátých letech minulého století se něco podobného začalo odehrávat i s Plutem. Díky pokroku techniky se v prostoru za Neptunem začalo objevovat čím dál více těles. Většinou o něco menších než Pluto, ale některá s ním byla svou velikostí srovnatelná. Dnes už je za Neptunem známo přes dva tisíce takových objektů, takže evidentně jde o další pás coby novou složku Sluneční soustavy.
Ještě během kongresu v roce 2006 nebylo jasné, jak debata skončí. Ale závěrečné hlasování pléna bylo jasné, naprostá většina astronomů hlasovala pro kompromis. Pluto a dalších asi pět větších těles se zařadily do nové kategorie trpasličích planet, protože jejich společnou vlastností je, že jsou kulatá. Menší objekty ve vnějším pásu jsou už vesměs nepravidelného tvaru, takže jednoznačně patří mezi planetky.
Znamená to, že Pluto je průkopník této nové skupiny, protože byl objeven už v roce 1930, plných 62 let před objevem druhého objektu ve stejné vzdálenosti od Slunce. Je to vlastně premiant a pro astronomii jde o daleko větší přínos, než by býval byl objev devátého nedochůdčete mezi planetami.“
Tolik tedy krátká vzpomínka astrofyzika Jiřího Grygara. Jako zajímavost připojuji, že zmíněnému závěrečnému hlasování o statutu Pluta předsedala v Kongresovém centru jistá Jocelyn Bellová Burnellová, severoirská astronomka a objevitelka pulsarů! Pokud by vás osudy Pluta zajímaly do větší hloubky, doporučuji vám Grygarovu přednášku na toto téma.
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
