Hofmanův vyšehradský skicář
Architekt a výtvarník Vlastislav Hofman prožil polovinu života na Vyšehradě. A podal o tom svědectví prostřednictvím svých kreseb a svého vnuka.
Nedávno jsem zveřejnil článek o nerealizovaném návrhu na přestavbu Vyšehradu od Vlastislava Hofmana. Během přípravy textu jsem se potkal s Hofmanovým vnukem Leonardem Ragusou. Mimo jiné mi nabídl k nahlédnutí maličký skicář, do kterého si Hofman kreslil různé vyšehradské výjevy. Většina kresbiček vznikla na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy už byl Hofman v důchodu. Ani po sedmdesátce mu ale nescházela kreslířská jistota, kterou nabyl během své architektonicko-scénografické kariéry. Skicy doprovází několik osobních vzpomínek na dědečka z paměti Leonarda Ragusy.
„Dědeček bydlel asi od roku 1922 na Vyšehradě ve Vratislavově ulici č. 22. To je dům ve stráni pod Cihelnou bránou, ke kterému se jde z Vratislavovy ulice odbočkou skrz podloubí. Moc pěkný byt. Bydlela tam celá naše rodina až do dědečkovy smrti v roce 1964.“
„Dědečkova žena Zdenka byla z židovské rodiny. Za protektorátu se manželé Hofmanovi nechali ‚naoko‘ rozvést, aby ochránili své dvě dcery před perzekucí. Zdenka Hofmanová se tehdy přestěhovala ke svým rodičům. Když občas zavítala na návštěvu k dcerám na Vyšehrad a opozdila se – židé nesměli být po jisté hodině venku –, zůstávala spát v ateliéru, který měl Hofman v přízemí domu. Jednoho večera tam přišla kontrola Gestapa. Možná šlo o udání. Naštěstí německý důstojník byl také malíř a Hofmanovy obrazy se mu asi líbily, takže si prohlédnul ateliér a babičky ‚si nevšimnul‘. Jinak to mohlo mít tragické následky. Babička byla i tak v roce 1943 odvezena transportem do Terezína, odkud se ovšem jako jedna z mála na konci války vrátila.“
„Pamatuju se, že si dědeček rád chodíval sednout na Výtoň nebo na náplavku k řece. Také nahoru do vyšehradské pevnosti. Ale v posledních letech života trpěl astmatem a ten kopec byl pro něj příliš náročný.“
„Na jedné kresbě v jeho zápisníčku je zachycená Francouzská brána. Kresba vznikla, když jsme byli na Vyšehradě spolu. Byl jsem tenkrát malý kluk a zkoušel jsem bránu také nakreslit. Začal jsem ale odspodu a brána se mi na papír nevešla celá. Dědeček to tenkrát komentoval, že ‚kreslím jako zedník‘.“
„Také si vzpomínám, že děda nosíval v kapse kus housky nebo salámu. Říkal, že člověk nikdy neví, kdy ho přepadne hlad. To byla jedna z věcí, kterou si nesl životem od dětství. Pocházel z velmi chudých poměrů, takže měl šetrnost v povaze. To mu zůstalo i potom, co začal velice slušně vydělávat.“
„Dalším jeho rysem byla pracovitost. Kromě toho, že byl zaměstnaný na stavebním úřadě magistrátu, dělal současně scénografa a návrháře kostýmů v Národním a Vinohradském divadle. Navíc kamkoliv šel, brával si s sebou notýsek nebo kousky papíru, na které si ve volných chvílích kreslil. Také z dovolených se obyčejně vracel se spoustou akvarelů, které mu nahrazovaly cestovní deník.“
„Ačkoliv se v mládí pokoušel dostat na Akademii, nepřijali ho. Místo toho vystudoval architekturu na pražské Technice, a myslím si, že nelitoval. Když jsem jako malý kluk sbíral poštovní známky, občas některou vzal do ruky a pobaveně říkal o jejím autorovi: ‚Vidíš, vystudoval Akademii a teď navrhuje známky‘.“
„Můj tatínek byl mladý italský komunista, který odešel do Československa studovat v roce 1947. V Praze z komunistického poblouznění rychle vystřízlivěl, ale potkal se tu s mojí maminkou – Hofmanovou dcerou. Vzali se týden před koncem roku 1949. Na poslední chvíli. O pár dnů později vešlo v platnost nařízení, které československým občanům bránilo uzavírat sňatky s cizinci ‚ze západu‘.“
„Tehdy neexistovala možnost dvojího občanství, a tak se maminka československého zřekla a vzala si italské. Čistě z praktických důvodů. Kdyby tatínka komunisti z jakéhokoliv důvodu vypověděli ze země, maminka by jinak neměla šanci vidět se s ním. Italské občanství mám i já a moje sestra. Takže se dá říct, že poslední dva žijící potomci Vlastislava Hofmana jsou de facto Italové.“
LÍBIL SE VÁM TENTO TEXT?
Podpořte provoz stránky Vysehradskej.cz dobrovolným příspěvkem na účet 1015305071/6100. Využít můžete platbu prostřednictvím QR kódu. Díky za podporu!
