Motokov – stometrový prvňák na Pankráci

Tvrdit o Pankráci, že je pražskou obdobou pařížské La Défense nebo newyorského Manhattanu, je dost nadnesené. Přesto se i mezi zdejšími výškovými budovami najde vynikající architektura. Důkazem budiž bývalé sídlo Motokovu, první stometrová budova v bývalém Československu.

O podobě Pankrácké pláně se vedly dlouhé diskuze už od dob první republiky. Tehdy začala na zdejší periférii růst první družstevní sídliště coby východisko z meziválečné bytové krize. Ve stejném duchu navázalo i komunistické plánování, které si vytklo za cíl udělat z jižního předměstí tzv. druhotné pražské centrum. Ve třech etapách tu vznikla velkorysá panelová zástavba a doprostřed  bylo narýsováno tzv. Centrální náměstí.

Na náměstí se měl soustředit společenský život z blízkého i vzdálenějšího okolí. Mělo tu vyrůst několik reprezentativních sídel, hotel, obchoďák, divadelní sály a koncertní hala. Už urbanistický plán z konce padesátých let počítal s výstavbou výškových budov, byť o něco nižších, než jaká je dnešní realita.

S naplňováním schválené vize se začalo až během sedmdesátých let. Významně k tomu přispěl požár Veletržního paláce roku 1974. Do té doby v něm sídlily podniky zahraničního obchodu, které rázem přišly o střechu nad hlavou. Vláda proto během několika měsíců rozhodla, že pro potřeby podniků Kovo, Koospol a Motokov nechá vystavět tři nová sídla. Motokovu připadla parcela právě na pankráckém Centrálním náměstí.

Vypracování všech tří projektů dostal na starosti Krajský projektový ústav pod vedením architekta Zdeňka Kuny, který se už dříve osvědčil při stavbě výškové budovy Strojimportu na Vinohradské třídě. Projektové studie včetně modelů vznikly během pouhých šesti týdnů od zadání! Jejich realizací byly pověřeny zahraniční stavební firmy, protože těm československým by práce trvaly přinejmenším dvojnásobek času.

Budovu Motokovu navrhoval osobně Zdeněk Kuna se svými nejbližšími spolupracovníky Valentou, Stupkou, Zdražilem a Honke-Houfkem. Vzhledem k předpokládané výšce 104 metrů se důkladně posuzoval vliv na pražské panorama. Aby Motokov netrčel z pláně jako falický solitér, měly ho záhy doplnit ještě Hotel Panorama a nová budova Československého rozhlasu. Vznikla tak nová pražská dominanta, jakási moderní protiváha Hradu. Ostatně budova Motokovu je o sedm metrů vyšší než jižní věž katedrály sv. Víta. Z nejvyšších pater je díky tomu za jasného počasí vidět Bezděz a Milešovka.

Zdeněk Kuna patřil k největším československým expertům na výškové stavby. V šedesátých letech podnikl studijní cestu po německých městech, aby se osobně seznámil s nejnovějšími trendy a technologickými postupy. V jeho práci lze najít vlivy Arne Jacobsena nebo Ludwiga Miese van der Rohe, třebaže v podmínkách plánovaného hospodářství narážel na spoustu komplikací. Například bylo skoro nemožné sehnat materiál na odlehčené ocelové konstrukce, které se tou dobou prosazovaly v západní Evropě. Hezky to ilustruje citát Zdeňka Kuny z rozhovoru vedeného Terezou Mléčkovou: „Miese van der Rohe v Bulharsku nepostavíte.”

Naštěstí podniky zahraničního obchodu měly v komunistické ekonomice výsadní postavení, takže se na nich nešetřilo. Mohly si dovolit svěřit stavební práce zahraničním dodavatelům, čímž do značné míry obešly zdejší hospodářské nedostatky. Motokov stejně jako předtím Strojimport vystavěla italská společnost FEAL. Zásluhou toho mohl Kuna použít ocelovou konstrukci s betonovým jádrem a zavěšenou fasádou, díky níž stavba působí nesmírně ladně. Štíhlá šestiboká věž je vymodelovaná se sochařskou důsledností, byť o část svého účinku přišla při rekonstrukci fasády začátkem nového tisíciletí.

Budova Motokovu měla pojmout patnáct set zaměstnanců, což představuje menší město o velikosti Harrachova. Proto se kromě kanceláří a zasedaček pamatovalo i na mimopracovní vyžití. Našli byste tu saunu, tělocvičnu, jídelnu, sámošku, zdravotní středisko anebo prodejnu Tuzexu. Jako u většiny architektonických projektů té doby hrál nezanedbatelnou úlohu také výběr doplňkových uměleckých děl. Vstupní hale vévodila velkolepá skleněná plastika Stanislava Libenského a Jarmily Brychtové, s nimiž Zdeňka Kunu pojilo přátelské pouto.

Když se Motokov v roce 1977 slavnostně otvíral, byl nejvyšší budovou v Československu. Až v následujícím desetiletí ho o tento primát připravila nedaleká budova Československého rozhlasu, která má o pět metrů víc. Přesto se Motokov dodnes těší velké přízni sportovních běžců do schodů, kteří tu uspořádali několik mistrovských závodů.

V devadesátých letech podniky zahraničního obchodu postupně zanikaly a jejich majetek se zprivatizoval. Mrakodrap na Pankráci koupila na konci tisíciletí dveloperská společnost ECM. V jejím vlastnictví prošla budova rekonstrukcí, při níž došlo ke kompletní výměně zavěšených fasád, předělání interiérů a také ke změně jména. Současný název zní City Empiria, což nepovažuji za příliš šťastné. Jako kdyby majitelé zdejších realit trpěli omezeným slovníkem, a tak se jednotlivé dominanty pankráckého pentagonu jmenují City Empiria, City Tower, V Tower, Main Point, City Point a City Green Court. Upřímně lituju všechny doručovatelky, které sem nosí poštu.

Vypadá to, že projekt pankráckého Centrálního náměstí se po šedesáti letech od prvních plánů konečně daří uzavřít. K jeho vlastní škodě ale na vymezeném území vznikla kancelářská enkláva, kam se chodí pouze pracovat nebo nakupovat. Navrhované koncertní a divadelní sály, které by místu propůjčily vznešenějšího ducha, se z plánů zcela vytratily. Za kulturou se tak musíte vypravit opodál do kavárny Na půl cesty, kde často hostují punkové a hardcorové kapely.

LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?

Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!