Kubistická trojčata pod Vyšehradem

O architektu Josefu Chocholovi byla na těchto stránkách řeč už vícekrát. Například v souvislosti s jeho srdnatou obhajobou vyšehradské pevnosti před možným zastavěním. Častěji však jeho jméno zaznívá v souvislosti s trojicí podvyšehradských domů, které Chochol navrhl a které se hlásí k architektonickému kubismu. Jednomu z nich jsem se podíval na zoubek o něco důkladněji.

 

Jedná se o ikonickou stavbu, která po zásluze poutá pozornost našinců i cizinců – kubistický trojdům před Vyšehradským tunelem, který vznikl v letech 1912-1913. Stavba vyrostla na velmi lukrativní parcele, a tak není divu, že se o ni společně podělili dva významní pražští podnikatelé. Pánové František Hodek a Antonín Belada, kteří oba patřili k „velkým zvířatům“ českého stavebnictví. Vlastně je trošku s podivem, že se dvojice konkurentů rozhodla sdílet tutéž adresu. Možná právě proto vzali do party ještě bratry Bayerovy, kteří vrazili mezi oba stavitele klín v podobě své třetiny domu.

 

Budoucí obyvatelé svěřili architektonický projekt mladému Josefu Chocholovi. Ten byl sice v Praze známý jako pronikavý intelektuál a schopný diskutér, ale ve svých dvaatřiceti letech měl na kontě minimum realizovaných zakázek. Rok před započetím vyšehradské stavby debutoval v Praze úpravou Brožíkovy síně Staroměstské radnice. Pak ještě upravil místnosti Klubu Za starou Prahu, jehož byl členem, ale tím jeho architektonická praxe končila. Přesto majitelé vyšehradského pozemku udělali dobře, že se na Chochola obrátili.

Josef Chochol - Brožíkova síň Staroměstské radnice
Úprava Brožíkovy síně Staroměstské radnice na návrhu Josefa Chochola.

V inkriminovaném období procházel Josef Chochol velkým očarováním kubismem. Avantgardní výtvarný styl ho inspiroval k tomu, aby se o podobný výraz pokusil i v architektuře. Společně se svými myšlenkovými souputníky Gočárem, Janákem a Hofmanem během několika následujících let vytvořili soubor staveb, kterými architektonický kubismus definovali. Záhy však sami přišli na to, že jde o slepou vývojovou uličku, a uchýlili se k jiným formám. Nicméně právě Vyšehrad se stal díky Chocholovi výborným dokumentem tohoto krátkého vzplanutí pro divokou geometrii.

 

Třebaže trojdům na nábřeží provokoval v době svého vzniku plasticky členitou fasádou, za ní se skrývá relativně tradiční dispozice. Ostatně, odhlédneme-li od „výrazu tváře“, shledáme dům v něčem podobný barokním plaveckým domům, které ve stejné době padaly k zemi v rámci podskalské asanace. Chochol však svou stavbou především beze zbytku naplnil to, po čem volal roku 1910 ve svém článku Na obranu Vyšehradu. Totiž že zástavba v okolí bývalé pevnosti má mít horizontální charakter, který nebude rušivě zasahovat do pohledů na monumentální barokní hradby.

Josef Chochol - Kubistický trojdům na Rašínově nábřeží
Prostřední ze slepence tří kubistických domů krátce po dostavbě.

Proslýchá se, že Chochol dotvářel podobu fasády spontánně přímo z lešení. Srovnáme-li však trojdům s dvěma nedalekými kubistickými realizacemi od téhož autora, neubráníme se dojmu, že je ze všech tří nejstřízlivější. Jako by si Chochol teprve ohmatával celé spektrum polygonů, které se odvážil pořádně rozehrát až na Kovařovicově vile a na činžáku v Neklanově ulici. Majitelům domu se dokonce zdálo, že není dostatečně zdobný a reprezentativní. A tak do jeho průčelí přibyly v průběhu stavby dvě reliéfní plastiky s výjevem z českých bájí a pověstí. Jejich autorství se přisuzuje sochaři Ladislavu Křtínovi.

 

Už krátce po dokončení se Chocholův trojdům dočkal některých úprav. Stavitel Belada nejdřív přidal šachtu na sypání uhlí a později přistavěl verandu s garáží, aniž tím zásadně poškodil celkový ráz stavby. Ta se dostala v roce 1958 na seznam kulturních památek.

Josef Chochol - Kubistický trojdům na Rašínově nábřeží
Pohled přes okno schodišťové haly směrem k Železničnímu mostu.

Měl jsem několikrát možnost Chocholův trojdům navštívit, respektive jeho severní třetinu. Nejhlubší dojem ve mě zanechala schodišťová hala, prosvětlená monumentálními okny. Fantastický výhled na Železniční most a Pražský hrad je sice trošku zahalen stromovím, ale přesto při něm srdéčko poskočí a zrak zvlhne dojetím. Budete-li mít někdy příležitost dostat se dovnitř, určitě si ji nenechte ujít. Ale nebude to snadné, protože dům v současnoti slouží jako sídlo několika firem.