Hofmanův vyšehradský skicář

Architekt a výtvarník Vlastislav Hofman prožil polovinu života na Vyšehradě. A podal o tom svědectví prostřednictvím svých kreseb a svého vnuka.

 

Nedávno jsem zveřejnil článek o nerealizovaném návrhu na přestavbu Vyšehradu od Vlastislava Hofmana. Během přípravy textu jsem se potkal s Hofmanovým vnukem Leonardem Ragusou. Mimo jiné mi nabídl k nahlédnutí maličký skicář, do kterého si Hofman kreslil různé vyšehradské výjevy. Většina kresbiček vznikla na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy už byl Hofman v důchodu. Ani po sedmdesátce mu ale nescházela kreslířská jistota, kterou nabyl během své architektonicko-scénografické kariéry. Skicy doprovází několik osobních vzpomínek na dědečka z paměti Leonarda Ragusy.

 

Vlastislav Hofman – Výtoň a Vyšehrad

 

„Dědeček bydlel asi od roku 1922 na Vyšehradě ve Vratislavově ulici č. 22. To je dům ve stráni pod Cihelnou bránou, ke kterému se jde z Vratislavovy ulice odbočkou skrz podloubí. Moc pěkný byt. Bydlela tam celá naše rodina až do dědečkovy smrti v roce 1964.“

 

Vlastislav Hofman - Z Výtoně

 

„Dědečkova žena Zdenka byla z židovské rodiny. Za protektorátu se manželé Hofmanovi nechali ‚naoko‘ rozvést, aby ochránili své dvě dcery před perzekucí. Zdenka Hofmanová se tehdy přestěhovala ke svým rodičům. Když občas zavítala na návštěvu k dcerám na Vyšehrad a opozdila se – židé nesměli být po jisté hodině venku –, zůstávala spát v ateliéru, který měl Hofman v přízemí domu. Jednoho večera tam přišla kontrola Gestapa. Možná šlo o udání. Naštěstí německý důstojník byl také malíř a Hofmanovy obrazy se mu asi líbily, takže si prohlédnul ateliér a babičky ‚si nevšimnul‘. Jinak to mohlo mít tragické následky. Babička byla i tak v roce 1943 odvezena transportem do Terezína, odkud se ovšem jako jedna z mála na konci války vrátila.“

 

Vlastimil Hofman – Na Výtoni

 

„Pamatuju se, že si dědeček rád chodíval sednout na Výtoň nebo na náplavku k řece. Také nahoru do vyšehradské pevnosti. Ale v posledních letech života trpěl astmatem a ten kopec byl pro něj příliš náročný.“

 

Vlastislav Hofman - Výtoň a Vyšehrad

 

„Na jedné kresbě v jeho zápisníčku je zachycená Francouzská brána. Kresba vznikla, když jsme byli na Vyšehradě spolu. Byl jsem tenkrát malý kluk a zkoušel jsem bránu také nakreslit. Začal jsem ale odspodu a brána se mi na papír nevešla celá. Dědeček to tenkrát komentoval, že ‚kreslím jako zedník‘.“

 

Vlastislav Hofman - Hřiště na Výtoni

 

„Také si vzpomínám, že děda nosíval v kapse kus housky nebo salámu. Říkal, že člověk nikdy neví, kdy ho přepadne hlad. To byla jedna z věcí, kterou si nesl životem od dětství. Pocházel z velmi chudých poměrů, takže měl šetrnost v povaze. To mu zůstalo i potom, co začal velice slušně vydělávat.“

 

Vlastislav Hofman - Vyšehrad a Výtoň

 

„Dalším jeho rysem byla pracovitost. Kromě toho, že byl zaměstnaný na stavebním úřadě magistrátu, dělal současně scénografa a návrháře kostýmů v Národním a Vinohradském divadle. Navíc kamkoliv šel, brával si s sebou notýsek nebo kousky papíru, na které si ve volných chvílích kreslil. Také z dovolených se obyčejně vracel se spoustou akvarelů, které mu nahrazovaly cestovní deník.“

 

Vlastislav Hofman – Vyšehrad a náplavka

 

„Ačkoliv se v mládí pokoušel dostat na Akademii, nepřijali ho. Místo toho vystudoval architekturu na pražské Technice, a myslím si, že nelitoval. Když jsem jako malý kluk sbíral poštovní známky, občas některou vzal do ruky a pobaveně říkal o jejím autorovi: ‚Vidíš, vystudoval Akademii a teď navrhuje známky‘.“

 

Vlastislav Hofman – Náplavka a Výtoň

 

„Můj tatínek byl mladý italský komunista, který odešel do Československa studovat v roce 1947. V Praze z komunistického poblouznění rychle vystřízlivěl, ale potkal se tu s mojí maminkou – Hofmanovou dcerou. Vzali se týden před koncem roku 1949. Na poslední chvíli. O pár dnů později vešlo v platnost nařízení, které československým občanům bránilo uzavírat sňatky s cizinci ‚ze západu‘.“

 

Vlastislav Hofman - Na Vltavě

 

„Tehdy neexistovala možnost dvojího občanství, a tak se maminka československého zřekla a vzala si italské. Čistě z praktických důvodů. Kdyby tatínka komunisti z jakéhokoliv důvodu vypověděli ze země, maminka by jinak neměla šanci vidět se s ním. Italské občanství mám i já a moje sestra. Takže se dá říct, že poslední dva žijící potomci Vlastislava Hofmana jsou de facto Italové.“