Nový design pro Vyšehrad

Žijeme v době posedlé cedulemi, ukazateli, značkami a informačními tabulemi. Prochází-li člověk Prahou, musí se jí doslova pročíst. Tu vás někdo kárá nebo k čemusi nabádá, onde zas jiný upozorňuje na výjimečnost místa, případně vám nutí suvenýr či dechberoucí zážitek. O místo v našich zorných polích soupeří každou minutu desítky a stovky vzkazů – delších, kratších i těch nejlapidárnějších v podobě bílých kruhů s červeným lemováním. Pokynů je tolik, že manuál k použití města občas zastiňuje město samé.

Zvyklo se tomu říkat vizuální smog. A oprávněně proti němu povstali bojovníci, kteří touží nepřehlednou džungli proklestit a vyčistit. Podobné snahy lze nyní sledovat na Vyšehradě. Na první pohled je to proměna nenápadná, protože odstraněný plevel zpravidla nikomu neschází. Například husté aleje dopravních značek jsme si zvykli lhostejně akceptovat, takže když některá z nich prořídne, málokdo si toho všimne. Přesto je boj s vizuálním smogem chvályhodnou činností, které vyjadřuji bezvýhradnou podporu.

Současná vizuální obroda Vyšehradu má ovšem komplexní podobu. Vedle odstraňování rušivého balastu dochází také ke grafickému sjednocení orientačního a informačního systému. Ten vychází z nové vizuální identity NKP Vyšehrad, pod níž jsou podepsáni grafičtí designéři Jan Matoušek a Mirka Mitísková. V roce 2020 uspěli se svým společným návrhem ve výběrovém řízení, do kterého byla přizvána pětice renomovaných studií. Vítězný tandem následně vytvořil podrobný grafický manuál, který je pro každou společnost nebo instituci jakousi komunikační biblí. Definuje se v ní podoba loga, řezy písma, barevnost, způsob zacházení s fotografiemi nebo ilustracemi a spousta dalšího. To by mělo vnést do komunikace Vyšehradu řád a vtisknout památce jednotnou komunikační tvář – od rozcestníků přes webové stránky až k upomínkovým předmětům nebo hlavičkovým papírům.

Abych se o novém grafickém stylu NKP Vyšehrad dozvěděl víc, domluvil jsem si s Janem Matouškem schůzku ve vyšehradské kavárně Čekárna. Zajímalo mě, jak se svou kolegyní dospěli k výslednému minimalistickému pojetí a co je k němu inspirovalo. Nové vyšehradské logo má totiž podobu jednoduchého písmene V doplněného dvěma hvězdami. Žádný přímočarý odkaz k historii místa, žádá silueta se dvěma věžemi, jak by se nabízelo. Autorská dvojice na to šla jinak. Snažila se při tvorbě loga dojít k co nejčistšímu tvaru, k nejmenšímu společnému jmenovateli. Vyšehrad jako místo i jako symbol v sobě ukrývá množství různých významů a tvůrci nechtěli žádný z nich upřednostnit na úkor ostatních. Proto zvolili zdánlivě lapidární písmeno V. Svébytnost a nezaměnitelnost mu pak dodali dvojicí hvězd umístěných nad sebou. Pomyslnou dvojtečkou, za kterou lze dosadit jakýkoliv kontext – historický i současný.

Použité písmo Atlantic vytvořila česká písmolijna Heavyweight a svou formou odkazuje ke starým nápisům tesaným do kamene. Vyjádřil jsem mírnou obavu, zda zvolený řez není příliš tenký, tudíž hůře čitelný. Jan Matoušek mi ale vysvětlil, že v tomto ohledu je logo do jisté míry variabilní. Aby obstálo i v miniaturní verzi nebo v rozmanitých materiálových provedeních, lze „véčko“ i hvězdičky účelově zesílit. Ovšem jen mírně, aby z loga zcela nevyprchal jeho subtilní charakter.

Kromě loga a písma obsahuje balíček vizuální identity mnoho dalších prvků. Například sadu ilustrací od Michala Bačáka s několika notorickými vyšehradskými motivy  – lvem a gryfem z románských dlaždic baziliky sv. Vavřince nebo denáry z Vyšehradské mincovny. K těmto ilustracím nedávno přibyla další sada od Richarda Fischera s vyobrazeními nejvýznamnějších stavebních památek Vyšehradu. Jak těch dosud existujících, tak zaniklých. Kresby vznikaly ve spolupráci s historiky, proto by měly odrážet současný stav poznání vyšehradské minulosti.

Od vzniku nové vizuální identity Vyšehradu uplynuly už tři roky. To je dostatečná doba k tomu, aby se dalo posoudit, jak funguje v praxi. Nejsnáze se o tom člověk přesvědčí při návštěvě oficiálních webových stránek. Zde je střídmost a uměřenost použitého stylu ku prospěchu věci. Stránky jsou díky tomu přehledné a zároveň na nich dostatečně vyniknou lákavé snímky různých vyšehradských zákoutí. Drobnou výtku bych měl jen k nadměrnému použití verzálek, které delším textům ubírá na čitelnosti.

Právě webové stránky a profily na sociálních sítích se obracejí k široké veřejnosti a informují ji o aktuálním dění na Vyšehradě. Stejný účel splňuje také inzerce v reklamních vitrínách po městě, která vábí turisty k prohlídce pevnosti a zdejších expozic. Je hezké vidět, že napříč všemi těmito médii se uplatňuje jednotný styl, tudíž je komunikace konzistentní. Zároveň je vkusná a vzpírá se reklamní ukřičenosti. Navozuje poklidnou vyšehradskou atmosféru a dává najevo, o jaký typ návštěvníků Vyšehrad stojí.

Méně často přijdou obyčejní lidé do styku s dalšími materiály, do jejichž podoby se nová vizuální identita NKP Vyšehrad propsala. Řeč je o vizitkách, hlavičkových papírech a dalších merkantilních tiskovinách, bez nichž se žádná instituce neobejde. S jejich oficialitou jde grafické ztvárnění ruku v ruce.

Tři roky po vzniku nového grafického stylu nyní dochází k další jeho důležité aplikaci. Jak už bylo řečeno výše, přímo ve vyšehradské pevnosti se sjednocuje orientační systém. Ten byl doposud roztříštěn do přehršle cedulí, vitrín a ukazatelů, vzniknuvších dle hesla „Každý pes jiná ves“. Cílem je, aby všechny památky nebo obslužné objekty byly označeny podle stejné logiky, ideálně vícejazyčně. To se odehrává podle not zapsaných v osnově grafického manuálu. V kontextu historického prostředí se jako vhodnější ukázalo použití světlé grafiky na tmavém podkladu. Inverzní podoba má totiž tlumenější charakter, nesvítí do daleka a nestrhává na sebe větší pozornost, než je nezbytně nutné.

Nové informační totemy, vitríny a směrovky jsou vyrobeny z oceli s matným povrchem, na kterou je grafika nanesena technolgií práškové vypalované barvy. Zásluhou toho by měly být všechny prvky dostatečně odolné a trvanlivé. Jedinou materiálovou výjimku tvoří vsazená mosazná loga Vyšehradu, která z ocelových plátů mírně vystupují. Připomínají znaky na kapotách luxusních automobilů, ponoukající nenechavce k vydloubnutí. Pro úplnost dodávám, že podoba orientačního systému je dílem ateliéru • tečka Luboše Klabíka a Tomáše Klapky.

Třebaže k „převlékání“ Vyšehradu dochází z gruntu, několik starších informačních prvků zůstane zachováno. Týká se to například dvou velkých směrovek umístěných na přístupových cestách k pevnosti – v Libušině ulici a před Táborskou branou. Tyto masivní šipky z železa a bronzu navrhli v osmdesátých letech akademický malíř Jiří Hanuš se sochařem Petrem Šturmou. Uvnitř pevnosti pak lze od stejných autorů najít ještě orientační plán a dva výhledové panely v podobě hřibů z leštěné žuly. Do nich jsou vsazeny bronzové reliéfy, popisující jednak vyšehradské objekty, jednak pražské panorama.

Je potřeba vzít v potaz, že uvedené proměny se uskutečňují pouze tam, kam sahá vliv NKP Vyšehrad. Netýkají se domů v soukromém vlastnictví, Jedličkova ústavu nebo některých profánnějších objektů Vyšehradské kapituly. Stoprocentního vizuálního souladu tudíž nebude dosaženo nejspíš nikdy. Otázka je, zda by to bylo vůbec vhodné. Jistá míra uvolněnosti, pestrosti a estetického rebelství nikdy nezaškodí.

Co dodat závěrem? Snad jen to, že Vyšehrad postupně získává slušivý informačně-orientační kabát. Kéž by mu vydržel co nejdéle bez záplat.

LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?

Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!